Středoamerická Kostarika je plná přírodních divů

Oproti sousedním zemím je považována též za stabilní a bezpečnou. Armáda byla rozpuštěna už v roce 1948. Snad právě proto může být podobnými informacemi vyzbrojený turista po příjezdu maličko překvapen. Většina cestovatelů z letiště zamíří nejprve do nedalekého hlavního města San José, odkud pak vedou autobusy do turisticky vyhledávanějších lokalit.

Z oken autobusu za jízdy téměř nepřetržitou dopravní zácpou si pak lze udělat obrázek o většině kostarických měst. Nečekejte stylovou architekturu, malebná náměstíčka ani domečky jako z pohlednice. Hustěji obydlené oblasti působí nevzhledným, pochmurným a zvláštně tísnivým dojmem. Teprve po chvíli člověku dojde proč.

Ať už jde o domeček velikosti české garáže, luxusnější obydlí se třemi pokoji, nebo nepříliš hojně se vyskytující patrový dům, všechny mají jedno společné. Mříže, špičaté ploty, ostnaté dráty a elektrické ohradníky patří k povinné výbavě každého obydlí. Jestliže v Evropě mají asi nejlukrativnější zaměstnání zubaři, pak v Kostarice to budou výrobci ostnatých drátů a elektrikáři.

Nad vší tou „vězeňskou parádou“ se jako děsivější sváteční girlandy vznášejí kilometry a kilometry nepochopitelně propleteného elektrického vedení. Inu, napájet tolik plotů není jen tak. V Hondurasu nebo v Salvadoru lze podobné vybavení očekávat, ale proč mají v údajně bezpečné, sterilní a šťastnými obyvateli zalidněné zemi místo domů malé pevnosti, to je k zamyšlení.

Největším lákadlem země je příroda. Ač Kostarika zabírá pouze 0,03 procenta zemského povrchu, vyskytuje se tam přes pět procent druhů rostlin a živočichů planety. Více než čtvrtina rozlohy země je navíc přísně chráněna. Ohromující exempláře fauny i flóry jsou bezpečně ukryty v bezmála třiceti národních parcích.

Ať už si k návštěvě vyberete kterýkoli z parků, počítejte s tím, že vstup je vždy zpoplatněn. Byla by škoda vynechat zejména ty v oblasti Monteverde, malebné kopcovité krajině, ideální pro pozorování působivých západů slunce.

Chcete-li zvýšit svou šanci zahlédnout pestrobarevné tukany, roztomilé agutie, mrštné kapucíny, nebo dokonce plaché tapíry v přirozeném prostředí, najměte si průvodce. I to leze do peněz. Kostarika není srovnávána se Švýcarskem jen díky malebné přírodě. Také ceny jsou tu několikanásobně vyšší než v sousední Nikaragui nebo Panamě.

I tady si ale výjimečně můžete zanotovat text skupiny Chinaski, že ty nejlepší věci jsou zadarmo. Typické představitele zdejší zvířeny, chundelaté nosály bělohubé, můžete s trochou štěstí potkat i u silnice. A když se roztomilé skupiny mláďat s matkami budete snažit zvěčnit (samci žijí výhradně samotářsky), nejeden dlouhý bílý frňák bude s nadějí čenichat kolem vašich kapes. Nosálové jsou takoví exotičtější místní pejskové.

Dalšími tvory, které zahlédnete, nebo alespoň zaslechnete na každém kroku, jsou ptáci. Kostarika je jednou z nejvyhlášenějších lokalit k jejich pozorování. Najdete tu více než 850 druhů opeřených krasavců a kromě již zmíněných tukanů jsou v hledáčku zejména extrémně mrštní kolibříci.

Téměř každý hotel i restaurace má na terase krmítko s rudě zbarveným nektarem, o který svádějí vzdušný boj desítky opeřenců. Kolibříci jsou totiž schopni letět rychlostí více než 50 km/h, a proto musí denně vysosat několikanásobek vlastní váhy.

K největším kostarickým zážitkům pak zaslouženě patří krmení kolibříků speciálním pítkem přímo z ruky. Na pocit, kdy kolem vás sviští okřídlená torpéda všech barev spektra, která vám někdy i lačně sedají na prsty, zaručeně jen tak nezapomenete.

Tato blízká setkání kolibřičího druhu jsou však možná pouze na několika místech, např. v jednom z nejoblíbenějších soukromých parků La Paz Waterfall Gardens. Vstup do komplexu s vodopády, záchrannou stanicí zvířat a tropickým deštným lesem stojí 42 dolarů na osobu (zhruba 1060 Kč). To sice není málo, ale uvidíte tam Kostariku v kostce, respektive její nejlákavější aspekty, to vše ve vzdálenosti hodiny jízdy od letiště.

Kromě kolibříků v komplexu můžete nakrmit i tukany, vlastnoručně si ulovit pstruha k obědu nebo vypustit čerstvě vylíhlého motýla. Je to sice „turisťárna“ jak vyšitá, ale když vás na tváři zašimrá ještě pomačkané křídlo morfy modré, druhého největšího kostarického motýla, řeknete si, že zatraceně dobrá.

Dalšími živočichy, kteří jsou sice pouze na koukání, ale přesto kvůli nim míří do země tisíce turistů ročně, jsou žáby. Z více než stovky kostarických druhů je fotograficky nejvděčnější listovnice červenooká, nejbarevnější z obojživelníků Střední Ameriky.

Populární je i pralesnička drobná, řadící se mezi tzv. šípové žáby. Tato skupina pestrých jedovatých žabek byla dříve lovena indiány, kteří si jedem z jejich kůže natírali šípy. Ačkoli exempláře chované v zajetí ztrácejí svou toxicitu kvůli změně jídelníčku, stejně je lepší nepokoušet se líbat žabku v očekávání, že osvobodíte zakletou princeznu.

Sluší se dodat, že v Kostarice neexistují zoologické zahrady, pouze záchranná centra, kde nalézají útočiště zraněná zvířata. V citlivě pojatých komplexech, které slouží též k výuce ochrany živočišných druhů, platí přísná pravidla. Mimo jiné zákaz krmení z vlastních zdrojů, a hlavně kouření. Na tento zákaz narazíte nejen v národních parcích, ale také v restauracích, hotelech i barech. Kostaričané berou ochranu životního prostředí velmi vážně.

Kostarika v překladu znamená bohaté pobřeží a tamější pláže bezpochyby tvoří součást tohoto bohatství. Ty nejvyhlášenější, s ideálními podmínkami pro vodní sporty a luxusními hotelovými resorty, leží na tichomořském pobřeží v západní části země. Skromnější, romantičtější a poklidnější přímořská atmosféra zase panuje ve východní karibské oblasti.

Zejména vesnice Cahuita a její okolí jsou vyhlášené šnorchlováním a lahodnou kreolskou kuchyní. Počasí v Kostarice je však vrtošivé. Vytrvalé deště nejsou výjimkou ani v hlavní sezóně. Proto je moudřejší nestavět dovolenou pouze na plážovém povalečství a mít v záloze připravený alternativní program.

Samostatnou kapitolu země tvoří sopky. V Kostarice najdete šest aktivních a desítky vyhaslých vulkánů. Nejznámější z nich je Poás, vzdálený hodinu a půl cesty z hlavního města, a vůbec nejimpozantnější kostarický vulkán Arenal, nacházející se v severnější části země. K jejich spatření je však potřeba nemalá dávka štěstí.

Často jsou totiž kompletně schované v mracích. Ideální doba k návštěvě je v ranních hodinách, kdy je největší šance na slunečné počasí a dobrou viditelnost. Poás je jednou z nejlépe přístupných aktivních sopek na světě. Téměř na vrchol se dostanete autem a krátká procházka vás přivede až k 1500 metrů širokému hlavnímu kráteru, naplněnému mléčně vyhlížející vodou. Kvůli obsahu siřičitých plynů v ovzduší se nedoporučuje setrvávat v jeho blízkosti déle než patnáct minut.

Naproti tomu vulkán Arenal nadělá díky svému dokonalému tvaru hodně parády i z šest kilometrů vzdáleného města La Fortuna. To je centrem turismu celé oblasti nejen kvůli výletům na vulkán, ale i díky horkým pramenům, nacházejícím se v bezprostřední blízkosti.

Magma ohřívá podzemní vodu a obohacuje ji o zdraví prospěšné látky, ta vyvěrá na povrch a plní řeku, která proudí mimo jiné do bazénů v několika lázeňských komplexech. Nejpřírodnějším z nich jsou Eco Thermales Fortuna, umístěné v tropickém deštném lese. Pět kamenných bazénků s teplotou až do 40 stupňů Celsia je rájem poklidné relaxace. Nenajdete tu žádné tobogány ani jiné atrakce, tolik vyhledávané Američany.

Pobyt v pramenech má navíc až ohromující efekt na stav pokožky. Kam se hrabou lymfodrenáže a zpevňující krémy. Lázně jsou také jedním z mála míst v zemi, kde vám tropický liják nemůže zkazit plány ani náladu. Kapky na vodou ohřáté pokožce příjemně chladí, a když ticho v zeleno-modrém parním království protne zaskřehotání tukana, je vám jasné, že už tato chvíle sama o sobě stála za 13 hodin v letadle.