Svobodná matka cestuje s tříletou dcerou po světě. O bezpečí se nestrachuje

Noacková, která je single mámou, cestuje se svou dcerou už dva roky. O svých dobrodružstvích informuje také prostřednictvím sociálních sítí. „Cestovat s dítětem je za odměnu, pokud dokážete zpomalit a dívat se na svět dětskýma očima,“ uvedla Němka pro server Daily Mail. „Ale všimla jsem si, že hodně rodičů má problém s tím, aby si cestování s dětmi naplno užili.“

Podle Noackové je potřeba přijmout, že s malým dítětem není možné spatřit vše, co si člověk naplánuje, a zároveň uspokojit veškeré potřeby ratolestí. „Způsobí vám to stres, který dítě cítí, a to může vést k frustraci - celý zážitek se tak z radosti změní v jednu velkou výzvu,“ míní cestovatelka a dodává, že tomu se lze snadno vyhnout změnou mindsetu, tedy mentálního nastavení.

Zpomalit je pro Noackovou alfou a omegou cestování. Prioritu má mít podle ní kvalitně strávený čas, a ne jen odškrtávání si turistických atrakcí ze seznamu. Občas je proto potřeba vyrazit na hřiště namísto prohlídky nějaké zajímavosti. To s sebou ale ve výsledku přináší benefit v podobě setkání s místními, což je další klíčová věc, kterou Noacková zmiňuje.

„Raději se ubytuji v nějakém penzionu a penězi podpořím přímo místní, než abych si vybrala nějaký velký hotelový řetězec. Stanete se tak součástí rodiny a dozvíte se mnohem více o kultuře dané země,“ vysvětluje cestovatelka.

Pro malé děti je důležitý také dostatek spánku. Podle Noackové je proto skvělé třeba ve Vietnamu využít spací autobusy, kde je možné v absolutním pohodlí prospat celou cestu. Právě jihovýchodní Asie přirostla německé cestovatelce velmi k srdci, a to nejen kvůli takovým vymoženostem, jako jsou spací autobusy.

Nejvíce si pochvaluje Nepál, Laos nebo Bali. „Miluju místa, která nabízejí spoustu dobrodružství. A lidé v Nepálu a Laosu jsou neuvěřitelně milí,“ uvedla a dodala, že stejně vítaná se cítí také na Bali.

Noacková nicméně připouští, že ne vše je vždy zalité sluncem. Jelikož pracuje na dálku a díky tomu své cesty financuje, je občas složité najít si čas sama pro sebe. „Náš typický den vypadá tak, že jsme někde venku, a když dorazíme domů unavené, tak musím začít pracovat. Naštěstí dělám sama na sebe, takže mi nikdo neříká, kdy musím pracovat,“ tvrdí Němka. Jedním dechem ale dodává, že je občas náročné se k aktivitě dokopat.

Dalším úskalím je, že přátelé a rodina nejsou úplně v dosahu. V případě onemocnění či jiných komplikací se tak nemá na koho obrátit. „Všichni už ale vědí, že si dokážeme s věcmi poradit, takže nám věří a pokaždé jsou rádi, když se vrátíme zpátky šťastné a zdravé,“ uzavřela Němka.