Téměř neznámou Zásadku vlastnil i jeden z popravených vůdců stavovského povstání

Pokud o zřícenině nevíte, asi si jí nevšimnete. Stojí na zalesněném kopci. Při cestě z Mnichova Hradiště na Český Dub ji máte po pravici v zatáčce, opačným směrem ji možná zaregistrujete při přejezdu mostu přes Jizeru.

Není moc navštěvována, jezdí sem hlavně turisti z regionu, kteří vědí, že výlet do tohoto pozapomenutého místa stojí za to.

Vystoupal jsem k ruině po přejití soukromého pozemku místního zemědělce, protože tudy vede turistická značka, poté už to jde podle potůčku s několika vodopády do nepříliš strmého kopce. Před hradem je jakési přírodní „hrací místo“, ale také tu najdete žabí jezírko, broukoviště, ježkoviště, příbytek pro čmeláky, zkrátka pohodový plac.

Ze Zásadky toho moc nezbylo, původní hrad nechal zbudovat Ješek Ocas ze Zásadky někdy ve 14. století, jako první identifikovaný majitel je roku 1404 uváděn Matěj Pomazánka ze Zlivi. V úvodu zmiňovaný Budovec byl sedmým vlastníkem.

Dlouho tu stál jen hrádek, renesanční přestavbu si mohl dovolit až Vančura z Řehnic kolem roku 1560. Z objektu zbylo jen pár zdí a upravený terén v předzámčí, uzpůsobený spíše pro děti a na pořádání kulturních akcí.

Je to tu velmi příjemné, milé, nikdo tu nepobíhá, nekřičí a můžete si vychutnat klid.

O Zásadce, která byla v druhé polovině 15. století známa jako Nová Zásadka, píše V. V. Tomek: „Severně od Mnichova Hradiště rozkládá se víska Sichrovek a tu při samém ovčínu pod ním vypíná se hrad Zásadka v rozkošné krajině. A na úpatí Zásadky spěchá za bezstarostně veselého zpěvu řeka Jizera mezi květnatými lučinami a po obou stranách obkličující údolí svěží stráně nebo svahy porostlé křovisky a stromovím. Hrad Zásadka zbořen a opuštěn zírá skromně a tesklivě s vysoké své stráně na tuto veselou krajinu kolem…“ (Čas hradů, díl 3.)

Tenkrát ještě byla krajina idylická, těžko říci, zda pod zámkem stál most klenoucí se přes Jizeru. Každopádně asi stálo za to pro Václava Budovce z Budova, sezením na nedalekém Mnichově Hradišti, aby nemovitost získal a nechal ji přestavět na letní sídlo.

Budovec se účastnil druhé pražské defenestrace, ale pasivně, jen přihlížel. Po porážce stavovského vojska roku 1620 na Bílé hoře odjel s rodinou do emigrace, ale vrátil se do Prahy, aby střežil korunovační klenoty. Jeho palác na Starém Městě naproti Týnu mezitím vydrancovala vítězná vojska. Budovec byl odsouzen k trestu smrti, vězněn byl v Bílé věži na Pražském hradě.

Ortel císaře Ferdinanda II. vykonal 21. června 1621 kat Jan Mydlář. Budovce sťal jako druhého po Jáchymu Ondřeji Šlikovi. Nejprve mu usekl pravici jako připomínku porušení přísahy věrnosti císaři. Měl být čtvrcen zaživa, rozsudek byl zmírněn na stětí. Hlava byla upevněna v železném koši spolu s dalšími na Staroměstské Mostecké věži. Po vpádu saské protestantské armády v roce 1631 ji pietně s ostatními pohřbili v Týnském chrámu. Po odchodu Sasů se lebky ztratily a dodnes je záhadou, kde skončily.

Budovcova socha stojí na náměstí před mnichovohradišťskou radnicí, malá socha je na nároží domu u pražského Týna.

Po stavovské porážce začala konfiskace majetků, což přineslo totální rozvrat poměrů v zemi. Z 926 vlastnictví šlechtických a měšťanských statků jich bylo v Českém království zkonfiskováno 491, na Moravě došlo k více než 150 převodům.

Nejvíce ukořistil Valdštejn, který po Budovcovi získal i Mnichovo Hradiště se Zásadkou. Kdo šel s Habsburky, ten se napakoval, včetně církve. Valdštejn hlavně vydělal na nejbohatším českém rodu Smiřických, z dalších kořistníků to byli Trčkové z Lípy, Černínové z Chudenic, Martinicové, Lobkovicové. Moravu ovládli Ditrichštejnové a Lichtenštejnové. Do království se dostala i cizí šlechta, další porcování území nastalo po zavraždění Valdštejna a jeho důstojníků v Chebu.

Konfiskace valdštejnského majetku ovlivnily složení domácí šlechty, přišli Gallasové, Piccolominiové, Colloredové, rod Desfoursů…

Pád císařského vojevůdce ale neznamenal zánik rozsáhlého rodu, kde byli ostatní katoličtí Valdštejnové. Věrně sloužili Habsburkům a zastávali vysoké dvorní funkce, v roce 1758 získali nárok na jméno a erb spřízněných vymřelých Vartenberků. Před vznikem republiky patřili k nejbohatší a velmi ekonomicky zdatné šlechtě.

Zásadka Valdštejny nezajímala, stala se obydlím úředníků, nakonec jen hajného, a když roku 1790 vyhořela, ponechali ji jejímu osudu.

Na svých toulkách ruinu navštívil 22. srpna Karel Hynek Mácha se svým přítelem Eduardem Hindlem při výletu do Mnichova Hradiště. V soupisu Hrady spatřené patří Zásadce číslo 43. Existuje kresba, je v majetku Památníku národního písemnictví.

Od zbytku zdí je vidět za řekou románský kostel Nanebevzetí Panny Marie, odkud jsem cestu začal. Obklopen hřbitovem tu stojí od poslední třetiny 12. století a jde o nejsevernější dochovanou románskou stavbu na našem území.

Stavba ale byla v roce 1876 „očištěna“ v rámci purismu architektem Josefem Mockerem, který rekonstruoval a dostavěl velké množství středověkých památek.

K nejznámějším patří dostavba svatovítské katedrály, kutnohorského chrámu svaté Barbory, Karlštejna, Kokořína, Prašné brány a mnoha dalších.

V mohelenském kostele nechal změnit a zvětšit okna, přemístit hlavní vchod, zvýšit podlahu, vyměnit strop. Původní je jen malé okénko ve tvaru čtyřlisté růžice, zbudováno bylo nové schodiště, které zpřístupňuje emporu vchodem z přízemí zvonice.

Mockerovo precizní dílo je předmětem kontroverzí dodnes.

Na jedné ze stěn kostela je v kameni vytesána ženská hlava, prý se k ní vztahuje pověst o dceři paši, která se zamilovala do křesťanského zajatce. Tím měl být rytíř ze Zásadky, jenž odjel bojovat proti Turkům. Holčina se do něho zamilovala a on ji přemluvil k útěku do Čech. Otec paša je všude hledal, až dojel do Zásadky, kterou hodlal zničit, ale najednou z pevnostní brány vyběhl kluk, jasný pašův vnuk. I rozbušilo se srdce zatvrzelé a prý nechal na dobrý konec vystavět kostel.

Tomu nelze než uvěřit, Turci rádi stavěli nevěřícím svatostánky. Zkrátka tu stojí upravená románská stavba, hlava může představovat kohokoli, ale není nad to mít po ruce nějakou báchorku.

Kostel je přístupný o bohoslužbách.

Jsme čtyři kilometry od Mnichova Hradiště, kde je hlavním tahákem zámek a Valdštejnská hrobka. Dále se v okolí nabízí zámek v Bělé pod Bezdězem, hrad Bezděz, ruiny hradů Zvířetice, Valečov, Michalovice, kousek je do Českého ráje…