Článek
I když od natočení prvního dílu o strašidlech Hospoda ve Spessartu (1958) uplynulo už téměř padesát let, místní si svou legendu pečlivě opatrují. Každý rok se jí inspirují festivaly na komtesině zámku Mespelbrunn a v loupežnické hospodě U Pošty.
Pohádkové zámky
Komu by to nestačilo, může si objednat výlet do okolních lesů, nechat se přepadnout skutečnými loupežníky a pak posedět u místních specialit. „Upřímně řečeno, dnešní mladí už tak moc loupežnickou tradicí nežijí. Komu je pod dvacet, má jiné zájmy,“ říká šestadvacetiletý Thomas Uttner z Heigenbrückenu ve Spessartu.
I když se při pohledu na fotografie zdá, že zámek Mespelbrunn, kde žila Franciska, trůní uprostřed široké vodní hladiny, ve skutečnosti jde jen o šikovně udělané záběry. Mespelbrunn má sice své kouzlo, ale vody, na níž nechybějí dvě poněkud líné labutě, je kolem poskrovnu.
Majitel zámku je podle tvrzení místních zapřisáhlý nepřítel aut, a tak se k romantické stavbě dostanou zájemci jen pěšky. Velké parkoviště – hned naproti je další hospoda, v níž prý určitě řádili loupežníci – počítá jak s osobními, tak s obytnými auty, psi jsou v zámeckém parku vítáni.
Pozornosti turistů se těší i hospůdka U Pošty ve vedlejším Hessenthalu. V renovovaném stavení s plastovými okny to voní domácími klobásami, v malém lokále se čepuje proslavené pivo z Lohru, dalšího z pohádkových měst.
Špičaté věže zámku v Lohru prý inspirovaly bratry Grimmy k napsání pohádky o Sněhurce. Dodnes je v zámeckých prostorách k vidění zrcadlo, které maceše řeklo krutou pravdu o tom, kdo je v zemi nejkrásnější.
Les plný datlů
Návštěvníci ale obdivují hlavně muzeum o historii kraje a místních zvycích. Do Lohru se sice dá dostat autem nebo vlakem, řada turistů ale přijíždí na kole, nás nevyhnali z prostranství před zámkem ani s obytným vozem.
Spessart má rozlohu dvou a půl tisíce kilometrů čtverečních a svůj název získal zkomolením původního názvu Spechtswald – les datlů. Tlukot jejich zobáků se parkem rozléhá stále. Vychutnají si ho hlavně milovníci pěší turistiky, protože ve Spessartu je řada perfektně značených tras všech obtížností. Značení je sice odlišné od toho, na které jsme zvyklí z českých luhů a hájů, ale ve všech informačních centrech jsou k dostání přehledné mapy. Nechybějí ani půjčovny holí k provozování populárního nordic walkingu. Kdo nespěchá, může v sezóně ve smíšených lesích najít mnoho hub. Němci totiž sbírají pouze pravé hřiby a lišky, a tak jich na české houbaře zbude ještě dost.
Dobrodružné povahy mohou spolu s místními průvodci vyrazit mimo značené trasy. Nejstarší z nich je Eselweg (Oslí stezka), která se používá už přes dva tisíce let. Původně sloužila k dopravě soli. Je dlouhá 111 kilometrů a spojuje města Schlüchtern a Grossheubach. Druhá nejznámější trasa je třiadvacet kilometrů dlouhá Cesta sedmi jeskyní (Siebengrottenweg), která vede okolo sedmi jeskyní se soškami Panny Marie v blízkosti města Heigenbrücken.
Vzdušné lázně
Celý park vyniká čistým vzduchem a i na podzim velmi příjemným počasím. Proto tu vzniklo mnoho lázeňských center, která se snaží svým návštěvníkům přinést hlavně klid. Řada z nich se pyšní oficiálním přívlastkem Luftkurort (vzdušné lázně).
Mezi ně patří např. Heigenbrücken, kde vládne sv. Vendelín. Poté, co v městečku v údolí v 19. století uhynul všechen dobytek, postavili vesničané v roce 1892 kostel zasvěcený právě jemu.
Do Heigenbrückenu se jezdí rekreovat mimo jiné i němečtí mistři Evropy a světa v jízdě na dvojbobu a čtyřbobu, nebo mistr v závodech do vrchu Herbert Stenger. Léčebné kúry nabízí Sport-Reha-Zentrum.