Štrasburk je pro turisty jako švédský stůl. Nabízí od všeho něco

Není mnoho katedrál, které vypadají tak neuvěřitelně jako ta zdejší: Notre-Dame. Na této gotické stavbě z narůžovělého pískovce najdete záplavu ozdob, reliéfů a soch se symbolickými významy. Ale také nádherné vitráže a 14 metrů široké rozetové okno v průčelí chrámu. Je to krásná a zároveň trochu pyšná budova.

Vznikala víc než 400 let (1015 až 1439) a demonstrovala ekonomickou sílu středověkého města, ve kterém spolu zápasili o moc měšťané a církev. Zápas vyvrcholil bitvou, kterou místní biskup prohrál. Měšťané katedrálu dostavěli ze soukromých darů a sbírek. Že ani jejich vztahy nebývaly vždycky idylické, o tom svědčí třeba rivalita mezi dvěma nejmocnějšími rodinami: Mullenheimy a Zorny. Každá z nich měla svůj vlastní vchod na radnici, kde zasedaly v radě města, a po každé tu pojmenovali jinou stranu nábřeží.

Štrasburk, hlavní město Alsaska, leží na francouzsko-německé hranici. Kdysi těžil ze strategického umístění uprostřed západní Evropy, z polohy na obchodních stezkách a z podnikavosti svých řemeslníků, obchodníků nebo finančníků. Dlouho byl svobodným městem nebo městskou republikou, později ho střídavě zabírala Francie a Německo.

Když se postavíte před katedrálu Notre-Dame, musíte pořádně zaklonit hlavu, abyste dohlédli až na vrchol její věže. Měří 142 metrů. V letech 1625 až 1847 byla nejvyšší budovou na světě. Hodně lidí se diví, proč má jen jednu věž. Není to jen kvůli obtížnému shánění peněz, může za to hlavně zdejší podloží. Hladina spodních vod je tu vysoká a svatostánek potřeboval mnoho mohutných dubových pylonů. Jeho stavitelé zápasili s tím, aby jim nepopraskal a nezřítil se. A to i jen s jednou věží.

Uvnitř katedrály najdete unikátní orloj, který se dává do pohybu ve 12:30, spoustu krásných soch, ale třeba také neuvěřitelnou kazatelnu vytesanou z kamene. Sochař nenápadně umístil do jednoho z gotických oblouků sošku svého psa, který ho doprovázel do práce. Soudě podle jeho ohlazené hlavy spousta lidí neodolá, aby si ho nepohladila. Bez ohledu na to, jestli jsou katolíci, protestanti, či bezvěrci. Úchvatná je i vyhlídka na město z ochozů věže, ve výšce 68 metrů, kam vede 329 schodů.

Kolem chrámu někdy hvízdá vítr, když přichází uličkami z určitého směru. Pověrčiví lidé v tom kdysi viděli skučení ďábla, který se marně snaží dostat dovnitř.

Vedle gotické katedrály postavené v německém duchu stojí palác rodiny Rohanů, postavený ve francouzském stylu. Rod Rohanů zastával po několik generací úřad biskupů, kardinálů a vlivných úředníků u francouzského královského dvora. Nejznámější se stal Luis René Rohan, kardinál, diplomat a rozmařilý muž, kterého zajímaly spíš světské požitky než služba bohu.

Ač sám intrikán, naletěl podvodnici, která nechala vyrobit jeho jménem drahé šperky z diamantů údajně pro královnu Marii Antoinettu a zpronevěřila je. Kardinál podezřelý z toho, že se do aféry zapletl, měl co dělat, aby se dostal z vězení. Skandál navíc poškodil už tak dost poškozenou pověst královny, která v tom tentokrát byla nevinně. Přispěl k tomu, že během francouzské revoluce skončila na popravišti. Dnes je v paláci několik muzeí.

Nejnavštěvovanější částí centra se stala Malá Francie, čtvrť, kde žili mlynáři, rybáři, koželuzi, barvíři a další řemeslníci. Dnes je to romantická čtvrť s hrázděnými domy, křivolakými uličkami a říčními kanály, po kterých tiše kloužou výletní lodě. Ve středověku tady musely být cítit třeba zbytky vyvržených zvířat i jejich kůže schnoucí v podkroví domů a potýkali se tu s dalšími problémy středověkých měst, která v té době zápasila se základní hygienou.

Dnes jsou tady obchody, restaurace i kavárny, všechno je čisté, udržované a „vymydlené“, jak bývá v Alsasku zvykem. Zajít sem třeba jen na kávu nebo na sklenku vína je velice příjemný zážitek. Pěkně vypadá i okolí přehrady Vauban na okraji Malé Francie. Vybudovali ji tu za vlády krále slunce, Ludvíka XIV., a to díky maršálu Vaubanovi, jako obrannou stavbu na ochranu města.

Zajímavou částí Štrasburku je také Nové Město (Neustadt). Vzniklo v 19. století, kdy se z ní císařské Německo, které Alsasko zabralo, snažilo udělat jednu z výkladních skříní císařství. Jsou tu velkolepá náměstí i parky, ale také široké, vzdušné ulice lemované stromy. Vznikla tady spousta reprezentativních budov v duchu neogotiky a neorenesance, ale také krásných secesních domů. Není náhodou, že se Neustadt ocitl spolu s historickým centrem města na Seznamu kulturních památek UNESCO.

Jenom v letech 1870 až 1945, tedy během 75 let, změnilo Alsasko svou příslušnost k Francii a Německu čtyřikrát, obvykle poté, co jedna z velmocí prohrála válku. Místní lidé se často ocitali ve složitých životních situacích. Francouzský i německý vliv je tu patrný v jazyce, architektuře, kultuře, místní kuchyni nebo i v pěstování vína.

Dnes je město daleko víc kosmopolitní. Díky víc než 50 tisícům studentů, z nichž 20 procent přichází ze zahraničí. Ale také díky tomu, že tu sídlí Rada Evropy, Evropský parlament a řada dalších institucí Evropské unie. Nebo díky tisícům turistů z celého světa.

Je určitou ironií osudu, že ve Francouzi okupovaném Štrasburku složil ženijní důstojník Rouget de l'Isle francouzskou hymnu Marseillaisu (1792), tedy píseň o boji za svobodu.

Historici vedou rovněž spory, jestli zlatník a brusič drahokamů Johannes Gutenberg vynalezl knihtisk při svém pobytu tady, nebo až v Mohuči (jeho socha tu každopádně stojí). Zato není pochyb, že na zdejší univerzitě studoval básník Goethe, biolog Pasteur, fyzik Röntgen a další slavné osobnosti. Studovalo tu nebo vyučovalo celkem 19 nositelů Nobelovy ceny.

Pokud chcete poznat alsaskou kuchyni, můžete navštívit řadu podniků v centru nebo v jeho okolí, kde bývá levněji (ve městě je i sedm michelinských restaurací). Zajímavé vinařství Hospices Strasbourg, které vzniklo v roce 1395, najdete přímo v nemocnici v centru města. Většinu dalších je však potřeba hledat v okolí Štrasburku. Jednou z šancí, jak je poznat, může být Alsaská vinná stezka: více na routedesvins.alsace.

Ve městě najdete hodně zahrad i parků, nejznámější je park Oranžérie, kam chodí rodiny, milenci a lidé milující zeleň. Na zdejším jezeře se podařilo zachránit mizející čápy, jeden ze symbolů Alsaska.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Zájezdy do Francie