Tak chutná nejlepší zmrzlina světa

Velké ocelové dveře v úzké uličce tak trochu připomínají vrata od garáže. Nenápadný kovový nápis Minimal napravo od nich má ale přesně tolik patiny, aby pozornému oku odhalil nezaměnitelný smysl pro styl. Je pátek 12.36. Zmrzlinárna má otevřeno jen čtyři dny v týdnu, vždy od jedné do půl sedmé odpolední. Pokud ale chcete mít jistotu, že budou dostupné všechny příchutě konkrétního dne, nevyplatí se s návštěvou otálet do podvečerních hodin.

Na frontu tu podle místních narazíte vždy. Půl hodiny před otvíračkou v ní ale čeká jen sedm lidí, což je prý velmi příznivá konstelace. Všichni drží v ruce mobil a zběsile fotí. Stříbrné dveře se otevřou přesně s úderem jedné se švýcarskou přesností. Žena ve stejnokroji z bílé košile, černých kalhot a šedé zástěry návštěvníky pozdraví a první ve frontě pozve dovnitř. Má bílou roušku, jako oba další zaměstnanci. Podobně jako v Japonsku běžná praxe.

Jak se fronta hýbe, je přes sklo vidět zázemí podniku. Jeden člověk bere objednávky u kasy, druhý servíruje zmrzlinu a třetí chystá nápoje. Menu je velmi jednoduché: kelímek zmrzliny, do něhož se vejdou dvě porce, stojí 180 tchajwanských dolarů (TWD), v přepočtu 132 korun. Půllitrová krabice zmrzliny vyjde na 660 TWD (486 korun) a zážitková dárková krabice zmrzliny se všemi šesti příchutěmi o celkem 720 mililitrech stojí 1200 TWD, tedy 883 korun.

Z nápojů je na výběr americano, latté a čerstvě připravený horký či ledový čaj v cenách od 80 do 110 korun. Právě čajem je mimochodem Tchaj-wan vyhlášený, takže touto volbou kdekoli v zemi nemůžete udělat chybu.

V Minimalu nejsou žádné stolečky. Objednáte si, zaplatíte, vyčkáte na připravené občerstvení, následuje nezbytná fotka, za kterou vás nikdo soudit nebude, a vyrazíte ven, nejčastěji do blízkého zelení zářícího parku.

Přestože příchutě dne jsou jak před vchodem, tak i u kasy vytištěny v čínštině, není třeba sahat po překladači. Aby to mezinárodním turistům ulehčili, někdo z personálu je ručně přepsal do angličtiny na nenápadný papírek umístěný u objednávek.

Nabízené příchutě se pravidelně mění a nečekejte žádnou klasiku jako jahodová nebo čokoládová. Každá zmrzlina je pečlivě vyladěna z několika chutí, které k sobě sednou jako poklice na hrnec.

Dnes jsou „na čepu“:

Na první pohled mě zaujme zmrzlina se sečuánským pepřem. Nejedná se totiž o pepř v klasickém slova smyslu, ale jedno z nejstarších čínských koření, které má zvláštní, nezaměnitelnou chuť. Jeho konzumace specifickým způsobem dočasně jakoby znecitliví jazyk. Láká mě ale hlavně příchuť, která by měla být esencí gin-toniku a také další zmrzlina, která by mohla chutnat jako polévka ze sójové pasty. Těžká volba. Nejde to jinak. Musím zkusit všechny.

Nadiktuji objednávku, zaplatím 540 tchajwanských dolarů (necelých 400 korun) a začnu natáčet. Za chvíli spokojeně hledím na tři úhledně plné kelímky zmrzliny. Ještě nezbytná fotka a vzhůru do parku.

Sedám si na nejbližší lavičku a nedočkavě se pouštím do ochutnávání. Která je která už si samozřejmě nepamatuji, ale chutě pravdu nakonec odhalí. První je jemná, lehká a přitom krémová, připomíná vanilkovou. Stejně ale trochu tápu. Lepší nejdříve ochutnat i ostatní a bude jasněji.

Druhá chutná výrazně oříškově, lehká volba, mandlová. Miso polévku ani nezralé sojové boby edamame, které vypadají jako zelené fazolky, tam nedokážu identifikovat, ale výsledná chuť je více než příjemná.

Třetí je výrazně ovocná a příchuť je i tentokrát jasná na první líznutí. Liči. Doslova esence liči, myslím že je „ličiovější“ než liči samotné. Kaoliang likér, který je mimochodem destilovaný z fermentovaného prosa, tam nezachytím, což mě popravdě příliš nemrzí.

Při čtvrté ochutnávce se mi po jazyku „rozleje“ chuť ginu s hodně výraznými tóny jalovce. Zmrzlina voní jako les, za což vděčí borovicovému jehličí. Není přeslazená a není v ní cítit alkohol. Ani po větší konzumaci bych se nadýchání za volantem nebála. Extrémně příjemná chuť.

Pátá lžička okamžitě evokuje citrusy. Takže tahle je bergamotová. Longan, malou dužnatou kuličku ukrytou ve snadno sloupnutelné skořepince, tam na první dobrou necítím, ale vzhledem k tomu, že tato příchuť rozhodně není ostře kyselá, nepochybuji, že longan svou aromatickou sladší chutí kompenzuje aciditu citrusu. Na Tchaj-wanu se mimochodem s longanem setkáte poměrně často, nenechte si ujít třeba skvělý med z longanových květů.

Ale zpět k této příchuti. Jablko tam někde v pozadí je, ale hlavní roli jasně hraje aromatický bergamot. Jeho chuť není přehnaně výrazná ani agresivní, je ho tam tak akorát. A ačkoli jsem trochu doufala, že ve zmrzlinárně narazím na svůj nejoblíbenější asijský citrus yuzu, zklamaná nejsem. Máme tu jasného adepta na vítěze.

Poslední zmrzlina je už podle barvy mandarinková. A je moc dobrá. Sečuánský pepř tentokrát jazyk naštěstí neumrtvuje, jak jsem se obávala, a proto ji raději nechala až na konec. Jen jemně „prlí“. Nemá navíc tradiční nakyslý ocásek jako olej, který se z pepře lisuje. Prostě opravdu dobrá mandarinková zmrzlina s nevšedním akcentem.

Zmrzliny jednu podruhé ochutnávám ještě několikrát a snažím se dát dohromady jakýsi vlastní žebříček. Na poslední místo dávám rýžovou, která je z příchutí paradoxně nejobyčejnější. Prostě dobrá vanilková. O páté pozici přemítám mnohem déle a nakonec tam, trochu s těžkým srdcem, zařadím mandarinkovou. Je skvělá a zajímavá, další jsou ale lepší. Čtvrté končí liči. Dvouslivák lahodný je na mě až příliš voňavý, ale každý milovník liči by se roztekl blahem.

Na bronzovou příčku dávám mandle s miso. Ačkoli oříšková nepatří do příchutí, po kterých obvykle sáhnu, tahle zmrzlina má neuvěřitelně příjemnou až uklidňující chuť a krémovou konzistenci. Druhou příčku po krátkém boji obsadí gin s jalovcem a jehličím. Zlato získává bergamot se zeleným jablkem a longanovými květy. Dokonale vyladěná, fascinující chuť, která mě přiměje přemítat o návratu do Minimalu a znovu vystát nyní už mnohem delší frontu, která se vine až do vedlejší ulice.

V  Tchaj-čungu, druhém největším, ale mnohem pohodovějším městě Tchaj-wanu, je ale ještě tolik chutí, které čekají na objevení. Vynechat nelze hlavně jeden z 50 nejlepších barů Asie, Vender. Ale o tom zase až příště…