Článek
Soška, kterou dostala jako svatební dar při sňatku s Lobkovicem od své matky Marie Manrique de Lara y Mendoza, španělské dvorní dámy, byla roku 1628, tedy ten samý rok, co její manžel zemřel, svěřena karmelitánům na Malé Straně, a tak doputovala z Lobkovického paláce do klášterního kostela Panny Marie Vítězné, kde ji, trvale vystavenou (krom krátkého zcizení v roce 1961) od roku 1641, můžeme obdivovat i dnes.
Interiér kostela
Samotný vznik sošky se klade do poloviny 16. století a váží se k němu dvě legendy - jedna pojednává o svaté Terezii od Ježíše, zakladatelce řádu bosých karmelitek, druhá o neznámém mnichovi, jemuž se novorozený Kristus zjevil a on na základě jeho podoby sošku umně zhotovil.
Kostel Panny Marie Vítězné pochází z let 1611-1613, kdy byl vystavěn luterány. Vcelku zanedlouho byl uzavřen, nicméně přešel pod správu karmelitánů, a to roku 1620, kdy císař Ferdinand II. tímto gestem vzdal dík za vítězství na Bílé hoře, které předtím naopak vedlo k jeho uzavření.
Jeden z obrazů v kostele
Asi netřeba připomínat, co toto vítězství přineslo českým pánům, popraveným na Staroměstském náměstí. Jeden z nich, Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, tou dobou pobýval v pár kroků vzdáleném Vrtbovském paláci v dnes Karmelitské ulici. Roku 1624 bylo vzdání pocty za výsledek bitvy završeno zasvěcením kostela Panně Marii Vítězné, předtím od roku 1613 byl kostel zasvěcený Nejsvětější Trojici.
Karmelitáni museli klášter opustit po jeho zrušení Josefem II. roku 1784, působil zde řád maltézských rytířů. Teprve roku 1993 se opět do klášterních prostor vrátili bosí karmelitáni a jsou to právě sestry karmelitky, které pečují o sošku Jezulátka.
Betlémy v Muzeu Jezulátka
Její unikátnost je i v tom, že několikrát do roka ji převlékají do jiného obleku, přesněji řečeno zdobného roucha, takže při návštěvách kostela s odstupem času není možné přehlédnout změnu na vzhledu Jezulátka. Právě spoustě obleků pro něj je ve věži zřízené muzeum, pojmenované - jak jinak - muzeum Pražského Jezulátka. Dole hned za vstupními dveřmi je k vidění spousta betlémů z různých koutů světa a již cestou po točitých schodech jsou vystaveny obleky pro sošku - mnohdy dary prostých věřících, nejcennější jsou ve vitrínách v místnosti na konci schodiště.
Jelikož dřevěná soška Jezulátka je vysoká necelého půl metru, jedná se o velikosti odpovídající „novorozenecká“ roucha. Těch je celkem kolem tří stovek, některá jsou uchována, aniž bylo možno je použít, a jen malá část tvoří jádro expozice.
Roucho Jezulátka
Nějaký ten rok kostel schraňuje například šaty od císařovny Marie Terezie (to je ta císařovna, jejíž syn nejen tento klášter coby osvícenecký panovník zrušil), mezi novější přírůstky patří třeba korunka darovaná papežem Benediktem XVI., který kostel navštívil v roce 2009, nebo pláštík, věnovaný Paolo Coelhem, proslulým a veleúspěšným brazilským spisovatelem.
Samozřejmě působivý je interiér kostela, detaily jeho půdorysu upřesňuje tento plánek.
Vstupné zde neexistuje (možná mnozí mají zkušenost z jiných sakrálních památek, kde se za návštěvu vybírá), a to ani do muzea, jediné omezení je dáno časem bohoslužeb, které jsou uveřejněné na webu kostela.
Dominanta Strážova opět svítí zlatem
Chrám je otevřen všem, kdo hledají trochu klidu, zajímají se o historii a umění, stejně jako těm, kteří žádají u zázračné sošky přímluvu k řešení svých pozemských problémů. A návštěvníci a poutníci sem nemíří jen z českých luhů a hájů, soška je známá po celém světě, takže mnoho cizinců se vydává při cestě do Prahy právě sem.
Malá Strana je plna památek, není divu, že se sem vracejí jak domácí, tak zahraniční turisté.
Může se vám hodit na Firmy.cz: Klášter Pražského Jezulátka