Teplé prameny italské Ischie zahřejí každého

Blízkost Neapole, města slavného a významného již v dávném starověku, způsobila, že se na ostrově vystřídali představitelé všech nejvýznamnějších evropských říší – Řekové, Syrakusané, Římané. Opakovaně byl i cílem nájezdů Gótů, Langobardů, Vandalů a Normanů. V různých dobách ho ovládaly francouzské a španělské rody, útočili na něj piráti, morová epidemie i anglické loďstvo slavného admirála Nelsona.

Ostrov Ischia je vulkanického původu, což dokládají teplé minerální prameny, které na něm a v moři u něj vyvěrají. Jsou to ale i horké písky a vývěry páry, jakési přírodní sauny, které ostrovu přidávají jeho lázeňský charakter. Léčivé a relaxační účinky tamní termální vody jsou známé odedávna.

Francouzští Bourbonové, kteří na ostrově vládli do roku 1860, si tam dokonce postavili královskou rezidenci. Na ostrově napočítali více než stovku horkých pramenů, vyvěrajících do přírodních i umělých bazénů, van a dalších lázeňských a relaxačních zařízení. Vulkanická hlína, naložená několik měsíců do minerální vody, se používá na bahenní zábaly.

To vše se používá k léčení nebo rehabilitaci revmatických a gynekologických onemocnění, bronchitidy a astmatu, k léčení kožních chorob a k rehabilitaci po některých chirurgických zákrocích.

Dalším odvětvím, které těží z přírodního bohatství ostrova, je výroba kosmetických přípravků.

Pro ostrov Ischia jsou charakteristické termální parky. Obvykle se jedná o kombinaci tzv. římské sauny, bazénů s termální vodou a s mořskou vodou nebo písčitých pláží. Více pohody a odpočinku než samotného léčení pak poskytuje bohatá subtropická zeleň.

Lázeňství má na Ischii dlouhou tradici, minerální prameny sem přiváděly mnoho známých osobností a řada z nich měla na to, aby si tu postavila rezidence, nebo přímo paláce. Byli to lidé ze všech koutů Evropy a každý si přinesl svoje představy o kráse a účelnosti.

Proto také v parcích lze najít architektonická díla v nejrůznějších stylech – od zajímavých a hezkých budov, až po roztodivné kreace.

Vlastní lázeňská zařízení má většina hotelů na ostrově. Pokud minerální pramen nevyvěrá zrovna na jeho pozemku, přivádí se voda do vnitřních a venkovních bazénů potrubím.

Na Ischii je celkem osm termálních parků, tedy vlastně lázeňských komplexů. Do většiny z nich se platí vstupné a za asistence lékaře si může návštěvník objednat léčebné, ozdravné i kosmetické procedury. Největším z parků jsou Poseidonovy zahrady v zálivu Citara. Je v nich pětadvacet bazénů s minerální vodou různého složení a teploty, s mořskou i se sladkou vodou a má i soukromou pláž.

Ischia je především lázeňský ostrov. Díky tomu konkuruje jako turistický cíl třeba i známějšímu a nedalekému Capri. Ten, kdo se nabažil teplé minerální vody i odpočinku na některé z pláží, může nevelký ostrov prozkoumat důkladněji.

Hlavním střediskem je obec Ischia, hlavní přístav ostrova. Její historická část se jmenuje Ischia Ponte a leží u skaliska, spojeného s hlavním ostrovem hrází. Na Ischia Ponte jsou zbytky barokní katedrály s gotickou kryptou a freskami a bývalý klášter. Nad tím se na skalisku tyčí Aragonský hrad (Castello Aragonese), postavený ve druhé polovině 15. století. Obě části obce Ischia jsou nejrušnější částí ostrova.

V jižní části stoupá vzhůru vyhaslá sopka Monte Epomeo, jejíž vrchol je nejvyšším bodem ostrova. Naskýtá se z něj překrásný výhled především na Neapol a Vesuv.

Jižní část ostrova je všeobecně považována za klidnější než východní část s městem Ischia. Stojí za to navštívit např. i Punta Imperatore, kde vyvěrají vroucí minerální prameny, které se mísí s mořskou vodou, a tudíž dovolují celoroční příjemné koupání.

Kromě dvou částí městečka Ischia je na ostrově ještě pět dalších měst o několika tisících obyvatelích. Návštěvníci míří především do těch míst, která nabízejí ty nejpříznivější podmínky k odpočinku.

Casamicciola: Druhý nejdůležitější přístav na ostrově, kde už Římané zřídili první lázně. Podle legendy se tam uchýlila Sibyla a tady předpověděla narození Krista. V roce 1883 zničilo velkou část města zemětřesení. Nedaleko přístavu je městská pláž a v okolí i několik menších.

Lacco Ameno: Nejmenší obec ostrova, v řeckých dobách se jmenovala Pithecusae a byla proslulá výrobou keramiky. Jsou tam dvě archeologická muzea a k odpočinku pláž San Montano ve stejnojmenné zátoce.

Forio: Město je roztažené podél západního pobřeží a v minulosti bývalo nejčastějším cílem pirátských nájezdů. Ve městě je nejvíce strážních věží a také nejvíce kostelů. Nejslavnějším (proslavil ho např. film Nebožtíci přejí lásce) je kostel Santa Maria del Soccorso. V městečku, které je nejnavštěvovanějším rekreačním centrem ostrova, je několik velmi oblíbených pláží – Citara, Cava dell Isola, Chiaia, San Francesco.

Sant´ Angelo: Město na jihu ostrova, původně rybářská vesnice, je označováno za romantickou oázu klidu. Je tam Maronti, nejdelší pláž ostrova (dva kilometry), zátoka Cava Grado a poloostrov Punta Sant’ Angelo s výhledem na město a na jižní pobřeží.