Článek
Mezi obcemi Štěchovice a Slapy si řeka hledala po staletí cestu skalami. Vymlela za tu dobu hluboký kaňon, který se mezi obcemi klikatí jako had a vytváří jedinečné pohledy na řeku. Nejkrásnější přírodu v této oblasti zpřístupnila turistům vyhlídka Máj. Ta odkrývá pohled na meandr vymletý do tvaru podkovy.
Přístupná celý rok
Skalnatá vyhlídka Máj je nejlépe dostupná z obce Teletín, odkud vede žlutě značená turistická cesta přes lesy a pole. Trasu dlouhou asi jeden a půl kilometru je možné si zkrátit po původní polní cestě, která dnes vede přes ohrazenou pastvinu pro krávy. V cíli je skalnatá vyhlídka s výhledem na patrně nejznámější meandr v Česku.
Nejlépe je na něj vidět po slezení ze skály o pár metrů níž, kde ve výhledu nepřekáží stromy. Při pohybu po skalní plošině je však třeba být obezřetný, vyhlídka Máj totiž není opatřena žádným oplocením ani zábradlím.
Stezka je otevřená celoročně a každé roční období s sebou nese jiný pohled do krajiny. Před cestou je také dobré promyslet, zda se na vyhlídku vydat v dopoledních či odpoledních hodinách. Orientovaná je směrem na západ, a tak dopoledne slunce za zády osvětluje známý meandr. Odpoledne potom paprsky v očích mírně brání ve výhledu, ale zato odkrývají jeden z nejhezčích západů slunce v kraji.
Nejstarší turistická trasa
Z vyhlídky je možné zahlédnout na druhé straně břehu nejstarší turistickou trasu v České republice. Naučná stezka Svatojánské proudy vede od Štěchovic do Třebenic skalnatým údolím řeky. Není divu, že Klub českých turistů zvolil už na konci devatenáctého století jako první oficiální turistickou trasu právě tuto.
Původně byla stezka dlouhá asi osm kilometrů. Zachována však zůstala pouze její polovina, ta druhá zůstala pod hladinou Slapské přehrady. Trasu Svatojánské proudy nově provází patnáct zastavení s informačními tabulemi o okolní přírodě i historických zajímavostech. Pro děti jsou po cestě připravené také různé interaktivní prvky.
Divoké peřeje Svatojánských proudů
Mezi obcemi Štěchovice a Slapy bývala Vltava divoká. Tento úsek řeky byl zejména mezi voraři proslulý pro své velké a nebezpečné peřeje. Voraři tudy ještě do 30. let minulého století přepravovali do Prahy dřevo, kámen či sůl. Řízení lodě či voru s nákladem však bylo v peřejích náročné a nejednou končilo nárazem či dokonce smrtí vorařů.
Bezpečné se Svatojánské proudy staly až v polovině 17. století. O splavnění tohoto úseku se zasloužil Císař Ferdinand. Na jeho počest stál od té doby na levém břehu řeky Ferdinandův sloup. V roce 1772 byla na břehu postavena také socha sv. Jana Nepomuckého, podle kterého až dostaly Svatojánské proudy své jméno.
Tento sedm kilometrů dlouhý úsek byl v meziválečném období oblíbený také mezi prvními vodáky, kteří si na jeho březích začali stavět svá první obydlí. Tak vznikla jedna z nejstarších trampských osad na našem území zvaná Ztracená naděje, mezi trampy Ztracenka.
V polovině minulého století skončila výstavba obou vodních přehrad v okolí. Štěchovická přehrada zatopila oblast a nebezpečné balvany, které tvořily Svatojánské proudy, skončily hluboko na dně přehrady. Stavbou přehrad také definitivně skončila tradice voroplavby.
Obě památky, které stály na levém břehu Vltavy, byly ještě před napuštěním přehrady přemístěny. Nyní se nachází pod Slapskou hrází nedaleko budovy elektrárny. Pod vodní hladinou skončila i osada Ztracenka, vodáci však velmi rychle začali v okolním lese stavět novou. O Ztracence nyní zpívají v trampských písních.