Hlavní obsah

Temná turistika zve na výlet za pomníčky Jizerských hor

Právo, PEP
Jizerské hory

Jizerské hory v okolí Bedřichova jsou dobrým tipem na výlet. Bez problémů se sem dá z Liberce dojít pěšky nebo vyšlapat na kole. Proslulé jsou hory také svými pomníčky, kterých je tu rozeseto přes dvě stě padesát.

Foto: archiv, Právo

náhrobek

Článek

Na cestu do Bedřichova potřebujete mapku, kterou vám zdarma dají v infocentru v Liberci i Jablonci, a dobré boty.

"Není to daleko, vyrazili jsme od Lidových sadů nedaleko liberecké zoo po červené, cesta do Bedřichova trvá asi dvě hodiny,“ uvedla studentka Veronika Svitáková, která se sem vypravila s kamarádkou na pěší výlet.

Cesta vede lesem, můžete navštívit opuštěnou stoletou rozhlednu Liberecká Výšina a odtud jít dál ke Strážnímu buku, kde kdysi kvůli bezpečnosti stávala vojenská patrola z harcovské střelnice.

Právě tady se staly dvě tragédie. Ty dnes připomínají Památka Soni Kučerové a kousek dál Lövyho památka. Červená značka na křižovatce u České chalupy přetíná silnici a cyklotrasu, noří se zpět do lesa a za nedalekým sedlem Maliník končí v Bedřichově.

Tady je dobré navštívit infocentrum. "Hodně se chodí na Královku nebo Prezidentskou chatu. Krásný výlet je na přehradu Černá Nisa, na kole i pěšky, terén není těžký,“ sdělila pracovnice bedřichovského infocentra Milena Jelínková.

Vládní cesta na Černou Nisu

Takzvaná Vládní cesta stoupá vzhůru k přehradní nádrži Bedřichov. Cestou po Vládní k přehradě mineme těsně a nebo v blízké vzdálenosti několik pomníčků, dokladů dalších po hnutých lidských osudů v hlubokých jizerskohorských lesích.

První z nich bude po levé straně pár desítek metrů od lesní cesty. Je to Klogertův kámen, připomínající tragickou smrt lesního dělníka v 17. století. Zhruba o půl kilometru dále je v kameni zaražen Lichteneckerův kříž, připomínající událost, kdy se polesný Lichtenecker ztratil a málem si sáhl na smrt, ale byl nalezen a šťastně zachráněn.

Foto: archiv, Právo

Klogertův kámen

Třetí, takzvaný Melzerův pomník je napravo od cesty. Připomíná rok 1905, kdy se o kousek dál stavěla přehrada a mladý Robert Melzer doprovázel ke staveništi pokladníka s penězi pro zaměstnance.

Mladík si cestu zpět chtěl i přes zákaz zkrátit jízdou po úzkokolejce, kterou se na stavbu vozil materiál. Ta se ale po cestě převrhla a Melzerovi způsobila vážná zranění, jimž podlehl. Po asi 2,5 kilometrech cesty po Vládní dojdeme k hrázi vodní nádrže Bedřichov, zvané také Černá Nisa, podle potoka, který živí její vody. Ta byla postavena v letech 1902 až 1905 jako zábrana proti povodním z Jizerských hor.

Legendární pytlák

Kousek pod patou hráze se v lese skrývá asi nejslavnější jizerskohorský pomníček, Stammelův kříž. "Stammel byl slavný jizerský pytlák, který po mnoho let lovil v panských lesích a nikdy nebyl dopaden. Byl zdejší legendou.

Po čase se ale rozhodl odejít do Ameriky a začít nový život. Před odjezdem si chtěl Stammel naposledy zapytlačit. Vyrazil, zamířil, skolil. Nebyl však sám. Na stopě mu byli lesníci Mieth a Neuwinger. Jakmile je Stammel spatřil, vystřelil a Mietha zranil. Neuwinger opětoval palbu a Stammelova postava zmizela v lese.

Foto: archiv, Právo

Stammelův kříž

Za pár dní, když se slavný pytlák nevrátil, vydali se ho příbuzní hledat a našli ho mrtvého kousek od místa přestřelky. Zraněný Mieth naopak přežil a mohl spolu s Neuwingerem informace o události sdělit okolí.

Konečná na Šámalově chatě

Miethova rodina na připomínku incidentu na místě postavila pomník se svým jménem, který my dnes známe jako Stammelův kříž, vypráví pověst místní rodák Stanislav Rohačovský. Cestou okolo přehrady míjíme Kříž Dagmar Spinové, která si zde dobrovolně v roce 1974 vzala život.

Nešťastná nad smrtí manžela a nemocí své matky odešla z domova v neděli 8. prosince směrem k přehradě, cestou požila velké množství utišujících barbiturátů, přivázala si k pasu tašku s pětikilovým kamenem a vstoupila do ledových vod.

Foto: archiv, Právo

Johneho pomník

Tělo utopené leželo ve vodě u břehu téměř celý měsíc. Nedaleko je Johneho pomník, postavený na památku studenta učitelství Herberta Johneho z Liberce, jenž se zde, i přes snahu svého přítele, který v ledové vodě brzy ztratil síly, utopil v červnu roku 1930.

"Pomníčky jsme viděli, ale koupeme se tu rádi, voda je příjemná a když si člověk dá pozor, nemělo by se mu nic stát,“ říká studentka Veronika Svitáková. Po modré dojdeme na Uhlířskou cestu, která nás zavede k Šámalově chatě, místu odpočinku.

"Dejte si pivo, párek nebo specialitu – domácí uzený sýr, ceny tady mají normální, pivo je myslím za dvacku,“ doporučuje Jiří Zeman z Liberce, který si do hor udělal výlet.

"Dejte si pivo, párek nebo specialitu – domácí uzený sýr, ceny tady mají normální, pivo je myslím za dvacku,“ doporučuje Jiří Zeman z Liberce, který si do hor udělal výlet.

"Dejte si pivo, párek nebo specialitu – domácí uzený sýr, ceny tady mají normální, pivo je myslím za dvacku,“ doporučuje Jiří Zeman z Liberce, který si do hor udělal výlet. Od chaty dojdeme na rozcestí na Nové louce. Chceme-li se vrátit do Bedřichova, nejlepší je vydat se po žluté a přes přírodní rezervaci Kliková louka sejít k bedřichovské Lesní chatě, odkud je to kousek na centrální parkoviště.

Löwyho památka

3. prosince 1929 zasáhl vrah třemi ranami z revolveru dvaatřicetiletého úředníka Erwina Löwyho z Liberce a na místě jej usmrtil. První lidé přiběhli asi za tři minuty poté, co zaslechli výstřely, ale to už byl Löwy mrtev, okraden o fotoaparát a vrah byl pryč.

Marně se policie namáhala a vypisovala vysoké odměny, muže v zelené větrovce a klobouku, kterého jeden z turistů viděl před výstřely v lese u skály, se ale nikdy nepodařilo vypátrat.

Důvody vraždy byly ale asi temnější než pouhá loupež, alespoň se tehdy v Liberci povídalo o vraždě ze žárlivosti, a také o penězích, protože Löwy byl zaměstnancem firmy, jejímž hlavním akcionářem byl jeho otec. Byla i verze, že si s ním onoho nedělního dne vyřídila účty liberecká zednářská lóže, jejímž byl Löwy členem.

Foto: archiv, Právo

Löwyho náhrobek

Památka S. Kučerové

Soňa Kučerová byla zavražděna v dubnu 1966 neznámým pachatelem, v roce 1968 padlo podezření na Bohuslava F., který se ale pokusil uprchnout do Afriky. Na francouzsko-španělské hranici ovšem napadl granátem hraniční policisty.

Ti ho rozstříleli tak, že málem zemřel. Ve vězeňské klášterní nemocnici se jej podařilo zachránit, ale byl nadosmrti zmrzačený. Po čase začaly docházet československým úřadům ze Španělska zvláštní dopisy, v nichž jakýsi Bohuslav F. psal, že kdysi spáchal v Čechách vraždy, ale podrobnosti řekne až doma u soudu.

Byl to skutečně on, kdo zabil v Jizerských horách Soňu Kučerovou? Úřady si uvědomovaly, že kdyby se vrátil, všechno by pravděpodobně popřel, do smrti by pobíral invalidní důchod a Československo by muselo Španělsku uhradit mnoho peněz za hraniční incident.

Foto: archiv, Právo

náhrobek

Související články

Výběr článků

Načítám