Štýrský Schladming od zápraží chaty až na vrchol sjezdovky

Díky tomu, že se lyžaři dostanou i na další dva propojené vrcholy – Hauser Kaibling (2015 metrů) a Reiteralm (1860 metrů) – nabízí se i běžným návštěvníkům už dnes v oblasti SchladmingDachstein celkem 125 kilometrů sjezdovek. Sníh se tady bez problémů udrží díky umělému zasněžování od listopadu až do pozdního jara.

Kdo nechce dojíždět na svahy autem nebo zdarma skibusem, může se ubytovat ve Schladmingu.

Černá sjezdovka, na níž se jezdí legendární noční závod ve slalomu Světového poháru Nightrace, končí přímo v centru města. Nebo si stejně jako my může zvolit za výchozí bod vesničku Rohrmoos. Tam se mnozí ctitelé dlouhých prkýnek budou cítit jako ve Francii; lyže se dají nandat už na zápraží zdejších hotelů a penziónů, síť vleků a sedaček pak každého dopraví do zvolené cílové stanice.

Hned nad Rohrmoosem se tyčí špička Hochwurzenu, kde jsou jen modré a červené sjezdovky.

Všechny jsou dostatečně široké, s dobrým značením nejdůležitějších křížení, kdo se jen trochu vyzná v mapě, nezabloudí a může vyrazit třeba rovnou na Planai.

Přejezdy jsou pozvolné, nejmenší pohodlí tak podstupují lyžaři při jízdě na spojovacích sedačkách. Ty jsou většinou hodně zastaralé a vůbec nedosahují kvality nově postavených zařízení, která mají ochranné plexisklové bubliny a často i vyhřívané sedáky.

V prudkém sněžení, které jsme zažili na Planai i Hauser Kaiblingu, jsme se z takového pohodlí nepokrytě radovali. Však se také na některé svahy lyžaři dostanou jen po průjezdu bránou s nápisem Lyžování v ráji.

Druhý kopec, Hauser Kaibling s víc než 2000 metry nad mořem, nabízí také jako jeden z mála hned dvě černé sjezdovky. Jsou ale tak dobře upravené, že se na ně může odvážit i méně pokročilý lyžař.

Statistická čísla hovoří jasně: ještě v 70. letech minulého století bylo Rakousko pro většinu lidí zemí, kam se jezdilo především v létě. Sedmdesát procent jich tady přenocovalo v tomto ročním období, jen třicet procent v zimě. Už před sedmi lety však začala zimní turistika převažovat a lyžování se dostalo na první místo.

„To sice stále zůstává hlavní aktivitou mnoha hostů, ale dodatečné nabídky mimo sjezdové tratě získávají stále více na významu,“ říká Petra Stolba, ředitelka společnosti Österreich Werbung, která se o propagaci Rakouska stará s tím, že ani spolková země Štýrsko není výjimkou. Užít si v okolí Schladmingu tak mohou i nelyžaři.

Ve dne se zájemci vozí do Pichlu, dalšího městečka v údolí, kudy teče říčka Enns, do vlněného světa firmy Steiner 1888. Ta tady má už víc než 120 let továrnu na výrobky z vlny ovcí, koz, angorských králíčků i lam alpak.

Po západu slunce mohou výletníci zase sjíždět po 7,5 kilometru dlouhé sáňkařské dráze, jež vede z Hochwurzenu, nebo se svézt na saních tažených koňmi. Jejich kočí otevřeně přiznávají, že jsou zřejmě jedinými lidmi, kteří se v oblasti, na niž shlíží z druhé strany údolí ledovec Dachstein, radují ze špatného počasí. Čím větší mlha je, tím víc využívají lidé jejich služeb.

V oblasti Schladming-Dachstein mají sice na jedné z nástupních stanic skicentra i oblíbený řetězec rychlého občerstvení, kdo chce ale poznat, jak chutná zdejší štýrská kuchyně, měl by se zastavit v některé dřevěné chalupě na kopci.

V Taurnalmu nabízejí na uvítanou punč, svařené víno nebo horký jablkový mošt, proslavené jsou i zdejší pánvičky. Jedna vystačí tak pro šest osob a skrývá v sobě naporcované prasátko. Jako příloha se podávají opečené brambory, salát a grilovaná šťavnatá kukuřice.

Milá obsluha se snaží o téměř domáckou atmosféru. Schafalm Hütte je zase dobře fungující gastronomický kolos, kde běhají po dřevěných schodech číšníci s plnými tácy z jednoho patra do druhého, aby včas a všem roznesli tu cibulovou polévku nebo vývar s obrovským knedlíkem, tam zase vynikající carpaccio z oslího masa nebo obrovský kaiserschmarrn, sladký trhanec se švestkami. Štýrsko je také proslavené skvělým dýňovým olejem, který chutná po ořeších. Kdo ho koupí jako dárek, vždy uspěje.

„Hirscher, Hirscher! Jeď, jeď!“ skanduje vlnící se dav v cíli slavného nočního slalomu Nightrance. Je 24. ledna 2012, hustě sněží, ale tohle dokonale dotažené divadlo si nikdo nenechá ujít. Nechybí výborně osvětlená scéna, dokonce ani vypravěč. Toho zastupuje moderátor, který lidem lemujícím dolní část trati oznamuje, kdo na ni právě vyráží a co se na startu děje.

Jak závodníci projedou několik horních branek a překonají zlom svahu, mohou jejich dojezd diváci vidět na vlastní oči. Když je to Rakušan, okamžitě letí rakouské vlajky nad hlavy přítomných a zelené zvonce s nápisem „Štýrsko, zelené srdce Rakouska“ hlasitě vyzvánějí.

V téhle zemi je alpské lyžování prostě sportem číslo jedna. A Schladming toho umí náležitě využít. Kvůli závodu a téměř padesáti tisícům diváků se každý rok uzavřou příjezdové cesty do centra, aby si v uličkách městečka mohli postavit svoje stánky prodejci klobás, alkoholu a nejrůznějších cetek. Hlavně mládež s pomalovanými obličeji a klaunskými čepicemi tady po rozdání medailí dlouho ponocuje.

Ale ani starší generace nezůstává ve sportovním nadšení pozadu; dámy v kožiších u dojezdu slalomu čekají, až pojede jejich favorit. Jak prolétne cílem, hned se běží ohřát. Nakonec byli všichni letos odměněni: vítězí Marcel Hirscher, třetí je opět Rakušan a druhé místo má Ital Gross.

Diváci mohou využít v cíli i služeb nově postavené futuristické stavby Planet Planai. Čtyřiasedmdesát pilířů podepírá střešní konstrukci ve tvaru smyčky, která spojuje hned tři budovy. Největší zájem je o podzemní parkoviště pro 400 aut.