Článek
První písemná zmínka o takzvané Studni zkamenění pochází už z roku 1538, kdy ji navštívil John Leyland, žák Jindřicha VII. Tehdy se lidé ve studni myli a vodu z ní také popíjeli. Věřili totiž, že má léčivé účinky.
To byl jeden z mýtů, které později pokročilejší lidské vědomosti vyvrátily. Tamní voda má v sobě tak vysoký obsah minerálů, že organismu spíše škodí, než prospívá.
Černobílá kresba, pravděpodobně z roku 1785
Báchorek kolem lesní oázy vzniklo více. Jeden čas nazývaná Kapající studna měla být prokletá a v moci ďábla. Kdo zapojil fantazii, viděl na jedné stěně studny rysy lidské lebky, což jen umocňovalo již existující obavy místních.
Je libo zkamenělé koště, konvici, helmu či brusli... Turisté si údajně nejvíce oblíbili medvídky.
Studna figuruje také v příběhu o Uršule Sontheilové, známé především jako Matka Shiptonová. Ta se koncem 15. století měla v blízkosti studny narodit místní prostitutce. Sontheilová, která po svatbě přijala příjmení Shiptonová, proslula svými nadpřirozenými schopnostmi.
Pověsti praví, že uměla předvídat budoucnost. Předpověděla prý morovou epidemii v Londýně v roce 1665, králi Jindřichu VIII., za jehož vlády žila, prorokovala vítězství nad Francií. Řada předpovědí se během jejího života i dávno po něm skutečně vyplnila.
Jako kámen
Značný respekt studna v lidech vzbuzovala také v dobách, kdy byli přesvědčeni o tom, že když se dotknou její vody, zkamení. V tomto případě by se dalo říci, že na každém šprochu pravdy trochu.
Předměty delší dobu smáčené v této vysoce minerální vodě skutečně začnou vypadat jako z kamene, jde o vrstvu minerálních usazenin, která se na nich vytvoří.
Kolem přírodní studny vzniknul kvůli turistům chodníček i oplocení.
Právě kvůli efektu zkamenění dostala studna svůj název. I v dnešní době se k ní zvědavci sjíždějí právě proto, aby si prohlédli na vlastní oči množství předmětů pověšených pod stékající vodu, jak procházejí procesem „zkamenění“, který v tomto případě trvá několik měsíců.