Svérázné Bordeaux zaujme nejen milovníky vína a památek

Dříve než památky proslavilo zdejší oblast vinařství. Vína zde vypěstovaná postupně získávala slávu už v době, kdy se začal psát náš letopočet. Mohou za to Římané, kteří tu jako první píchli rostlinky vinné révy do země, a ty se jim bohatě odvděčily. Na lahodném moku si pochutnávali nejen římští vojáci, ale i občané v Galii, Británii či v Pompejích, kde se našly amfory, které zmiňují víno z Bordeaux.

Latinský poeta Ausonius byl rubínovým nápojem tak nadšený, že se pranic netajil tím, že za inspirací jeho básnického střeva stojí právě on. Mistři vinaři za ta léta zdokonalili svůj um natolik, že jejich výpěstky patří mezi ty nejlepší na světě. Říká se, že zdejší vína jsou tak lahodná, že uvolní i ten nejtvrdší horní ret.

Proslulou vinařskou oblast Bordeaux, především pak podoblast Médoc, vinná réva nezdobila vždy. Naopak, bývala tu bažina a pěstovala se kukuřice. Holanďané, kteří v polovině sedmnáctého století dominovali v obchodu s lihovinami a vínem, močály vysušili. Dej jim pánbůh věčnou slávu.

Koncentrace historických památek je v samotném Bordeaux tak vysoká, že ji ve Francii trumfne jen Paříž. Nenajdete tu žádný mrakodrap, zato starobylé budovy se vůbec nesnažte spočítat. Nejfotografovanějším místem ve městě je bezpochyby náměstí Place de la Bourse. S jeho výstavbou se sice trochu loudali, ale nutno říci, že za těch čtyřicet pět let práce vybudovali snad nejkrásnější památku ve městě.

Vidět ji můžete dokonce dvakrát. Přímo před ní se totiž nachází největší vodní zrcadlo na světě Miroir ďeau. Je velké přibližně jako malé fotbalové hřiště a tvoří ho sada žulových desek. Celý mechanismus funguje ve dvou specifických cyklech. Když jsou desky téměř suché, připomínají jednu celistvou břidlici. Za několik minut se však spustí mlžný proces.

Mávnutím kouzelného proutku vznikne hustá mlha, která promění celé prostranství v dokonalou pohádku. Když opar ustoupí, zbydou na žulové zemi dva centimetry křišťálově čisté vody. Odraz v její hladině vykouzlí dvojče tří palácových budov obklopujících Place de la Bourse.

Náměstí burzy, jak zní český název Place de la Bourse, zdobí kašna Tří Grácií. Vždy tomu tak ale nebylo. V době slavnostního otevření Královského náměstí zde dominovala jezdecká socha Ludvíka XV., na jehož popud celá stavba začala. Během francouzské revoluce ji však reformátoři strhli. Symboly minulé monarchie šly ostatně k zemi po celé Francii.

Pokud tu krásu potřebujete rozchodit, stačí udělat čelem vzad a pokračovat po několikakilometrové promenádě podél řeky Garonny směrem k vinařskému svatostánku, hypermodernímu muzeu La Cité du Vin. Je to zatím nejúžasnější interaktivní expozice, kterou jsem kdy navštívila. Budova svým tvarem zvenku připomíná pohyb vína při nalévání do sklenice. Vevnitř na vás čeká celá dvacítka tematických prostor, ve kterých objevíte víno ve všech jeho podobách a samozřejmě ho také ochutnáte. Program tvoří například slepé degustace či hra s vůněmi.

Hned naproti muzeu se nachází krytá tržnice Halles de Bacalan, kde své výtvory nabízejí pouze a jen řemeslní výrobci. Zastavit se můžete u specialisty na foie gras, výrobců sýra či pěstitele lanýžů. Poslední z nich vám určitě nabídne vajíčka uzavřená ve skleněné lahvi spolu s voňavými černými houbami tak dlouho, dokud nepřijmou jejich aroma.

U řezníka zase narazíte na maso jehňat z Pauillacu, která jsou krmená pouze mlékem. Minout určitě nesmíte ani stánek s ústřicemi z nedalekého Arcachonu. Chutnají nejlépe s bílou bagetkou s máslem a sklenkou svěžího bílého vína.

Jeden z nejikoničtějších pohledů na metropoli Akvitánie je ze zvonice baziliky Saint-Michel. Každý, kdo chce mít podobné snímky jako v průvodcích, jde sem. Právě tady se vám otevře výhled na řeku s mostem Pont de Pierre. Bazilika má ale kromě zvonice ještě jedno velmi zajímavé místo – kryptu. Kolem jejích stěn od devatenáctého století postávalo přes sedmdesát dokonale zachovalých mumií. V raných dobách totiž býval u kostela farní hřbitov.

Kvůli přestavbě kostela ale bylo potřeba těla exhumovat. V novinovém článku ze 3. února 1875 se píše, že země kolem kostela musí obsahovat něco antiseptického, protože se zdejší těla, pohřbená v průběhu věků, proměnila na mumie. Nikdo si dodnes nedokáže vysvětlit, jak je to možné, protože stovky dalších těl pohřbených opodál prostě shnily.

Místo aby nebožtíky po renovaci důstojně pohřbili zpátky, rozmístili je hezky vzpřímeně do řady podél kruhové zdi. Stejnou slávu jako mrtvoly si vysloužil i místní průvodce. Traduje se o něm, že to byl drsný chlapík, který je jednu po druhé obcházel se svíčkou na tyči a okázale bušil do jejich těl, aby ukázal, že jsou dokonale zachovalá.

Z prohlídky tak udělal poměrně drsnou show. Mumie byly velkým lákadlem pro návštěvníky. Tuhle podívanou si nenechali ujít ani Victor Hugo, Gustave Flaubert či Jules Verne. Drazí zesnulí po více než sto letech přece jen našli svůj klid, a to v kostnici nedalekého hřbitova v Chartreuse. Našinec ale o nezvyklou podívanou nepřijde ani v současné době. Na stěny krypty se dnes promítá dokumentární film, který pro dokreslení bizarní atmosféry úplně stačí.

Ač se tomu dá jen těžko uvěřit, právě Rudí Khmerové sem z Kambodže přivezli několik nových odrůd hroznů, jež kolem města vysadili. Patří mezi ně třeba Merlot nebo Cabernet Franc. Na počest Khmerů si na památníku Monument aux Girondins (Památník girondistů) můžete přečíst jejich tradiční bojový pokřik „Ugugu“. Monument stojí na Place des Quinconces, což je mimochodem největší městské náměstí v Evropě.

Francie je země zaslíbená umění, to se ví, a je tu možné vidět opravdu všechno. Klidně i drahého zeleného jaguára trčícího ze zdi. Bizarní auto spatříte, když zvednete hlavu před garážemi Cours Victor Hugo. Nejen že jasně ukazuje na účel budovy, ale má také nádech tak trochu nevšedního rozmaru. K mýlce nemůže dojít ani na náměstí Place de la Comédie, kde se před divadlem tyčí obrovská rezavá hlava a patřičně to tu společensky žije.

Pokud si chcete ušoupat nohy nakupováním, v Bordeaux se vám to podaří. Zdejší pěší nákupní třída Rue Sainte-Catherine je dlouhá téměř jeden a půl kilometru, a je tak nejdelší svého druhu na starém kontinentu.

Trojlístek pomyslných „nej“ uzavírá Pont Jacques Chaban-Delmas, jde o nejvyšší výtahový most Evropy. Nejen že dokonale slouží, on i skvěle vypadá, zejména v noci. Když padne tma, rozsvítí se. Modrá barva pylonů oznamuje příliv, zatímco zelená zase odliv.