Článek
Právě Děčín je přitom ze západu hlavním výchozím bodem do hor i do CHKO Labské pískovce nebo do Národního parku České Švýcarsko. Zkrátka užít si pár dní v nejmenším a prý nejklidnějším českém pohoří není vůbec špatný nápad.
Jedlová vede
Vypravili jsme se z Děčína autem. První zastávka je v obci Jiřetín pod Jedlovou. Tady mají největší lyžařské středisko Lužických hor s pěti kilometry sjezdovek – dvě modré, turistické a jednu červenou, závodní. Vleky jsou tu dva.
K areálu je možné dojet autem a nechat ho na parkovišti na konci Tolštýnské ulice. Jízdy jsou dopolední do třinácti a odpolední od dvanácti hodin, dospělí zaplatí za permanentku 180, děti 130 Kč.
V místě je i několik penzionů, kde získáte poměrně levné ubytování, průměrná cena lůžka je kolem 200 Kč. Přímo na Jedlové hoře v zimě vystoupíte z vleku a jste v příjemné restauraci.
„Nabídla bych vám naši specialitu, plněný bramborák, nebo tolštýnskou roládu,“ říká servírka na naši otázku, co si máme dát. To první je za 98 Kč, to druhé se zelím a knedlíkem je o dvacku levnější. Mimochodem, dobrá byla i polévka se špekovým knedlíkem.
Kdo chce hubnout, může místo oběda vylézt na rozhlednu. Ta je na tomto v pořadí třetím nejvyšším bodu Lužických hor (774 m n. m.) otevřena celoročně od 9 do 20 hodin.
Další možnost zajímavého ubytování je v Tolštejnské hospodě přímo na hradě Tolštejn.
,,Pro hosty je připraveno sedm pokojů s jedinečným výhledem do kraje, cena je tři sta korun na osobu. Kromě klasických hotovek vaříme i tolštejnské hradní speciality. Otevřeno máme celoročně,“ říká provozní restaurace Alena Jetýlková-Jašíčková. Hospoda byla založena už roku 1865.
Podluží je rájem začátečníků
Pár kilometrů od Jedlové je menší skiareál Horní Podluží. Ten je vhodný hlavně pro začátečníky, mají tady totiž lyžařskou školu pro děti i dospělé. Den učení vás vyjde na 420 korun ve skupině nad pět osob, 620 korun ve skupině do čtyř osob a za individuální výuku pro maximálně dva lyžaře zaplatíte 950 korun.
Dopolední permanentka (9–14 hod.) stojí 190 Kč, odpolední (14–21 hod.) pak 250 Kč. V areálu je také půjčovna snowboardů a lyží, bufet U vleku nebo dětský vlek s chajdou.
V Polevsku i večer
Za dvacet minut autem z Horního Podluží se ocitáme pod sjezdovkami lyžařského areálu Polevsko. Ten leží mezi Medvědím a Polevským vrchem v 550 metrech n. m. Vlek typu Poma je dlouhý 400 metrů a dopravuje lyžaře nad dvě sjezdovky – červenou a modrou, obě mají necelý půlkilometr a obě jsou od 16.00 hodin plně osvětleny.
Deset jízd vám prodají za 90 korun, za dětský vlek Provázek zaplatíte na celý den padesátikorunu.
U Pitkina v Luži
Poslední zastavení je ve skiareálu Luž, který se nachází ve výšce 673 metrů n. m. v malé obci Horní Světlá.
Dva lyžařské vleky, U Pitkina a Na třináctce, mají převýšení okolo sta metrů, první je vhodný spíš pro školy, začátečníky a mírně pokročilé lyžaře, druhá sjezdovka vedená lesem je už pro ty zkušenější.
Obě sjezdovky jsou vybaveny osvětlením pro noční lyžování. Za deset jízd zaplatíte stovku, za deset nočních sto dvacet korun.
Lužické hory nejsou jen sjezdovky. V okolí najdete desítky kilometrů udržovaných běžkařských tratí. My jsme jich projeli několik mezi obcemi Polevsko, Kytlice, Svor, Prácheň a Prysk.
,,Všechny trasy tady jsou v nadmořské výšce 500 až 600 metrů n. m. a vedou většinou po úzkých lesních cestách, místy po loukách. Když je hezky, můžete si vychutnat nádherné výhledy na Jizerské hory, Ještěd, Bezděz, Ralsko, Klíč, Jedlovou, Děčínský Sněžník a další kopce Lužických hor a Českého Švýcarska,“ říká náš průvodce v Jedlové Martin Hajný z Prahy.
,,Jezdím sem pravidelně, na běžky ideální, žádný Václavák. Jsou udržované a je tady několik okruhů, pěkný je z Jedličné přes Polevský vrch, Klučky na Prácheň a zpět, celý má asi 10 kilometrů.
Tanec mečů na Tolštejně
Tolštejn je nejlépe zachovanou hradní zříceninou v Lužických horách. Stojí asi 2 km jižně od Jiřetína pod Jedlovou na výrazné skále.
První historická zmínka o hradu pochází až z roku 1337, kdy Tolštejn dobylo vojsko hornolužických měst, protože zdejší posádka podnikala loupežné výpady na Žitavsko. Hrad je opředen mnoha pověstmi, o Bílé paní, loupežnících a velkých pokladech, o Vlaších, kteří v okolí hledali drahé kameny. Ta o tanci mečů se váže k odplatě Žitavských.
Tolštejn byl ve středověku obávaným sídlem loupeživých rytířů, nejhorší byl Kurt z Tolštejna, který měl zvlášť spadeno na kupce. Loupil, vraždil, zajímal. Jeho troufalost šla až tak daleko, že hanlivým dopisem pozval žitavskou městskou radu na svatbu své dcery s loupeživým rytířem z Rathenu. To neměl dělat. Žitavští pozvání přijali a slíbili i zábavu: rej mečů. Ještě před svatbou se ale dohodli s okolními městy, že při té příležitosti hrad lstí dobudou.
Svatba se konala o masopustním úterý. Veselice už byla v plném proudu, když se z údolí blížil průvod svátečně oděných mužů s velkým mečem. Byli to oznámení tanečníci ze Žitavy.
Za zpěvu a poskoků napodobili veškeré způsoby šermu a diváci byli uneseni. Tu jejich vůdce zatroubil a z tanečníků se stali vojáci. Po prudké bitvě otevřeli bránu celému vojsku Lužičanů, skrytému v podhradí.
Kdo se nechtěl poddat, byl bez milosti ubit. Měšťané osvobodili vězně, vynesli uloupené poklady a hrad zapálili.
Rytíř Kurt s několika nejnebezpečnějšími zbojníky byl popraven, jeho dcera s manželem za značné výkupné propuštěni.
Další je do Okrouhlé okolo hřiště Polevsko a na Prácheň, ten má myslím kilometrů pět,“ dodává Martin.
