Spojené arabské emiráty lákají i v zimě. Nabízejí luxus, světová „nej“, moře a teplo

Z České republiky do Spojených arabských emirátů létají přímé spoje. Let trvající přibližně 5,5 hodiny uchvátí krásnými výhledy na pohoří střední Asie protkané stříbrnými stužkami řek. Horské štíty nepřipomínají ohlazené kopce většiny Evropy – táhnou se od obzoru k obzoru a v kombinaci s mraky vypadají jako hřívy uhánějícího stáda koní.

Po překonání turecké a íránské pevniny se náhle objeví poušť lemovaná horami a mořem. Vynořují se první mrakodrapy obřího města luxusu Dubaje. Nechce se ani věřit, že to ještě před 60 lety byla malá rybářská vesnice. Na návštěvu metropole je ještě čas, naší první zastávkou je jedno z tradičních letovisek Rás al-Chajma. Od dubajského letiště je vzdálené zhruba hodinu jízdy autem.

Dubajské letiště je tak obrovské a luxusní, že mezi jeho terminály a odbavovacími halami jezdí soupravy metra. Od příletů vás zřízenci směrují k vagonům. Cesta zabere přesně tolik času, že než projdete imigrační kontrolou, zavazadla už se zpravidla vezou na pásu. Při vstupu do země, k němuž nepotřebujeme žádná zvláštní víza, imigrační úředníci dávají bezplatnou SIM kartu jednoho z místních telefonních operátorů DU.

Na kartě je 1 GB dat, balíček ale platí jen 24 hodin od aktivace. Následně se musí dobít kredit. Je dobré tak učinit hned na letišti nebo ještě lépe vyhledat na levé straně od východu prodejnu druhého operátora Etisalat. Podle místního průvodce a manažera obchodu CK Blue Style Ridhy „má lepší pokrytí“. Poslechl jsem radu zkušeného a za přibližně 450 Kč získal 2 GB dat a 30 volných minut. Výborná zpráva je, že platí i do zahraničí – vydržely na dva krátké hovory domů. Mobilní internet bohatě stačil na šest dní, a to jsem s daty nijak nešetřil.

Po vyřešení základních potřeb se s aktivním internetem vydávám na vlastní oči ověřit příslib prohřátí kostí prokřehlých českou zimou. Do letoviska Rás al-Chajma vede kvalitní dálnice. Má tolik pruhů, že s jistou trpkostí vtipkujeme, že jen na Dubaj museli místní spotřebovat tolik asfaltu, kolik máme v Česku na všech dálnicích.

Na místě se nachází umělý, neustále se rozšiřující poloostrov. Hotel je luxusní, tak jak se na Emiráty sluší a patří. Přestože je podle místních nejstudenější zima za posledních 20 let, přes den je 24 až 26 stupňů, písek je jemný, voda v moři příjemná, bazén vyhřívaný a i my nově příchozí chytáme rychle bronz.

Potkávám krajany Tomáše, Honzu a Vlastu z Chebu. Podle opálení je znát, že už tady jsou týden. „Přijeli jsme si odpočinout, utéct před zimou. Nejvíc se nám líbí klid a málo lidí. Za ruchem velkoměsta jezdíme na výlet do Dubaje. Chtěli jsme poznat kulturu, je opravdu zajímavé, že místní nejstarší budova má 150 let. Pro Evropany jsou Emiráty super, nejbenevolentnější muslimská země, potěšil nás delegát CK Blue Style, říkáme mu Pepa, umí perfektně česky a pomáhá,“ smějí se, popíjejíce drink, tři kamarádi a dávají mi tipy, co je třeba vidět.

Nalákali mě na výlet do hor, tak se jdu sbalit. V hlavě mi zní slova spokojených pánů: „Klidně bychom se sem přestěhovali, kvůli sněhu zvažujeme si pobyt prodloužit.“ Loučím se s pláží a vybavený zimní bundou vyrážím za první dobrodružstvím do pohoří Al Hajar, kde se nachází dva z „nej“ Emirátů.

Cesta vede opět po dálnici s asfaltem bez téměř jediné praskliny. Obklopeni z jedné strany pouští, z druhé horami a korytem vyschlého zavlažovacího kanálu, vyjíždíme do výšky 1900 metrů nad mořem na horu Džabal Bil Ajs. Po cestě míjíme dvě silniční cyklistky užívající si kvalitní povrch. Upřímně obdivujeme jejich výkon vzhledem k převýšení. Cesta dále pokračuje výhledy na rozeklané štíty pohoří, v dálce sluneční paprsky prozařují mraky, vidíme další a další skupiny cyklistů. Kolem cesty jsou auta, stany, přívěsy, lidé oddávající se piknikům a užívající si čarokrásnou scenérii.

Následně se dostáváme skoro na úroveň mraků a zaparkujeme u prodejny vstupenek na nejdelší „zipline“ neboli lanový skluz na světě. V podstatě jsou to tři kovová lana, připomínající elektrické vedení u nás v polích, natažená mezi dvěma horskými štíty. Na místě podepisuji dokument stvrzující, že jsem si vědom rizika celého podniku, a předávám ho paní u vstupenek Shehnaz. Mladá Arabka v tradičním závoji se ochotně dělí o svou vlastní zkušenost. „Kolegové mi skluz darovali jako překvapení. Nejdříve jsem byla naštvaná, co mi to udělali. Nakonec jsem šla, měla srdce v žaludku, ale bylo to úžasné! A ten výhled!“

Zipline Jebel Jais drží světový rekord nejen svou délkou 2,8 kilometru, ale také místem, kde se nachází. Shehnaz dodává, že byť se poprvé bála, teď už se nebojí a stejně promlouvá k zákazníkům.

„Nenutím je, zpravidla si zaplatili předem, online, ale dodávám odvahu, protože opravdu o hodně přicházejí, pokud svůj strach nepřekonají.“ Povzbuzen slovy drobné Shehnaz, vyrážím k přípravně. Z ní vycházejí dámy středního věku, dánské turistky. S úsměvem od ucha k uchu mě prosí o zvěčnění na fotografii. Jdou prý podruhé. I ony mi dodávají odvahu.

V přípravně dostávám síťku na vlasy pod přilbu. Se solidní zástěrou sahající ke kolenům vypadám jako kombinace řezníka a pyrotechnika. Mobil patří do také poskytnutého batůžku. Na zipline mohou lidé, kteří mají minimálně 40 a maximálně 140 kilogramů. Nejmladšímu dítěti v historii dráhy bylo osm let. Kdo má zájem o natáčení letu, může si připnout vlastní kameru na helmu, případně si ji za 130 dirhamů půjčit. Provozní ředitel Fahed mi při oblékání vysvětluje další souvislosti.

„Pokud jste skluz ještě neabsolvovali, musíte. Letíte opravdu rychle, až 160 km/h. Nejhezčí je, že letíte v pozici supermana, takže je to nejblíž ke zkušenosti letu jako sokol, což je mimochodem národní symbol Spojených arabských emirátů. První zkušenost je nejzásadnější, to první rozhodnutí zůstane na celý život. Dělám adrenalinové sporty a chápu, že se lidé na začátku bojí. Je to pochopitelný pocit, protože ztrácíte v pozici kontrolu, ale nakonec pochopíte, že je to tak bezpečné, jak jen to je možné. Musíte nám věřit, stejně nemáte jinou možnost. I já jsem na začátku cítil strach a nervozitu, ale musel jsem se sklouznout, protože jak bych to mohl jinak doporučit. Nejzávažnější riziko je, že se třeba pokazí brzdy. Lidé by na to neměli jít, když prší, je bouřka, blesky, mlha, snížená viditelnost.“

Vyzbrojen řadou dobrých rad nasedám do dodávky a vyrážím za svým prvním lanovým skluzem. Nahoře se předchozí skupina na platformě ze skla a oceli zrovna chystá napodobit let ptáků. Pozorujeme jejich chování a obdivujeme závratný výhled na horská úbočí. Na jedno z protějších, jehož existenci tuším pouze z přítomnosti tří lan natažených daným směrem, se chystám letět i já.

Následuje poslední bezpečnostní instruktáž a za zvuku AC/DC se po kontrole hmotnosti nechám s pomocí bytelných karabin připoutat ke kladce na lanu. Kdo váží méně nebo více, než je ideální váha mezi 80 a 95 kg, tomu se tíže upravuje přídavnými, různě polohovanými závažími. Pak už jen do polohy vleže, ruce do vzporu a letím.

Dávám si pozor, abych držel zadní popruhy a nezlomil si v té rychlosti ruce a dodržel své rozhodnutí. Řekl jsem si, že místo obav, protože stejně s tím už nic nenadělám, si let radši užiju. Je to úžasné, už vím, jak se cítí ptáci, náhlé kymácení ze strany na stranu mi nevadí a skutečně jsem rád, že jsem své obavy překonal.

Po necelých 3 minutách letu přistávám na protější plošině, odkud už pár metrů nad propastí překonám na laně nohama dolů. Potkávám Vildanu z Bosny a Hercegoviny, která přiletěla s manželem z Jordánska.

„Zipline jsem zkusila poprvé a nebylo to tak hrozné, jak se zdálo. Jelikož je to nejdelší zipline na světě, kratší lanové skluzy na jiných místech už dáme v pohodě. Jsme rádi, že jsme to zkusili, a všem doporučujeme přijít, vystoupit z komfortní zóny, udělat něco mimořádného a nového. Nejhorší byla zima a začátek, nejlepší obsluha a překonání svého strachu,“ popisuje své dojmy drobná bruneta s usmívajícím se manželem po boku. Ten její slova potvrzuje.

Po zipline si můžete dát výborné jídlo v restauraci s vyhlídkou, k níž se jde přes prodej vstupenek na lanový skluz. Následuje další „nej“ – bobová dráha. Má přes 1800 metrů, lístky se prodávají na místě. Paradoxně mám malou dušičku právě na ní, když můžu pohyb kontrolovat, na rozdíl od klidného, smířeného odevzdání na zipline.

Pak už přichází čas návratu. Po cestě zpět nemiňte vyhlídku Džabal Bil Ajs. Z jedné strany moře a Rás al-Chajma, z druhé výhled do údolí a na dráhy zipline. Nechybí možnost koupě jídla a občerstvení. Houpačky a prolézačky pro děti, toalety a vyhlídkové dalekohledy jsou zdarma. Poté sjíždíme zpět k moři, další den je čas se dopoledne ohřát u bazénu a moře. Potkávám Libanonku Cybelle.

„V Emirátech žiji už 15 let. Pro ženy tady není žádný problém, ani z hlediska náboženství, sama jsem křesťanka, nejlepší přátelé jsou muslimové, je to velmi tolerantní země, která se pro mě stala druhým domovem.“

Slunce hřeje stále víc, já se však loučím a vyjíždím za dalším dobrodružstvím. Přibližně tři čtvrtě hodinky od hotelu Mövenpick je perlová farma Suwaidi. Ve starém přístavu Rás al-Chajma nás čeká loď, na jejíž palubu jdeme po krásném barevném koberci s tradičními vzory.

Vstříc ojedinělému zážitku s historickým nádechem plujeme klidným zálivem s panoramatem horských štítů z jedné strany a pruhem země s velbloudem z druhé. Nezapomeňte si vzít šátek nebo mikinu v případě, že fouká. Oblečení můžete sundat vždy, mrzuté je, když chybí. Na lodi je také připravené pohoštění s tradičními koláčky plněnými datlovou pastou, nechybí káva, voda, čaj.

Přibližně čtvrthodinová cesta je vhodná i pro děti, hladina je naprosto klidná. Z mořské vody se tyčí plošina, u níž je zakotvená dřevěná loď, jakou lovci perel a rybáři používali v minulosti. Provozovatel Abdal nám po vylodění vysvětluje, že „teď už se perly neloví, ale pěstují. Do roku 1940 to byl jeden z hlavních vývozních artiklů země, nakonec jej vystřídala ropa“.

Výlet je krásný pobytem v přírodě i poučením o historii lovu perel, ale i o způsobu jejich pěstování v současnosti. „Můžete zůstat i dvě nebo tři hodiny. Některé skupiny si dají i jídlo, pití, posedí,“ vysvětluje Obaid, jeden z pohostinných pracovníků. Podle něj na perlovou farmu za vzděláním a připomenutím tradic jezdí často i místní, protože „je to jedna z nejcennějších atrakcí Spojených arabských emirátů“.

Společně s roztomilými copatými holčičkami, jejich rodiči a seniory z Francie sledujeme, jak Obaid zkušeně vyjme dvě perly. Oceníme přesnost tradičního vážení a dozvídáme se spoustu zajímavostí. Koho neláká jen opalování u moře či bazénu nebo adrenalin na Džabal Bil Ajs, jistě tento klidný výlet ocení.

Počet našich krajanů, kteří se vypraví za krásami přírody, mořem a ojedinělými zážitky, podle tiskové mluvčí CK Blue Style Ilony Topolové každý rok narůstá: „Rás al-Chajma je stále více v hledáčku českých turistů a není se vůbec čemu divit. Láká svými možnostmi jako výlety do pohoří Al Hajar, pláže jsou zde pokryté jemným bílým pískem, vody v lagunách průzračně modré, zátoky, které obklopují mangrovové lesy, a poušť, kde strávíte magickou noc. Nabídka ubytování je velmi rozmanitá, od luxusních hotelů typu Mövenpick přes menší, klidnější hotely jako například Al Hamra Village.“

Po večerním odpočinku a dopoledním opalování a koupání následuje cesta do města opředeného aurou luxusu a modernity. Po dálnici jedeme zpět za hmatatelným důkazem ropného bohatství a budovatelského nadšení nejen šejka vládnoucího zemi. Hory a písek pouště protkané malými stromy připomínajícími bonsaje vystřídaly palmy a my vjíždíme do Dubaje. Ubytováváme se v hotelu a vyrážíme na procházku do městského přístavu.

Na promenádě marinou je všude znát luxus. Vůkol záře mrakodrapů, zakotvené jachty i menší loďky. Nechybějí dětská hřiště, kavárny, restaurace. Vše voní, komu se nechce chodit, může využít např. koloběžku. Pokud byste si chtěli dát sklenku alkoholu, tak tu seženete jen ve specializovaných barech k tomu určených nebo hotelích, přičemž na promenádě jsme nenašli ani jeden.

Pokud někomu alkohol chybí, nebo se mu v hotelech a barech zdá příliš drahý, zoufat nemusí: „Levnější alkohol než v barech najdete ve specializovaných obchodech. V každé čtvrti je alespoň jeden obchod s alkoholem, stačí si zadat patřičná slova do vyhledávače. Můžete si nakoupit zásobu a odnést si ji do hotelu nebo ubytování. Ovšem pozor, i nést alkohol otevřeně po ulici je trestné, proto si svůj nákup neste v černé tašce, kterou vám dají v obchodě,“ vysvětluje průvodce Ridha.

Další den volíme nejdříve test odpočinku na místních plážích. V centru najdete pláž Jumeirah Beach Resort neboli JBR. Po průchodu uličkou mezi hotely příjemně překvapí krásný jemný písek, výhled na největší ruské kolo na světě, vodní sporty, v pozadí letadlo vynáší do vzduchu paraglidisty. Pokud nebydlíte přímo v hotelu na pláži, který má vlastní lehátka, nabízí se dobrá možnost lehnout si přímo na písek, místa je všude spousta. Moře svou teplotou připomíná jižní Řecko v druhé polovině května.

Po poledni otevírají i bary, v nichž je možné nejen sedět a dát si kávu či jiné osvěžení, ale i alkohol. Ke svému ležení na pláži si ho ovšem neodnesete. „Na pláži se alkohol nesmí konzumovat, všude jsou hlídači a hned popíjející berou. Za konzumaci může být týden i dva vězení,“ vysvětluje argentinský barman Jaime.

Po dopoledním opalování a koupání je čas na prohlídku dalšího „nej“. Nejvyšší mrakodrap na světě Burdž Chalífa se pyšní nejvýše položeným bazénem na světě v 76. patře. V budově je nejrychlejší výtah na světě, který jede až 65 km/h. Na zbudování se podílela česká firma z Pardubic. Ve foyer Burdž Chalífy je snesitelná fronta, u pokladen se dávám do řeči s jedním z místních pracovníků.

„Lidé by měli přijít, protože mají možnost vyhlídky z vrchních pater. Nejlepší je, když si zarezervují lístek na našich stránkách, aby se vyhnuli situaci, která nastala dnes. Je vyprodáno,“ míní supervizor Ahmed a dodává, že má ženu z Brandýsa nad Labem.

Vydáváme se dovnitř za doprovodu dramatické hudby jako z hrdinských filmů. Cestu lemují videopanely vyprávějící o historii a konstrukci místa. Fronty uvnitř jsou snesitelné. Vyjet na vyhlídku můžete do tří úrovní, nejlevněji vyjde 124. a 125. patro (prodává se jednotný lístek pro obě patra), což naprosto dostačuje. Lidé si užívají návštěvu, je to hotová novodobá babylonská věž změti jazyků a národů.

Jan a Tereza z Prahy přijeli i s dětmi. Potkávám je na konci prohlídky. „Je to tady naprosto fascinující. Podruhé bychom asi nešli, ale stojí to za to, alespoň jednou Burdž Chalífu vidět. Záleží na finanční citlivosti, přece jen to není levná záležitost,“ říká mladý pár.

Součástí centra Dubaje, které určitě navštivte, je i největší obchodní centrum na světě Dubaj Mall s cca tisícovkou obchodů. Uvnitř je i největší mořské akvárium na světě, které zabírá tři patra. Kdo nechce platit poměrně vysoké vstupné, může žraloky, rejnoky a další obyvatele mořské říše obdivovat zvenčí.

Před obchodním domem je zpívající fontána. Produkce se koná každých 30 minut od půl šesté večer. Náměstí obklopené mrakodrapy nabízí také pohostinnost restaurací a možnost ochutnat kuchyni prakticky celého světa. Po zpěvu barevné fontány míříme za další oblíbenou turistickou kratochvílí, kterou lze více než doporučit.

Dhow, plavba na tradiční lodi, nabízí večerní a noční projížďku s vyhlídkou na třpyt mrakodrapů a krásu majestátního největšího ruského kola na světě. Hraje barvami, nechybíějí smaragdové spirály. Vrcholem večera je dechberoucí představení světelných obrazců skládaných na nočním nebi drony.

Kromě všudypřítomné extravagance a luxusu si pochutnáte na výborném jídle formou švédského stolu, alkohol nechybí. Začíná se tradiční arabskou hudbou, pak hrají písničky na přání, při nichž tančí přítomní Srbové, Albánci, Arabové, Turci i my. Kolem proplouvají další lodě a plachetnice. Pokud hladina moře dovolí, jede se i do městské maríny.

Následující den přímo vyzývá k odpočinku u moře a slunění. Volíme pro změnu světoznámou veřejnou pláž La Mer. Oproti JBR je menší, tudíž je na ní i méně místa a hustší obsazenost. Jsou to v podstatě dvě pláže rozdělené promenádou s restauracemi a bary. Můžete ležet na písku nebo si pronajmout lehátko. Po opalování je čas vyrazit kolem druhé hodiny na tradiční trh Souk s arabským zbožím a upomínkovými předměty.

Nezapomeňte projít na konec, ke kavárně, kde si můžete posedět a obdivovat světoznámý mrakodrap ve tvaru lodě, jediný sedmihvězdičkový hotel na světě. Kolem jsou palmy a tradiční domy se starověkou věžovou obdobou moderní klimatizace. „Moc se mi tady líbí, přijela jsem hlavně za památkami a poznat jinou kulturu, kterou člověk jen tak nevidí. Všem doporučuji přijet,“ říká mi ve stínu palem turistka Markéta z Hranic na Moravě.

Naší poslední zastávkou je Frame Dubaj neboli Rám. Umělecké dílo má podle autora představovat rám obrazu, střet mezi světem včerejška a zítřka. Fronty jsou přijatelné, cena rozhodně přívětivější než na Burdž Chalífa. Výhled úžasný, zejména během západu slunce.

U vstupu se seznámíte s historií Dubaje, nahoře vás čeká prosklený pruh podlahy, díky němuž se projdete 150 metrů nad zemí. Překonat strach na něj vstoupit stojí skutečně za to. Pozoruhodné je, že nejméně se bojí přítomné dovádějící děti. Hranici mezi minulostí a budoucností zdůrazňuje nejen výhled na starou Dubaj na straně jedné a novou Dubaj na straně druhé, ale také závěr prohlídky. Audiovizuální počítačové animace v obří projekční místnosti zobrazují představu další výstavby Dubaje, budoucí technologie a architekturu.

Při cestách po městě můžete využít veřejnou dopravu nebo taxi, přičemž například 12kilometrová jízda vyšla zhruba na 240 Kč. Zážitek sám o sobě je jízda místním metrem. Jezdí bez řidiče a skýtá krásné vyhlídky na město. V ranní a podvečerní špičce je bohužel často přeplněné. K dispozici jsou i zvláštní vagony pro děti a ženy.

Ať už zvolíte jakoukoliv dopravu, Dubaj stojí za vidění. Kromě zmíněného nabízí kupříkladu sjezdovku v rámci obchodního domu Mall of Emirates, vodní parky a jiná lákadla, včetně nočního života. Pokud někoho netáhnou teploty přes 40 stupňů Celsia, pak je nejlepší doba pro návštěvu od října do května.

„Spojené arabské emiráty jsou dlouhodobě nejoblíbenější exotickou destinací našich klientů. Dubaj je fascinující metropole, která se neustále rozvíjí a nabízí nové zážitky. Z toho důvodu se sem klienti rádi vracejí, protože tu pokaždé najdou něco nového,“ tvrdí tiskový mluvčí CK Fischer Jan Bezděk. Stálicemi jsou podle něj zejména nejvyšší budova světa Burdž Chalífa nebo nákupní centrum Dubai Mall.

„Dubaj je metropole superlativů a samozřejmě nabízí vynikající služby. Sousední emirát Rás al-Chajma je zase ideální plážovou destinací a ideálním místem pro relaxaci u moře s vynikajícími hotelovými resorty. Kombinace pulzující metropole Dubaje a klidného odpočinku na pláži dělá z Emirátů ideální místo pro dovolenou,“ míní Bezděk.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Zájezdy do Asie