Švýcarský zázrak jménem železnice - ideální způsob, jak poznat zdejší kraj

Na otázku, proč si Švýcaři, jeden z nejbohatších národů světa, vlaky tak oblíbili, je jednoduchá odpověď: železnice jim bezvadně slouží.

Počínaje přesným jízdním řádem, přes komfort v klimatizovaných vagónech, kdy se například ve vybraných vlacích na hlavních trasách můžete setkat s pojízdnými kancelářemi, v nichž lze nerušeně pracovat, či s koutky pro děti, kterým bývá v meziměstských dvouposchoďových soupravách zpravidla vyhrazeno celé patro jednoho vagónu. Jídelní vozy a pojízdná bistra ve většině vlaků jsou už jen jakýmsi samozřejmým doplňkem.

Dobrým způsobem, jak poznat Švýcarsko, je procestovat ho vlakem. Do Curychu se dostanete jednoduše za hodinu a něco z ruzyňského letiště v Praze. Ocitnete se nejen na letišti, ale zároveň na nejfrekventovanější železniční stanici ve střední Evropě, jíž denně projede 2915 vlaků s 350 tisíci cestujícími.

Není jednoduché se v tomto čtyřpodlažním komplexu s celkem 26 kolejemi zorientovat, naštěstí švýcarský informační systém funguje dokonale. Musí, protože intenzita odjezdů vlaků je až neskutečná – tak například do Bernu jede odsud vlak pětkrát za hodinu. Přesnost a smysl pro detail, to jsou dva pilíře, na nichž je postavena švýcarská železniční infrastruktura. Legendární jsou panoramatické trasy vlaků po celém Švýcarsku dlouhé 3000 kilometrů, na nichž čekají neopakovatelné zážitky.

Vyhlídkové vysokohorské tratě můžeme bez nadsázky označit za švýcarský fenomén, nikde jinde v Evropě se s nimi nesetkáme. Lze se jen dohadovat, zda byly stavěny skutečně pro dopravu, nebo přímo jako vyhlídkové dráhy.

Mezi ty nejpopulárnější spoje patří Glacier Express, osmihodinová exkurze úzkokolejkou po jižních svazích Alp mezi Svatým Mořicem a Zermattem, dále Bernina Express vedoucí přes stejnojmenný průsmyk na východě země, Golden Pass, stylová souprava s exkluzivními sedadly v čele vlaku, křižující švýcarské vnitrozemí, nebo nejstrmější zubačka světa na Pilatus (sklon trati 48 %).

Největší turistický magnet však představuje cesta na nejvyšší nádraží Evropy Jungfraujoch do výšky 3454 metrů. Ale pozor, nejedná se vůbec o levnou záležitost, taková jízdenka přijde na víc než 180 franků.

Málokdo ví, že pouze tři železniční tratě na celém světě jsou na seznamu kulturního a přírodního dědictví UNESCO – v indickém Dárdžilingu, v rakouském Semmeringu a od roku 2008 také švýcarská Bernina, jež loni oslavila sto let od zahájení provozu. Panoramatický vlak Bernina Express spojuje ledový sever a slunečný jih, Alpy protíná mezi nejstarším švýcarským městem Chur v kantonu Graubünden a malebným italským městečkem Tirano, tedy doslova od ledovců k palmám.

Na trase dlouhé 145 kilometrů projede 55 tunely a přejede přes 196 mostů (mezi nimi je i 65 metrů vysoký kamenný Landwasser viadukt z roku 1902, považovaný za mezník v železničním stavitelství, a jedinečný kruhový viadukt u Brusia opisující zatáčku v plném úhlu 360 stupňů). Ohromné je celkové převýšení téměř dva kilometry, jež vlak zvládne na úzkokolejné trati o rozchodu 100 centimetrů bez použití ozubené dráhy. Na nejvýše položené švýcarské nádraží konvenční železnice Ospizio Bernina ve výšce 2253 metrů vyjede pomocí unikátně řešených točitých tunelů a viaduktů. A i když v zimě sněhové závěje dosahují výšky několika metrů, jezdí 365 dnů v roce.

Bernina Express projíždí jednou z nejkrásnějších železničních tratí na světě kolem vysokohorských jezer a nádhernými údolími. Pojmenovaný je podle nejvyšší hory kantonu Graubünden Berniny, která je se svými 4049 metry zároveň nejvýchodnější alpskou čtyřtisícovkou.

I když se nazývá expres, tak nikam nespěchá, ale pozvolna klouže krajinou, abyste si mohli tu nádheru kolem řádně vychutnat i vyfotografovat. Napomáhají tomu klimatizované vagóny v typické červené barvě, z velké části prosklené až ke stropu a klenuté tak, aby nic nebránilo ve výhledu.