Takhle si žil diktátor Ceausescu. Snímky z této vily obletěly po revoluci celý svět

Není to typická prohlídka, kterou můžete v Rumunsku zažít. A to hned od samého počátku. Prohlídka v angličtině stojí více než prohlídka v rumunštině. Prohlídka sídla jednoho z nejznámějších evropských diktátorů 20. století vyjde na 50 lei, což je nějakých 325 Kč. Na rumunské poměry vskutku vysoká cenovka. Možná i proto jsou se mnou ve skupině jen dva Britové, kteří byli v Bukurešti evidentně za byznysem, a pár asijských turistů, kteří si dělali v domě selfie i na těch nejnevhodnějších místech. Klasika.

Během prohlídky honosného sídla můžete spatřit přibližně 50 pokojů z celkových 80. Průvodce zdůrazňuje, že se Ceaușeskovi během jeho kariéry podařilo usednout u jednoho stolu s těmi nejvlivnějšími lidmi na světě - americkými prezidenty, čínskými prezidenty, ruskými prezidenty, britskou královnou, ale i Saddámem Husajnem, Fidelem Castrem či severokorejským vůdcem Kim Ir-senem. A jeho úspěšnost v tomto pohledu je patrná i na výbavě vily.

Dřevěná obložení z ořechového dřeva, luxusní nábytek, obří vnitřní bazén zdobený složitými mozaikami, zimní zahrada a také luxusní dary od světových vládců, se kterými se potkal. Část z nich skončila ve světových dražbách, ale značná část se v Jarním Paláci dochovala. A tak se nemůžete divit, když budete stát na luxusním íránském koberci v hodnotě více než 10 miliónů korun, který Ceaușeskovi věnoval šáh Muhammad Rezá Pahlaví. Mramoru pak v domě uvidíte tolik, že vám budou oči přecházet.

„Navzdory tomu, co si lidé myslí, tak v domě nebyly žádné zlaté cihly nebo vůbec zlato v nějakém významném objemu. Důvodem, proč tomu tak je, jsou záběry, které televize odvysílala krátce po převratu. Tehdy, když se poprvé dostala média dovnitř, novináře fascinovala zejména honosná koupelna, která působila jako ze zlata. Jenže na rozdíl od luxusních dubajských hotelů dneška se tehdy využívala pouze zlatá barva, ve které bylo jen stopové množství zlatého prachu. Kdybych si měl tipnout, kolik ho bylo v tomto době použito, tak zhruba jen pět gramů,” tvrdí průvodce.

Z ulice je patrné, že je vila rozměrná, ale ani vzdáleně byste netipovali, že se uvnitř nachází tak obrovské množství pokojů. Z uvítací haly se můžete dostat přímo do Ceaușeskovy pracovny. Ač většinu práce odváděl v Paláci Parlamentu, gigantické budově, často se práci věnoval i doma. V místnosti, kde je dodneška onen vzácný perský koberec a také starožitný globus. Podle průvodce byl Ceaușesku workoholik a neměl problém pracovat 12 až 14 hodin denně šest dní v týdnu.

Výzdoba samotné vily je pak velmi vkusná. Skutečností je, že si ji nedělal sám Ceaușesku. Ten pocházel z rolnické rodiny a vyučil se na ševce, byl si tedy prý vědom toho, že jeho vkus není takový, jak by se u velkého státníka předpokládalo, a proto povolal místní elity, aby mu s výzdobou domu pomohly. Přesto obrazům v domě dominují právě rolnické motivy, které byly Ceaușeskovi od přírody blízké.

Dům je pak rozdělen do několika částí. Každý člen rodiny tady měl jakýsi svůj apartmán složený z obývacího pokoje, ložnice a koupelny. To platilo nejen pro diktátora a jeho manželku, ale i pro jejich tři děti. Mimochodem posledním živým potomkem prezidentského páru, který byl bezprostředně po revoluci popraven, je jeho syn Valentin, který je fyzikem. Tuto vilu, kde strávil během svého života téměř dvě dekády, po vystěhování už prý nikdy nenavštívil.

„Asi by nezvládl ten pocit, že se vrací na místo, které patřilo jeho rodině, už jen jako host,” odhadoval průvodce.