Těsně před sametovou revolucí emigroval do USA. Tamní systém považuje dodnes za nejlepší na světě

Nouzovský svou manželku Nancy potkal, když v Praze studovala školu slovanských studií. Na tu ji zavály i z části české kořeny.

„Než jsme se vůbec poznali, tak tu byla myslím dvakrát nebo třikrát. Padli jsme si do noty. Byla první, kdo se mnou byl ochotný mluvit anglicky a naslouchat,“ vzpomíná Nouzovský na osudové setkání. „Když jsme se viděli poprvé, šli jsme na večeři. A nakonec jsme si povídali do čtyř do rána,“ doplnil s tím, že šlo o rok 1988.

Poznávání vyústilo svatbou, po níž novomanželé přemítali, kde se usadí. Nakonec zvítězily právě Spojené státy americké, kam se však nebylo z logických důvodů snadné přestěhovat. „Kdybych tenkrát počkal půl roku do sametové revoluce, bylo by vše nesrovnatelně snazší,“ připouští Nouzovský.

„Emigroval jsem ale zcela legálně s takzvaným vystěhovaleckým pasem. Musel jsem sehnat spoustu razítek. A než se mi je podařilo posbírat, tak mezitím už některá přestala platit,“ usmívá se český rodák. Dodává, že jinak na výrazné komplikace nenarazil, z čehož byl sám překvapený. „Na rozdíl od řady jiných lidí jsem se nedostal do nejmenších problémů. Na úřadech byli všichni ochotní,“ tvrdí.

První setkání s USA bylo pro Nouzovského v mnohém šokující. Překvapil ho ohromný a pulzující Houston, na druhou stranu Austin popisuje jako velkou roztahanou vesnici, kde bylo potřeba kvůli jedné věci jet přes celé město.

„Nechci v téhle souvislosti použít slovo zaostalý, ale zkrátka jsem čekal něco trochu jiného. Ameriku jsem měl nakoukanou hlavně z filmů, tedy těch, které se k nám dostaly. Je pravda, že řada z nich ukazovala, jak jsou v USA všichni vykořisťovaní, jak hrozný je tam život a podobně. A nešlo říct, zda je to propaganda, či nikoliv,“ připouští.

Výrazný kulturní šok však Nouzovský nepocítil. Jednak mu manželka dělala do jisté míry průvodkyni, a navíc měla Amerika poměrně vřelý vztah k přistěhovalcům. To podle českého rodáka dneska už tolik neplatí. Velkou výhodou také bylo, že po zhruba dvou měsících našel práci, a to navíc v oboru, který v Československu vystudoval na ČVUT.

Vysvětlit někomu, jak USA funguje, je podle Nouzovského takřka nemožné i po 35 letech života. Amerika totiž není jen jedna. „Každý stát je něčím specifický, ale i v rámci jediného státu narazíte na diametrální rozdíly,“ tvrdí Čech. Skvělým příkladem je podle něj už samotný kontrast tradičně konzervativního Texasu a jeho progresivní a liberální metropole Austin.

„Stačí ale vyjet hodinu od města a svět se zásadně změní. Mezi Austinem a Houstonem jsou v podstatě jen pole, bavlna, krávy a naštěstí pro mnohé i ropa. Lidé si však nedokážou představit, jak se na některých místech žije - třeba v otlučených děravých maringotkách,“ popisuje. Dodává, že za 35 let se samozřejmě mnoho věcí změnilo a Austin se z „milionové vesnice“ proměnil v ohromnou a pulzující metropoli, jakými je dnes i řada dalších amerických měst.

Kromě toho, že je Texas jednou z bašt republikánů, provází ho i pověst státu s vysokou mírou kriminality. S tím souvisí zejména benevolentní pravidla ohledně držení střelných zbraní. K jejich pořízení není podle Nouzovského zapotřebí prakticky nic a bohužel je to znát na bezpečnosti.

„V podstatě není víkendu, aby se někde nestřílelo. Přesné statistiky nejsem schopen říct, ale oběti jsou jen v Austinu v řádu desítek lidí ročně. Někteří zemřou kvůli neopatrnému zacházení, častá jsou také přepadení benzínek kvůli penězům,“ konstatuje Nouzovský.

Podle něj byla situace velmi podobná i před 35 lety, jen se případy tolik nemedializovaly. „Teď zprávy pokaždé začínají tím, kde se střílelo a jaké se staly nehody. V Americe člověk prostě najde cokoliv, může mít růžové brýle a koukat jen na to hezké, ale zároveň tam najde i to ošklivé. Podle mě je rozumné si od všeho vzít kousek.“

Tuto filozofii aplikuje Nouzovský ve svém životě mimo jiné i na americkou demokracii a politický systém. „Ani jedno nepovažuji za dokonalé, zároveň si myslím, že nic lepšího na světě ještě nevymysleli. I když názorově se dnes vše žene do extrémů a překlápí se to z jedné strany na druhou,“ tvrdí český rodák v rozhovoru, který vznikl dva měsíce před americkými prezidentskými volbami. „Demokracie je v USA na jednu stranu velmi křehká. Kdyby se o ni nepečovalo, tak se zhroutí.“

VŠECHNY DÍLY PODCASTU SLEPÁ MAPA NAJDETE ZDE

Jak vypadal Texas před 30 lety a jak se za tři dekády změnil? Jaký vztah má Amerika k přistěhovalcům? Je i dnes možné zažít nefalšovaný americký sen? Je USA zemí ohromných kontrastů? Jak se to má s držením zbraní? A jsou americká demokracie a tamní politický systém nejlepší na světě? Nejen to se dozvíte v kompletním hodinovém rozhovoru, tento článek slouží pouze jako výtah vybraných témat. Na interview se můžete podívat na videu, případně si ho pustit v audiopřehrávači v úvodu článku.

Baví vás cestovatelské příběhy a rozhovory? Máte k nim nějaké připomínky, výtky či pochvaly? Dejte nám vědět na adresu michael.svarc@novinky.cz a do předmětu uveďte „Slepá mapa“.