Špička italské boty. Kalábrie krásnými místy doslova přetéká

Dlážděné uličky obklopují malebné domky s barevnými okenicemi. V kavárničkách a restauracích to začíná švitořit, ačkoli největší ruch nastává po setmění, kdy je teplota přívětivější než přes den. Městečko Tropea patří k těm nejznámějším a nejpopulárnějším v Kalábrii, za což nemůže jen jeho nesporný italský šarm, ale také poloha. Stojí totiž na skále. Díky tomu patří k nejfotografovanějším lokalitám jižní Itálie.

Pískovcový útes nad mořem obývali už v 1. století před naším letopočtem Římané, legendy o založení nicméně zmiňují i bájného hrdinu Hérakla, též známého coby Herkules. Jiné jmenují vojevůdce Scipia Afrikana, který během druhé punské války porazil svého kartaginského soka Hannibala, nebo Sexta Pompeia Magnuse Pia, jenž do Tropey donesl své válečné trofeje. Název městečka ale může odkazovat i k trupu lodí, dodnes v tom není úplně jasno.

Naopak velmi jasno je v tom, že proplétání se uličkami a obdivování středověkých kostelíků, vil i měšťanských domů patří k aktivitám číslo jedna. Vyloženě ikonickým místem je svatostánek Santuario di Santa Maria dell’Isola di Tropea, stojící poněkud stranou od centra, avšak rovněž na skalnatém výběžku nad mořem.

Historie kostela sahá do 6. století, ačkoli s původní kamennou stavbou má ta dnešní pramálo společného - současná podoba pochází z počátku 20. století. Svatostánek vzhledem ke svojí pozici lákal v minulosti množství poutníků, kteří toužili po klidu na rozjímání, později se zde ukrývali také mniši.

Tropea je také výchozím bodem při výletu na Liparské ostrovy, kterým se přezdívá Sedm sester. Plavba třpytivými tyrkysovými vodami není úplně krátká, nicméně vede i kolem stále aktivní sopky Stromboli, jež o sobě v pravidelných intervalech dává vědět vypouštěním kouře. Na ostrově, kde se vulkán nachází, žijí asi čtyři stovky obyvatel, pláže s černým pískem jsou zajímavým kontrastem k jinak typicky zlatavému kalábrijskému pobřeží.

Kalábrie patří se svými zhruba 15 tisíci kilometry čtverečními ke středně velkým italským regionům. Podobně jako ve zbytku země i tady jsou zajímavosti rozprostřeny po celé ploše, a tak musejí turisté počítat mnohdy s delšími přesuny. Klidně i dvouhodinovými.

Krásných pláží má region desítky, což vzhledem k jeho dlouhému pobřeží nijak nepřekvapí. Výběr je proto široký, ačkoli mezi těmi nejpopulárnějšími zástupci nesmí chybět třeba mys Vaticano nedaleko zmiňovaného města Tropea. Z odstínů tyrkysu takřka přechází zrak. Kouzelnou scenérii navíc dotvářejí bělostné skály.

Dalšími plážemi, které doporučuje server TripAdvisor, jsou mimo jiné Spiaggia Paradiso del Sub, Spiaggia Michelino, Spiaggia di Riaci, Formicoli, Punta Alice nebo Capo Cozzo. Výběr je natolik široký, že roli sehrají zejména osobní preference, množství lidí v danou chvíli a spousta dalších faktorů. Sáhnout vedle je ale takřka nemožné.

Kdo touží po trochu jiné přírodě, může namísto pláží obdivovat panoramata národního parku Sila, jenž leží zhruba ve středu Kalábrie. Skvěle ilustruje místní proměnlivou krajinu. Málokdo by ve zdejších kopcích nabyl dojmu, že se nachází na samém italském jihu. Nízké dřeviny, jehličnany, jezera a lesní stezky evokují spíše sever Evropy, i proto je tohle skvělý tip na výlet během parných dní.

Sila patří k nejmladším italským národním parkům, byl založen teprve v roce 2002. Prozkoumávat ho lze pěšky, ale i na kole. Místní hornatý terén dokáže překvapit, vždyť nejvyšší vrchol, Botte Donato, měří přes 1900 metrů.

I horské obce, po italsku typicky vystavěné kaskádově v kopci, jsou neotřelým výletním cílem, přestože se v nich nenacházejí žádné vyloženě oslnivé pamětihodnosti. Městečka s křivolakými uličkami mají však nesporné kouzlo, které našinec nemá příliš šanci zažít někde jinde.

Pokud o návštěvě některé takové obce budete uvažovat, nabízí se třeba Morano Calabro, ležící v nadmořské výšce 694 metrů. Žije tu sotva pět tisíc obyvatel, ale právě jistá odlehlost a opuštěnost hrají turistům do karet. Obec obklopuje horský masiv Pollino, tyčící se do výšky přes dva tisíce metrů, tedy nejen národní park Sila umí nabídnout návštěvníkům poněkud jiné zážitky než kalábrijské pobřeží.

V Kalábrii se nicméně nachází i několik hradů. Castello Aragonese neboli Aragonský hrad je dominantou Reggio di Calabria, hlavního města celého regionu, které obývá takřka 200 tisíc obyvatel.

Navzdory tomu, že název památky odkazuje ke středověkému Aragonskému království na území dnešního Španělska, historie hradu je mnohem starší a sahá až do éry Byzantské říše. Vystřídali se tu však i Normané, Svébové či Anjouovci, ale až za vlády krále Ferdinanda I. Aragonského prošla stavba s velkým strategickým významem zásadními proměnami. Pozůstatky hradu nelze minout, mimo něj lze v hlavním městě Kalábrie korzovat třeba po nábřežních promenádách nebo vyrazit do několika muzeí.

Krásné scenérie a pláže jsou předností také Sardinie, druhého největší italského ostrova i druhého největší ostrova ve Středozemním moři. Sardinie je členitá i rozmanitá, tvoří ji hory, lesy, pláně, skalnatá pobřeží i pláže, podobně jako v Kalábrii si tu vybere každý. Široká nabídka je i jakýmsi pojítkem mezi oběma destinacemi, které jsou si v mnohém podobné, ačkoli od sebe leží stovky kilometrů daleko.

O tom, že příroda hraje na Sardinii prim, svědčí třeba národní park na souostroví Maddalena, jenž patří k místním nejnavštěvovanějším destinacím. Založen byl v roce 1994 a tvoří ho na 60 menších či větších ostrůvků, které podléhají velmi vysokému stupni ochrany. Znamená to, že k veškerým aktivitám, ať už sportu, či rybolovu, je nejprve nutné získat povolení.

Zcela ikonická je růžová pláž na ostrově Buddeli, která své jméno získala díky narůžovělému písku. A v této souvislosti je důležité upozornit, že sběr písku či mušlí je na Sardinii zakázán a vyvážení se trestá skutečně vysokými pokutami, což už množství turistů poznalo na vlastní kůži. Odvážení písku urychluje erozi a jde o zásah do místního ekosystému.

Kdo dorazí na Sardinii, pravděpodobně nemine její největší a zároveň hlavní město Cagliari. Dýchá z něj ta pravá středomořská atmosféra, vizuálně lákavé jsou barevné fasády domů, ale i plachetnice kotvící v přístavu.

Město se pyšní mnoha malebnými zákoutími, snad jako úplně každé místo v Itálii. Z památek stojí za návštěvu citadela Il Castello, katedrála sv. Marie, jezuitský kostel sv. Michaela anebo věž Torre dell’Elefante, která, jak už název napovídá, dostala jméno po slonovi. Ten je sice nenápadný, ale bystrému oku malá soška nad vchodem přesto neunikne.

A jelikož na Sardinii zkrátka hrají pláže prim, nachází se u Cagliari nejdelší pláž na ostrově. Spiaggia del Poetto měří celých pět kilometrů.