Tábor láká nejen historií, ale i do tajemného podzemí

Na hezky udržovaném náměstí, které se samozřejmě jmenuje Žižkovo, se nachází Husitské muzeum. Původně v tomto domě byla městská radnice. Za nejcennější veřejný interiér v Táboře je považovaný velký gotický sál. V něm prohlídka začíná. Sál vznikl odstraněním větší části původního druhého patra. Je tu obdivuhodná síťová klenba. Tady uvítá návštěvníky socha Jana Žižky a také další slavný táborský vůdce, Prokop Holý, a pochopitelně mistr Jan Hus.

V deseti sálech si lze prohlédnout expozici věnovanou husitství v jeho historickém vývoji od počátku až po ohlasy v 19. a 20. století. Současná expozice byla nově upravena v roce 2010. Nejde jen o exponáty, ale jsou tu různé videosnímky, ozvučené prostory, animované sekvence nebo vtipné výjevy. K obdivovaným exponátům patří například drátěná košile, tehdejší zbraně a makety husitského tábora a válečné bitvy.

Na Starém městě v Táboře začaly vznikat podzemní chodby už v 15. století. Nejprve šlo o hloubení sklepů pod jednotlivými domy, pak bylo mnoho z nich propojeno chodbami. Některé se nacházejí ve dvou až třech patrech pod sebou, což představuje sestup třeba šestnáct metrů pod úroveň terénu.

Byly to výborné sklepy k uskladnění potravin, ale měly i jiný účel. Obyvatelé se v nich schovávali před nepřítelem, nebo když vypukl větší požár. Po druhé světové válce byly zpřístupněny veřejnosti chodby pod Žižkovým náměstím v délce 650 metrů.

Také dnes se lze podzemím projít, a to přímo dobrodružně. Vstup je v Husitském muzeu. Zájemci nafasují přilbu a lucernu. Po vstupu dolů zhasne v podzemí světlo! Je to krásný adrenalin. Za svitu luceren vás bezpečně vede průvodce a upozorňuje na původní vchody do jednotlivých domů i třeba do místního hotelu. Po zhruba půlhodince se vynoříte na druhém konci Žižkova náměstí a zjistíte, jaké je venku vedro, že dole bylo přece jen lépe.

Přišlo se na něj náhodou. V roce 2001 začala velká rekonstrukce domu ve Svatošově ulici. Archeologové si nenechali ujít podrobný průzkum objektu a našli skutečný poklad. Pod dlaždicovou podlahou byly schované dvě keramické nádoby a v nich kolem čtyř tisíc stříbrných mincí o váze 7,5 kg. Patří do jagellonského období. Nejmladší mince je z roku 1524.

Nalezeny byly i další předměty denní potřeby, které kdysi obyvatelé házeli do odpadních jímek, když je už nepotřebovali. Expozici nazvanou Táborský poklad si můžete prohlédnout v Kotnovské ulici v budově renesanční sladovny v areálu bývalého táborského hradu Kotnov.

Divadlo Oskara Nedbala v Divadelní ulici je architektonicky originální komplex původní pseudorenesanční divadelní budovy z roku 1887 a přestavby v roce 1965 bývalého sousedního empírového domu. Původní budova se stavěla vlastně současně s Národním divadlem v Praze. Proto se říká, že je jeho menší kopií, a jestliže nad jevištěm v Praze je nápis NÁROD SOBĚ, tady mají nápis TÁBOR SOBĚ.

Interiér divadla známe ze zábavného televizního pořadu Možná přijde i kouzelník. K jednomu jevišti patří v pravém úhlu k sobě dvě hlediště! Staré, o kapacitě 350 diváků, a moderní, kam se vejde 650 lidí. Velká černá opona odkryje jeviště směrem, kde se hraje.

Zoologická zahrada Tábor-Větrovy byla otevřena loni v srpnu. V současnosti je tu přes tři sta zvířat především z amerického kontinentu, ale jsou tu i lvi, tygři, zebry. Velkou pozornost poutá malý gepard Deni, přezdívaný Ježíšek, protože se narodil 26. prosince 2011 v Zoo Dvůr Králové.

Do zoo chodí nejen rodiče s dětmi, ale konají se tu komentované prohlídky a vzdělávací programy pro školy, např. Kočkoviny, Kvízová trasa, Cesta kolem světa, Detektivem na Větrovech, Pohádková zoo, Cesta do Afriky nebo do Ameriky a mnoho dalších.

Jestliže táborská zoo letos oslaví první rok existence, Botanická zahrada Střední zemědělské školy zahájila svoji působnost už v roce 1866 a je druhou nejstarší u nás (hned po Botanické zahradě Na Slupi v Praze).

Nachází se na náměstí T. G. Masaryka, takže přímo v centru Tábora. Pěstují tu přes čtyři tisíce rostlin. Od roku 1906 zahrada dodává semena do celého světa, v současnosti jsou to čtyři stovky míst na různých kontinentech.

Hlavní výzkumný program je tzv. hospodářský systém, orientovaný na užitkové plodiny využívané v minulosti před nástupem chemie zemědělství. A pokud chcete vidět nějakou konkrétní raritu, tak je to třeba druh pšenice známý již před osmi tisíci lety.

Ačkoliv jde o školní botanickou zahradu, je volně přístupná veřejnosti a pro větší skupiny vám zajistí i průvodce.