Španělská Valencie je metropolí pro 21. století

Valencie leží na východním pobřeží Španělska nedaleko ostrovů Ibiza a Mallorka. Přestože je s milionem a šesti sty tisíci obyvateli třetí největší španělskou metropolí, zůstává příjemně kompaktní, centrum i známé památky zvládnete projít pěšky.

Město nabízí bohatou kulturní i kulinářskou scénu, bujarý noční život a dechberoucí architektonické skvosty. Ty vznikaly v průběhu uplynulých více než dvou tisíciletí, kdy se u moci postupně vystřídali staří Římané, Vizigóti, Maurové a nakonec křesťané. Valencie není zdaleka tak rušná jako blízká Barcelona a v porovnání s ní příjemně překvapí přátelskými cenami.

V roce 1957 město postihla obzvlášť ničivá povodeň, která navždy změnila vztah místních k „jejich“ řece. Rozvodněná Turia zatopila asi tři čtvrtiny Valencie a více než šedesát lidí – některé zdroje uvádějí až sto padesát – se utopilo. Krátce poté se zrodil odvážný plán na vybudování umělého koryta, které řeku na její cestě do Středozemního moře odkloní do míst, kde velká voda nenapáchá tolik škody.

Projekt byl hotov o dvanáct let později a díky podpoře generála Franciska Franka dostal zelenou. Diktátor chtěl využít původní trasu řeky ke stavbě dálnice, která by vedla do přístavu. Proti tomu se postavili místní obyvatelé, kteří v korytě, širokém dvě stě metrů, chtěli vysázet zeleň. Po Frankově smrti (1975) dosáhli zrušení projektu.

Na dně bývalé řeky tak vznikl park, který postupně doplnila hřiště na fotbal i minigolf, atletický stadion, skate parky, restaurace, rozmanité stánky, fontány, dětská hřiště, cyklostezky, a dokonce i stanice metra. V místech, kudy tekla řeka, se konají sportovní i kulturní akce, a to vše přímo v centru, asi osm metrů pod úrovní povrchu, kde téměř není slyšet hluk aut z „nábřeží“.

Právě v korytu Turie stojí symbol Valencie – ikonický futuristický komplex Město umění a věd (Ciudad de las Artes y las Ciencias) od architektonické superstar a místního rodáka Santiaga Calatravy.

Moderní dějiny Valencie se píšou od poloviny 19. století, kdy se po zboření hradeb začala rychle rozrůstat. V nich býval tucet mohutných věží, z nichž zůstaly zachovány dvě nejvíc impozantní – Torres de Serranos a Torres de Quart. Jejich součástí jsou brány a první z nich sloužila jako hlavní vjezd do města, kterým projel bezpočet procesí panovníků. Nyní jsou na věžích rozhledny.

Staré město s úzkými uličkami a náměstíčky lze rozdělit na dvě části. V té východní návštěvníci najdou hlavně památky, v západní, ve čtvrti Barrio del Carmen, noční život. Toto rozdělení má dlouhou tradici. Na „západě“ v 16. a 17. století fungoval největší nevěstinec ve Španělsku, kde své služby nabízelo přes čtyři sta žen. Dnes je tady bezpočet restaurací, barů, kaváren, diskoték apod.

Náměstí Plaza de la Virgen, jemuž dominuje kašna s fontánou a sochou Neptuna obklopeného osmi nahými dívkami, je domovem dvou hlavních svatostánků – katedrály a baziliky. Monumentální katedrála Panny Marie (La Seu) ze 13. století stojí na místě, kde býval římský chrám, který postupně nahradil vizigótský chrám, mešita a katolický kostel.

Stavěla se v průběhu pěti set let a je na ní patrná řada stylů – románský, renesanční, gotický a barokní. Uvnitř jsou kromě úchvatné výzdoby a pompézního oltáře zdobeného množstvím zlata k vidění dvě Goyova plátna a Svatý grál. Kalich, ze kterého údajně pil Ježíš Kristus při Poslední večeři, do Valencie přivezl zdejší rodák svatý Vincenc Ferrerský v roce 1437.

Za vidění stojí také palác Borgiů (čtěte „borchiů“), který je sídlem valencijského parlamentu. Z kaváren v centru nás zaujalo Cafe de las Horas – bohémský podnik s opulentně zdobeným interiérem a stropem potaženým sametem a posetým hvězdami.

Centrální tržiště (Mercado Central de Valencia) sídlí v obří budově z počátku dvacátého století, jejíž klenutý strop připomíná katedrálu. Tento ojedinělý farmářský a rybí trh se třemi stovkami stánků na ploše 8000 m² je největší svého druhu v Evropě. Nakupovat sem chodí nejen lidé „z ulice“, ale také šéfkuchaři vyhlášených restaurací včetně Ricarda Camarena, majitele tří michelinských podniků.

V nabídce je bezpočet druhů ryb a mořských plodů, ovoce, zelenina, šunka jamon, vína, oleje, olivy, koření, ořechy, bylinky… Neskutečných 40 druhů rýže (zaujala nás značka Bomba) potvrzuje fakt, že Valencie je domovem paelly. Rýže, která skvěle absorbuje chutě, pochází z polí jižně od města, kde pro její pěstování panuje dokonalý ekosystém.

Tržiště je ideálním místem na rychlý oběd či svačinu u stánku. Paella se servíruje přímo z pánví, které si zde můžete koupit. Na výběr jsou běžné velikosti i pánve jako kolo od traktoru pro pětadvacet strávníků.

Naproti Mercado Central stojí gotická Burza hedvábí (La Llotja de la Seda) z konce 15. století, která patří na seznam památek UNESCO. Byla postavena za rekordních patnáct let a je unikátní svou funkcí – podobně rozsáhlé a složité středověké stavby plnily výhradně religiózní funkce, tato však vznikla jako obchodní budova.

Všimněte si sloupů v hlavním sále, které mají podobu zkroucené palmy otevřené směrem k nebesům a nad vchodem nezvyklého erotického chrliče. Stejné zboží jako Mercado Central, avšak v podstatně komornějším prostředí nabízí tržiště Colon Market v hale ve stylu art nouveau z počátku dvacátého století. Řada budov v témže stylu je pak k vidění v blízké ulici De La Pau.

„Povinností“ při návštěvě Valencie je ochutnat nejen paellu, ale také vydatný místní drink Agua de Valencia. Jde o koktejl, který tvoří šumivé víno cava nebo šampaňské (40 %), pomerančový džus (40 %), vodka (10 %) a gin (10 %). Za zmínku stojí, že „aqua“ původně vznikla coby medicína na ženskou depresi.

Máte-li rádi gin, navštivte Doce Gin Club ve čtvrti Cánovas, podle Guinnessovy knihy rekordů podnik s největší nabídkou tohoto nápoje na světě – v nápojovém lístku je 632 druhů ginu. Z místních vín doporučujeme Alejandría nebo Fondillón. A pokud preferujete chmel, ochutnejte lahodné pivo Zeta.