Článek
V průběhu 19. století to archeologové s opatrností při zkoumání mumií opravdu nepřeháněli. Neváhali a z mrtvých těl strhali obinadla před zraky dychtivých diváků. Jak řekl Antoine pro CNN, při této ničivé metodě docházelo mimo jiné ke ztrátě mnohých informací. Dnešní moderní technologie umožňují velmi odlišné způsoby bádání.
Antoinovo pracoviště má velkou sbírku sarkofágů neporušených dlouhých 200 let. Letos se ale vědci rozhodli, že se pod lněná obinadla přece jen podívají. Technika jim umožní vidět dokonce ještě mnohem více. Nahlédnou také pod kůži a svaly. K dispozici měli jeden z nejpokročilejších počítačových tomografů v Londýně.
Snímky následně vložili do 3D softwaru, jaký používají výrobci automobilů k prohlídce motorů. Získali tak množství cenných informací o životě a způsobu smrti lidí z oblasti Nilu v době před 2500 lety. Software z těla virtuálně sejme vrstvy tkanin. Na odhaleném těle je pak třeba vidět, jakými amulety byl zesnulý před pohřbením vybaven. Stejně tak lze podle Antoina vidět kosti i uchované vnitřní orgány.
Pohled nejen pro vědce, ale i pro veřejnost
Celkem osm z takto „ohledaných“ mumií vystaví Britské muzeum už od 22. května. Jedním z taháků expozice bude nejspíš kněžka a chrámová zpěvačka Tamut, která zemřela v Luxoru kolem roku 900 před naším letopočtem. Počítačové snímky její pánve napověděly, že se dožila 30 až 50 let. Na jejích cévách byly patrné známky ucpávání. Je tedy možné, že zemřela na infarkt či mozkovou mrtvici.
Doktor Antoine měl díky nové metodě také možnost si se svými spolupracovníky důkladně prohlédnout amulety. Na některých byli dokonce schopní rozeznat nápisy. Jedním z těchto amuletů bylo Horovo oko umístěné na destičku na ráně, jíž se z těla po smrti vyjímaly vnitřní orgány. „Egypťané věřili, že má Horovo oko léčivou moc, takže asi mělo zacelit ránu pro posmrtný život,“ vysvětlil Antoine.
Přišla i nečekaná odhalení
Některé z mumií překvapily. Jedna byla kupříkladu uložená do ženského sarkofágu, přestože skrývala tělo muže. Zemřel kolem roku 600 před naším letopočtem pravděpodobně za velkých bolestí, jelikož měl v ústech množství vředů.
„Zjistili jsme, že mnoho z těch mumií mělo chrup ve strašném stavu. Měly spoustu zubních kazů a vředů, z nichž se zřejmě infekce rozšířila do celého organismu," sdělil antropolog.
Snímky další ze zkoumaných mumií poukázaly na špatnou práci balzamovačů. V lebce zůstaly části mozku a také kus špachtle používané k jeho vyjmutí. Takové objevy jsou podle Antoina velmi významné. Podávají totiž představu o tom, jak staří Egypťané s těly mrtvých pracovali. Otvor v lebce pro vyjmutí mozku nebýval větší než 2,5 centimetru, což prý svědčí o jejich mimořádných znalostech anatomie.