Studený vrch – rozhledna u Dobříše

Studený vrch nepatří k nejznámějším vrcholům středočeských Brd, jeho návštěva ovšem může být velmi příjemným překvapením. Leží v nejsevernější části pohoří zvané Hřebeny a se svými 660 metry nad mořem je jeho nejvyšším bodem.

Nejbližším městečkem jsou Hostomice, ale snadno se sem dostanete také z Dobříše ať už pěšky, nebo autem. Obě města jsou od rozhledny vzdálena zhruba deset kilometrů.

Z dobříšského Mírového náměstí se vydáte po zelené turistické značce, z Hostomic nejprve po modré, dále podle ukazatelů pokračujte po zelené. Pokud byste se k rozhledně chtěli přiblížit autem, zaparkujte na parkovišti pod ní a dál se vydejte pěšky po červené turistické značce.

Prvním zajímavým místem, které cestou vzhůru minete, je dřevěný kříž na odbočce z hlavní brdské hřebenovky. Dříve jej zdobívala ještě dřevěná soška světce.

Rozcestí se říká U Ivana a bývalo údajně oblíbeným místem známého poustevníka svatého Ivana během jeho putování brdskými lesy v devátém století. Nejčastěji se zdržoval v jeskyni ve Svatém Janu pod Skalou, což je dnes oblíbený cíl turistů z Prahy i Berounska.

Kamennou sedmibokou věž v hlubokých brdských lesích zeměměřiči postavili v roce 1942. Za války ji využívala protiletadlová hlídka, ale ani po jejím konci se na rozhlednu vysokou sedmnáct a půl metru, na jejíž ochoz vede dvaaosmdesát dřevěných schodů, jen tak někdo nepodíval.

V té době se obyčejný smrtelník nedostal vlastně ani na samotný vrch pojmenovaný podle zdejších studených větrů. Brdy byly z větší části vojenským územím a Studený vrch se pro turisty otevřel až po roce 1990. Nevyužívaná věž ovšem stále chátrala.

O záchranu se postaraly spolky Turisté severních svahů Brd a Sdružení za ekologický rozvoj poté, co se objekt podařilo převést ze státního vlastnictví do majetku obce Velký Chlumec. První návštěvníci vyšli na ochoz opravené rozhledny v prosinci 2004. Po počátečním zkušebním provozu je od léta následujícího roku přístupná od jara do podzimu a o svátcích.

Návštěvníky vítají široce otevřené dveře a za nimi čarodějnice. Tedy pouze namalovaná na zdi, s koštětem a kočkou. Obsluha věže i občerstvení jsou ohromně příjemné, na první pohled je patrné, že o tuhle rozhlednu se opravdu starají lidé z čistého nadšení. Vstupné do kasičky hlídané porcelánovými srnkami je dobrovolné.

Při výstupu po schodišti si můžeme přečíst zajímavosti jak z dějin samotné věže, tak z okolí a také řadu pověstí. Nejen těch místních, zejména o dobrém duchu brdských hor Fabiánovi, ale také ze vzdálenějších míst, která ovšem seshora uvidíme.

Dozvíme se, že na úpatí Studeného vrchu najdeme louku Baba, kde kdysi stávala hájovna. Od 17. století se tu také těžívala železná ruda, kterou koňské povozy dopravovaly do nedaleké Staré Hutě.

Nejznámějším dolem býval třípatrový Jeronýmův důl. Od počátku dvacátého století už se tu ovšem netěží a někdejší doly dávno překryla tráva. Přečteme si také, co se vypráví o pasáčkovi z Koněpruských jeskyní, o tajemné mohyle v Libomyšli, o blízkých Neumětelích, do kterých se pustil udatný Horymír na svém Šemíkovi, novodobé pověsti z lomu Amerika či o strašlivém Hansi Hagenovi…

Rozhlednu už trochu dorostly stromy. Přesto odtud dohlédnete k Hostomicím, Českému krasu, na Křivoklátskou vrchovinu, a když jen malinko zaostříte do dálky, krásně se před vámi vyloupne hrad Karlštejn. Za jasných dnů prý bývá vidět až na Šumavu k Boubínu a opačným směrem k Českému středohoří na Říp a Milešovku, prý i Krušné hory s Klínovcem se odtud dají zahlédnout.

Po sestupu si můžete dole zakoupit pivo, limonádu či kávu a především – klobásu na opékání. Hned za věží totiž najdete udržované ohniště s kovovou mřížkou.

Podmínky pro rozdělávání ohně v lese se v posledních letech hodně zpřísnily, ale na Studeném vrchu to zatím úřady nezakázaly. A to je dobře. U věže právě zastavuje další skupinka cyklistů s dětmi, těšící se na výstup a pochutnání.