Švýcarský Davos Klosters je legendou mezi středisky

Resort Davos Klosters zahrnuje šest lyžařských areálů, z nichž každý má jinou tvář i charakter. Největším a lyžařsky nejoblíbenějším střediskem je Parsenn, který nabídne výletní, až safari lyžování; dále carvingový ráj Jakobshorn, komornější Rinerhorn, rodinná Madrisu, freeridová Pischu a „pomalý“ Schatzalp.

Jednotlivé areály jsou propojené skibusy a vlaky Rhétské dráhy, které máte v ceně skipasu, a není tak problém podniknout po areálech pohodové lyžařské safari. To nejznámější zahrnuje jeden z nejdelších sjezdů v Evropě, který startuje na vrcholu Weisfluhjoch a končí v Küblis, takže celkově nalyžujete 12 kilometrů z kopce dolů. Rovněž z Küblis vás zpátky do Davosu odveze zdarma typicky červený švýcarský vlak.

Dvanáctikilometrový sjezd začíná hned zostra černým úsekem, následně se změní v červenou sjezdovku, která se trochu nepředvídatelně vine v zatáčkách střídavě prudšími i mírnými pasážemi. Na tomto sjezdu neočekávejte příliš sportovního vyžití, ale spíše zážitek z panoramatické jízdy.

My jsme na Parsennu, kam nás vyvezl přímo z města rychlý červený vláček, okusili sjezd z Weisfluhjoch do Klosters, jehož bezlesá horní polovina je skvělá ke kochání, nicméně prostřední část na hranici stromů už dá na prudších úsecích solidně zabrat. Konečný dojezd do Klosters se vine po nezáživné a poměrně úzké servisní cestě, odkud vás zpět do horních partií střediska Parsenn vyveze velkokapacitní kabina.

Obecně mají sjezdovky na Parsennu poměrně výletní charakter, nicméně najde se tu i několik ryze sportovních tratí, jako jsou například sjezdovky č. 19, 43 nebo 45, kde bývá i nejméně lidí. Výhodou většiny sjezdovek je dostatečná šířka, potažmo přehlednost, navíc tratě nejsou nikterak zrádné, takže se hodí i pro méně zkušené lyžaře.

Velkolepý výhled na zasněžené hory si na Parsennu užijete na vrcholu Weisfluhjoch (2844 metrů), kam vyváží velkokapacitní kabinková lanovka. Kromě toho, že z tohoto vrcholu startuje zmiňovaný nejdelší sjezd, spouštějí se odtud i dvě pěkné černé sjezdovky, které jsou ve stínu, a tak jsou tvrdé a málo frekventované. Nestíháte-li první lano, je pravděpodobné, že na těchto nekompromisně sportovních pistách najdete nějaký ten manšestrový vroubek i v poledne.

Pro zpestření si na Parsennu můžete pod sedačkovou lanovkou Rapid vyzkoušet buď rychlostní měřený úsek, nebo měřený paralelní slalom. Drink si na Parsennu lze vychutnat i zcela netradičně v takzvaném Igludorf, tedy v iglú vesničce s barem a posezením na lavicích z ledu s kožešinami. Dobrodruzi mohou využít i příležitosti přespat ve spacácích přímo v iglú.

Dalším neméně oblíbeným střediskem je Jakobshorn, kde nejsou sjezdovky tolik roztahané jako na Parsennu a celkově je středisko kompaktnější. Téměř všechny tratě v něm mají velmi sportovní nádech a jsou pro ostré carvingové oblouky jak dělané. Nejvíc bodů tu za nás získala sjezdovka č. 1, která se spouští z vrcholu Brämabuel, je široká, rychlá, má velmi příjemný sportovní sklon a díky tomu, že je od hlavního centra odstrčená, je skoro po celý den prázdná.

Jakobshorn se chlubí opravdu velmi dobře propracovaným a pestrým snowparkem, který má svůj vlastní obslužný vlek. Když tu profíci skáčou na opravdu velkém závěrečném big airu, tají se dech hlavně divákům kolem. Ani méně zkušení tu ovšem nepřijdou zkrátka a mohou si vyzkoušet menší skoky s velmi pěkně postavenými dopady a také další překážky, jako jsou bedny a zábradlí.

Na Jakobshornu rozhodně nemůžete vynechat návštěvu restaurace Jatzhütte u výstupu sedačkové lanovky Jatz Quattro. Zdejší palmy a lehátka vám za zvuků chytlavé hudby navodí tu pravou dovolenkovou atmosféru. A nezapomeňte si přibalit plavky, protože se můžete smočit i ve vířivce a užít si tak zase trochu jiný zážitek.