Spišské kostely se pyšní vzácnými dřevořezbami Mistra Pavla z Levoče

Nejvýznamnější známé dílo Mistra Pavla, 18,62 metrů vysoký dřevěný oltář v kostele sv. Jakuba v Levoči, je na seznamu světového dědictví UNESCO a je nejvyšším dílem svého druhu na světě. Do rekonstrukce, která proběhla v roce 1950, stál oltář v kostele bez jakékoliv opory. Pak však byla jeho rovnováha zřejmě narušena a musel být ukotven.

Spišská oblast na západě východního Slovenska byla už od středověku krajem zámožným. Vzkvétalo tam zemědělství, řemesla i obchod. Levoča, Kežmarok, Spišská Sobota patřily k významným obcím tehdejších Horních Uher.

Pak přišlo 20. století a s ním železnice. Když se stavěla dráha z Prešova do Žiliny, měšťané z Levoči byli osloveni, aby na její stavbu poskytli obecní pozemky. Ti to ale odmítli jako bláznovství.

Podobně se zachovalo několik spišských obcí. Tak přišel na řadu celkem bezvýznamný Poprad. Ten dal souhlas, a tím založil svou budoucí prosperitu, zatímco ta ostatní města se dostala na okraj hospodářského významu.

Ještěže měla Levoča sv. Jakuba, pár kostelů má i Kežmarok nebo Spišská Sobota, takže dnes se jim někdejší sláva alespoň přes zvídavé návštěvníky zase vrací.

O proslulém řezbáři Mistru Pavlovi se zachoval jediný písemný doklad – zápis z berního úřadu o zaplacené dani z vinohradu v tokajské oblasti. Všechny ostatní doklady, byly-li jaké, zničil požár.

O Pavlovi se neví dohromady nic. Není známo jeho příjmení, neví se, odkud přišel, mohlo to být odněkud z Německa nebo ze severní Itálie. Velký vliv měl na jeho tvorbu řezbář Veit Stoss, z čehož historikové soudí, že se Pavel učil v Krakově.

Narodil se někdy ve druhé polovině 15. století, do Levoče přišel v roce 1500 a jeho přítomnost je doložena ještě v roce 1537. Jeho tvorba je zarámována v pozdní gotice, ale Pavel jako by už předjímal příchod renesance. Jeho postavy nejsou strnulé, ale často mají veselý nebo pobavený výraz, ve svých dílech pracuje s perspektivou a jeho oltáře jsou plné dění, jsou to živé scény.

Kromě hlavního oltáře a dalších prací v Levoči jsou Pavlova díla k vidění zejména ve farním kostele sv. Jiří ve Spišské Sobotě, ale i v dalších obcích na Spiši, na východním a na středním Slovensku.

Spišská města byla místem hospodářské prosperity, ale také významnými kulturními středisky a centry slovenského vlastenectví a náboženské tolerance. V Kežmarku jsou nedaleko od sebe katolické, pravoslavné i protestantské kostely. Kromě Slováků, Maďarů a Rusínů byla v kraji početná německá kolonie a silná židovská obec.

Z kostelů je pro návštěvníky nejzajímavější dřevěný protestantský kostel, vysvěcený v roce 1717. Je vynikajícím dokladem lidového baroka. Sbírkami na jeho postavení pomohli zejména protestanti ze severní Evropy.

Švédští námořníci měli zavedeno, že odevzdávali část své mzdy na pomoc bratřím ve víře jinde v Evropě. Odtud překvapivé námořnické motivy ve vnitřní výzdobě kostela. V Kežmarku působila řada slovenských vzdělanců a buditelů, bylo tam i slovenské gymnázium.

Hospodářskou prosperitu kraje dokumentuje i expozice místního hradu. Je tam doložena existence 42 řemeslných cechů, což je nejvíce po Bratislavě a Košicích. Tyto tradice se město snaží uchovávat i dnes. Každý rok se o druhém červencovém víkendu koná řemeslnický jarmark a každý rok v něm dominuje jedno z tradičních řemesel.

Ne že by spišská města návštěvníky přetékala, ale kdo sem přijede, nemusí mít obavy, že by neměl kde hlavu složit. Mnohé z historických domů byly zrenovovány a přestavěny na penzióny a malé rodinné hotely.

Nahlédněte např. do penziónů Sabat, nebo Dagmar ve Spišské Sobotě. Zvenčí nenápadný dům je za domovními dveřmi krásnou renesanční usedlostí s ubytovací částí, restaurací, s velkým dvorem, kde si mohou hrát děti a kde mohou dospělí grilovat, hrát badminton nebo si jen tak povídat na svěžím podtatranském vzduchu.