Šumavské trojhradí: Legendy o Rabí, Velharticích a Kašperku

K tomuto koutu na kraji Šumavy a v jejím srdci patří i vycházky a vyjížďky, náročné, ale i pohodové téměř jen po rovině, jako je ta ze Srní podél bývalého plavebního dřevařského kanálu ke zřícenině Hauswaldské kaple se zázračným pramenem, který uzdravoval především zrak. Nemohu potvrdit, ale voda je lahodná a osvěžující. Říká se jí šumavské Lurdy. V Srní v návštěvnickém centru uvidíte vlky z pět metrů vysoké lávky.

Projít se můžete také od Čeňkovy pily podél říčky Vydry anebo ve Velharticích po úpatí kopce Borek, který je plný štol po hledání zlata.

Podél říčky Ostružná, dříve Pstružná, dojdete až k vile Jana Wericha, který tu trávil volné chvíle a chytal pstruhy, protože… „Pánbůh čas strávený na rybách do vyměřeného života nepočítá,“ říkával. Těch stezek v blízkosti zmíněných hradů jsou desítky.

Na břehu řeky Otavy se tyčí nejrozsáhlejší hradní zřícenina v Čechách s dominantní a ze všech směrů viditelnou obytnou věží – Rabí. V Česku je co do velikosti až třetí, za moravskými Helfštýnem a Hukvaldy. Rabí založili páni z Rýzmberka jako rodové sídlo. Hrad máme spojený především s roky 1420 a 1421, kdy ho pod vedením Jana Žižky dobyli husité.

Druhé obléhání se stalo vojevůdci osudným. Žižka řídil dobývání pod hruškou, když se snažil přesvědčit velitele obrany Přibíka Kočovského, aby se vzdal, ten vystřelil z kuše, ale trefil hrušku. Tříska zasáhla Žižku do zdravého oka a on téměř oslepl.

O první oko přišel podle jedné z legend už v deseti letech při potyčce s rožmberskými hordami, podle jiné se tak stalo v bitvě u Grünwaldu. Pikantní je, že na různých vyobrazeních má Žižka pásku přes levé oko, ale jiní malíři mu zakryli to pravé. Tak či onak, o to zdravé přišel u Rabí. Když procházíte sami či s průvodcem ruiny mohutného hradu, říkáte si, jak ho mohli husité tak lehce dobýt a vypálit.

Největší rozkvět zažil hrad za Půty Švihovského, pak už to s ním šlo z kopce. Opravdu tvrdou ránu mu zasadila třicetiletá válka, definitivní konec nastal po požáru v roce 1710. Hrad rozebírali místní jako stavební materiál, alespoň pár kamenů byste našli prakticky v každém domě v Rabí i okolí. K lepšímu se situace začala obracet v padesátých letech minulého století, v roce 1978 se pak stal dokonce národní kulturní památkou.

V blízkosti hradu pohodlně zaparkujete a dobrý šumavský bramborák i jiné občerstvení si můžete dát přímo v podhradí. Rabí určitě stojí za návštěvu, kromě zajímavých zbytků budov se z věže nabízí i nádherný výhled do okolí.

„Král Karel s Buškem z Velhartic teď zasedli si k dubovému stolu…,“ také se vám vybavila Nerudova Romance o Karlu IV.? Znají ji i mladí, a to je potěšující. Velhartice mohou být druhým zastavením. Z původního hradu zbyly především věž Putna, unikátní most, který spojoval části hradu, a palác Rajský dům, jenž tvořil ve středověku nejpříjemnější obytnou část hradu, postaven byl ve tvaru písmene D a umístěny jsou v něm zajímavé nálezy.

Z věže je pak hezký výhled do okolí, třeba na kopec Borek, kde se dříve dolovalo zlato. Však také nedaleká Otava, ale i Ostružná pod hradem a okolní potoky byly zlatonosné. A prý ještě jsou…

Zlato a poklady se Velharticím staly málem osudné. Když za třicetileté války koupil Velhartice plukovník Martin de Hoeff-Huert, nechal mezi dvěma částmi hradu postavit renesanční palác, říká se mu zámek, kde jsou k vidění zajímavé předměty z té doby. Například honosné dámské róby, ovšem dnes by je oblékly jen trochu odrostlejší školačky.

Španělský majitel prý nashromáždil velké jmění a poklad měl ukrýt ve sklepení chátrajícího hradu. Ale kde… Desítky hledačů z okolí i daleka nic nenašly, zato podkopaly zbytky hradu natolik, že se jeho některé části zřítily. Když nenašli poklad, odvezli si alespoň stavební materiál… Naštěstí neodnesli všechno, takže je pořád co obdivovat.

Když půjdete z parkoviště k řece, určitě se zastavte v řezbářství a nechte si pustit Velhartický pohyblivý betlém. Vyhněte se však starému velhartickému hřbitůvku s kostelem sv. Máří Magdalény. Zjevují se tu prý umrlí, místo je doslova prostoupeno zlem. To věděl už Karel Jaromír Erben, tajemné místo ho inspirovalo k napsání balady Svatební košile, jeho nejstrašidelnější.

Kašperk je nejvýše položený královský hrad v Čechách. Ve výšce 886 metrů nad mořem ho nechal postavit Karel IV. jako sídlo pro vojenskou posádku střežící Zlatou stezku a především zlato, které se v okolí Kašperských Hor těžilo. Ve své době ho právě tady bylo nejvíc v Čechách. Dvě mohutné věže Kašperku vám připomenou oblíbenou pohádku Anděl Páně, tady se odehrávala část příběhu rozmařilého hraběte, chudé Dorotky, zlého správce, vychytralé klíčnice a samozřejmě anděla Petronela a čerta Uriáše.

Po nich tu sice nic nezbylo, ale dva prohlídkové okruhy vám nabídnou zajímavé pohledy na vývoj a přeměny hradu i to, jak se na něm žilo. Kašperk je opředen mnoha pověstmi, například o skřítcích, Lesní matce, která pomohla zbloudilým dětem, nebo Šplhavci, jenž lezl po zdech hlavou dolů a děsil pocestné. Z přístupné věže je pak nádherný rozhled po Šumavě.

U Kašperku dobře zaparkujete a dáte si i občerstvení, jen to je na hrad necelé dva kilometry převážně do kopce. Karel IV. ani pozdější majitelé nepočítali s tím, že budeme chtít dojet auty co nejblíž. Procházka lesem je určitě osvěžující. Projít se můžete i ke zřícenině nedalekého Pustého hrádku, tato tvrz byla už v době výstavby Kašperku zříceninou.

Uprostřed trojhradí leží město Sušice, kdysi proslavené výrobou sirek Solo a sklářstvím. Na Otavě se tu rýžovalo zlato. Centrum je chráněnou památkovou rezervací, s krásnými měšťanskými domy a renesanční radnicí, za návštěvu stojí také Muzeum Šumavy.

Nad městem se tyčí kaple svatých Andělů Strážných, velká renesanční stavba, na Žižkově vrchu je červený litinový kalich, vysoký 2,6 metru. Jde o připomínku Žižkova vítězství nad plzeňským vojskem v roce 1420.

Nevynechejte ani rozhlednu Svatobor. V Sušici je možné se i ubytovat, ale hotely a penziony jsou prakticky v každé vesnici nebo u nejnavštěvovanějších míst.

Kousek od Sušice je například romantický barokní hotel Zámek v Hrádku, ten si můžete prohlédnout včetně kaple sv. Valburgy i rozsáhlého parku. Končetinám unaveným z výletů pak dopřejte wellness. Není tu draho a kuchyně je výborná. Šumava je opravdu kouzelná a stojí za návštěvu.