Štěstí v neštěstí: poloprázdný Rhodos skýtá možnost klidné a pohodové dovolené

Už při samotném příletu na ostrov je zřejmé, že situace známá z doby před koronakrizí, tedy přeplněná a rušná příletová hala, má s minulostí společnou jenom svou polohu a budovu. Na místě je v době mého příletu jen několik desítek lidí, kteří přiletěli letadlem z hlavního města Athén. Letadlo bylo přitom plné převážně Řeků, kteří v hojném počtu vyrazili za prodlouženým víkendem kvůli náboženskému svátku. Má vstupenka na ostrov byla dokončené očkování, předkládal jsem při check-inu.

Půjčit si auto trvalo jenom chvíli, přičemž z plného parkoviště autopůjčovny bylo znát, že odbyt moc velký není. Příjemně překvapil fakt, že na Rhodosu jsou opravdu kvalitní hlavní silnice. Je radost po nich jezdit. Za 30 kilometrů cesty do letoviska Kolymbia potkám asi pět aut, další příznak událostí budoucích. V hotelu místo klasické bujaré zábavy panuje klid, stejně jako v přilehlých ulicích a na promenádě.

Druhý den ráno zjišťuji, že hotel je obsazený maximálně ze čtyřiceti procent, u hotelového bazénu spousta místa, to samé na pláži, kde žádný boj o lehátka neprobíhá. Všichni se vejdou do první řady a užívají si klidu a pohody. Bohužel vykoupené poplatkem čtyř eur za osobu pod slunečníkem, ale to k ostrovu patří. Kdo nechce platit, má dost místa mimo organizované slunečníky.

Z hlediska financí k ostrovu obecně patří vyšší ceny, než je tomu na pevnině, obzvláště v případě benzinu a nafty. Při tankování benzinu za 1,8 eura platební karta pláče a peněženka se kroutí. I s tím je potřeba počítat, žádná láce to není.

Půjčení auta nebo motorky je ale více než výhodné alespoň na jeden nebo dva dny pro ty, kteří chtějí cestovat za širokou nabídkou místních krás. Rhodos je poměrně velký ostrov se spoustou míst k vidění. Je ale třeba jezdit opatrně, já jsem v jednom dni dával přednost pávovi, jehněti i muži vedoucímu osly.

Za zmínku určitě stojí pláže na východní straně ostrova, v čele s plážemi Tsambika a Anthony Quinn. Druhá jmenovaná nese název po slavném herci, který na místě natáčel film Děla z Navarone. Nad pláží je krásná vyhlídka, přímo na pláži mě čeká netradiční podívaná — šlapadla k půjčení, včetně labutí. Provozuje je Češka Sandra, která se na Rhodos přistěhovala před devíti lety. Vyjížďka stojí za to.

Dále v laguně je totiž naprosto průzračná voda, barvy tyrkysového smaragdu. K labuti dostávám zapůjčené i brýle na potápění. S gumovou maskou se tedy vydávám sledovat vodní faunu a floru. A pak už nezbývá než zase došlapat vodami Středozemního moře zpět ke břehu. Kde opět koronavirus skýtá dar v podobě dostatku místa. Byť je neděle, místa je dost. Ještě v roce 2019 se přitom už v deset ráno nebylo kde posadit, natož si lehnout.

Liduprázdně působí také městečko Lindos, kterému vévodí v noci osvětlený středověký hrad s antickou Akropolí. Křivolaké uličky vykládané klasickými oblázky obrácenými užšími stranami nahoru opět zejí prázdnotou, turistů je pár. Při cestě nahoru je možné narazit na známý bar, který je rekonstrukcí sídla námořního kapitána z přelomu 16. a 17. století. V podniku je také muzeum a není tam televize nebo jiné vymoženosti moderního věku. Dozvídám se, že před chvílí odešli zákazníci ze severních Čech.

Dále po pobřeží se dá dojet až k poloostrovu Prasonisi, kde se stýká Středozemní moře s Egejským, které Rhodos omývá ze strany západní. Poloostrov se v době přílivu mění v ostrov, mezi oběma moři je dlouhá písečná pláž, skoro pořád silný vítr, tudíž je to hlavně ráj pro surfaře, milovníky kitingu apod.

Od Prasonisi kolem západní strany čeká nespočet pláží teplejšího a méně slaného Egejského moře, hrad Monolithos, více ve vnitrozemí přírodní krásy typu Údolí motýlů a Sedmi pramenů. A opět, nikde skoro ani živáčka.

Více to žije jen v hlavním městě ostrova Rhodos, které se podle místních pyšní nejstarším dochovaným středověkým opevněním a centrem. Procházky ve starobylých uličkách, posezení u Sulejmanovy mešity v restauraci s lampiony nebo pátrání po stopách Rhodského kolosu stojí za to, stejně jako návštěva místních muzeí.

Opět platí, že na místě je pouze pár turistů, jinak místní, takže i v neděli trvá najít místo k parkování v centru u přístavu a vchodu do starého města přibližně dvě minuty. V ulicích převážně místní, Češi a Skandinávci — Švédi.

Co se týká samotných opatření proti koronaviru, v Řecku jsou stále nařízené roušky vevnitř i na ulici. De facto ale teorie epidemiologů a vlády naráží na každodenní realitu. Někdo nosí, někdo nenosí, v podstatě nejvíce masek je k vidění v supermarketech.

Obecně letí šeptanda, že když jsou tak přísné podmínky certifikátů testů, očkování, prodělání Covidu-19 apod., těžko tedy na místě bude někdo nakažený. Pravda je, že v poslední době na Rhodosu žádný případ nákazy neoznámili a místní úřady mě ujišťovaly, že plán aténské vlády naočkovat hlavně výspy turistického ruchu a pracovníky v turismu uspěl.

Místní český honorární konzul Emmanouil Markoupoulos, který má za úkol mimo jiné pomáhat českým turistům například při problémech s pasy, mi řekl, že dle jeho mínění by měli čeští turisté přijet raději dříve než později. Zatím totiž kvůli koronaviru nepřijeli Britové, Rusové, v podstatě ani Američani, o Asiatech nemluvě.

Koronavirová opatření se ale mění každý den, řecká státní pokladna i turistický ruch po nich touží, takže koronavirový klid může rychle zmizet. Tím se dostávám k podmínkám našeho cestování.

Osvědčilo se mi nenervovat se kvůli podmínkám týdny předem, ale zkontrolovat si vše pár dnů před cestou. Nejlepší je sledovat řeckou stránku zde nebo českou nově spuštěnou vládní stránku zde.

Antigenní test je riziko, protože může vyjít falešně pozitivní, lepší je tedy když už test, tak PCR, ať je jistota. Ať člověk místo domů neputuje do koronavirového hotelu k nedobrovolně prodloužené dovolené. Případně místo na dovolenou domů do karantény v České republice. Turisté z Česka, které jsem na místě potkal, byli ale většinou buď očkovaní nebo po prodělaném covidu, takže v klidu. Testování jinak obstarává většinou hotel, případně cestovní kancelář, lidé cestující na vlastní pěst musí použít internet.

Obecně ale Rhodos stojí za to, obzvláště v dnešní době, kdy cestovatel může zažít, co dříve zažít nemohl a možná už jen tak nezažije. Klid bez přílišných davů. A tak se dá parafrázovat. Zde je Rhodos, zde, turisto, volně skákej, pokud se cestování v době koronavirové nebojíš. Pro lidi, kteří se ovšem viru stále bojí a při pohledu na jiné bez roušky je jímají obavy, toto cestování není. Byly by to zbytečné nervy. Očkovaní jsou pak v naprostém klidu, Řecko uznává v podstatě všechny hlavní vakcíny světa.