Španělská Costa Brava láká nejen milovníky pláží

Uprostřed u největšího zálivu severošpanělského pobřeží Costa Brava se prostírá letovisko Roses. Nechybí mu nic, co se od přímořského střediska očekává, navíc uspokojí i ty, co mají poněkud toulavější boty.

První osadu tu někdy v 8. století před naším letopočtem založili Řekové z ostrova Rhodos, o pár století později sem zavítali Římané, ve středověku se o rozvoj oblasti starali mniši benediktini. Když se v 16. století rozhodl král Karel I. postavit na tomto strategickém místě pevnost, zahrnul do ní všechny tyto dávné svědky minulosti, jejichž ruiny rozeseté na ploše 17 hektarů a obehnané hradební zdí přitahují pozornost turistů.

Mnohem navštěvovanější je však čtyřkilometrová písčitá pláž. Z větší části je lemovaná palmovou promenádou, k zastávce lákají zahrádky restaurací i plážové krámky. V centru starého města nechybí pár úzkých uliček, kostel, tržnice, pravidelný nedělní trh. Vítaným zpestřením je rybářský přístav v pozdních odpoledních hodinách, kdy se rybáři vracejí se svými úlovky domů.

Chcete-li na vlastní kůži poznat, jak to na moři chodí, od letoška poprvé se s nimi můžete vydat i vy. Musíte však počítat s tím, že zájem o takový zážitek je velký a počet míst je omezen. Roses je skvělou základnou pro pěší výpravy do přírodního parku Cap de Creus.

Můžete se vydat třeba po stezce dolmenů a menhirů v bezprostřední blízkosti města, nezklame vás ani stezka podél pobřeží na mys Norfeu či některá z těch, které míří přes kopce do Cadaqués. O sugestivní přírodní scenerie nepřijdete, i když si po svých příliš netroufáte. Do kopců vás vyveze turistický vláček.

Cadaqués je všeobecně uznávaným středobodem nejvýchodnějšího výběžku Pyrenejského poloostrova. Pobývali tu významní malíři jako třeba Picasso, Utrillo či Magritte, za Dalím, který sem jezdíval z nedalekého Figueres na prázdniny a nakonec si tu vybudoval svéráznou rezidenci, jezdívali jeho přátelé Federico García Lorca, Luis Buňuel, Paul Eluard...

Obyvatelé města se dnes z této umělecké pověsti snaží vytěžit maximum. Není divu, že v turistické sezóně tu často není k hnutí. Navzdory tomuto zdánlivému nedostatku je Cadaqués i tak kouzelný. Nejkrásnější pohled na městečko je od moře.

Když se nabažíte nádherného obrazu s bílými domy a pozdně gotickým kostelem Panny Marie na pozadí olivově zelených oblých kopců, padne vám pohled na přístav, což vlastně žádný pořádný přístav není, alespoň co se vybavení týká. Přesto tudy svého času vedl čilý obchodní provoz s nejvýznamnějšími přístavy v Evropě.

Nový svatostánek se začal budovat ve 2. polovině 16. století. Nelze ho minout. Když se propletete úzkými uličkami vydlážděnými kamínky do nejroztodivnějších obrazců, odoláte – nebo také neodoláte – svodům zdejších krámků s tradičními řemeslnými výrobky i zcela bezcennými suvenýry, vstoupíte dovnitř, abyste si prohlédli majestátní barokní oltář, jeden z nejcennějších, které se na území Katalánska dochovaly.

Budete-li si chtít odpočinout od městské dlažby, vydejte se na obhlídku nejbližšího okolí. Vhodným cílem je maják Far de Cala Nans (3,5 kilometru). Cestou se můžete vykoupat na některé ze zdejších pláží, třeba Es Llané, kde měla letní byt rodina Salvadora Dalího.

Pokud byste se chtěli podívat na cadaquéskou zátoku očima extravagantního malíře, vyzvedněte si v turistické informační kanceláři v centru městečka plánek tzv. Dalího stezky. Každý z 15 panelů na trase je reprodukcí některého ze slavných malířových obrazů. Stojí přesně v místech, kde tato díla vznikala.

Přestože je Portlligat v podstatě jen součástí Cadaqués, je tato někdejší rybářská čtvrť vyznačena snad na všech mapách této oblasti. Turistickým magnetem je svérázný dům, který si tu nechal postavit Salvador Dalí. Pokládal ho za svůj skutečný domov, kam se se svou manželkou Galou, ženou stejně výstřední jako on sám, vracíval z New Yorku či Paříže.

Z centra Cadaqués je to k Dalího rezidenci necelou půlhodinu pěšky. Nejdříve musíte do kopce po cestě označené příznačně Camí de Portlligat až ke kostelíku na vršku, pak dolů kolem olivového háje, a když na vás ze zeleně najednou juknou dvě hlavičky, jste téměř u cíle.

Dům s gigantickými vejci na střeše působí na první pohled poněkud bizarně, dokonale však zapadá do prostředí. Dalí na něm pracoval s většími či menšími přestávkami přes 40 let. K prvnímu rybářskému domku, který si pořídil roku 1930, postupně přikupoval další, až vznikl podivuhodný labyrint pokojů včetně překvapivých zákoutí, chodbiček, dvorků...

Interiér je zaplněn nejrůznějšími předměty, cennými i zcela bezcennými, jejichž instalace je sama o sobě výtvarným dílem. Všude vládla údajně Gala, jen ateliér s nádherným výhledem na kouzelnou portlligatskou zátoku, v němž vznikla většina malířových velkých děl, byl pouze umělcovým královstvím. Od chvíle, kdy ho Dalí opustil, se v něm nic nezměnilo.

Klášter Sant Pere de Rodes shlíží z výšky 500 metrů nad mořem na půvabnou rybářskou vesnici Port de la Selva. Vede k němu asfaltová silnička (9,5 kilometru), a pokud nemáte k dispozici auto, musíte nahoru po svých, případně taxíkem.

Když ve druhé polovině 9. století stanuli na tomto kouzelném místě uprostřed hor mniši benediktini, rozhodli se, že si tu vybudují nový domov. V jejich snaze je vydatně podporovali zdejší vládci, hrabata z Empúries, kteří jim darovali rozlehlé okolní území a tím nastartovali nebývalý rozkvět kláštera. Z několika cel pro pár mnichů vznikl rozsáhlý komplex, jehož pýchou stále ještě je románský trojlodní kostel s bohatě zdobenými hlavicemi sloupů, krypta, kapitulní síň, refektář...

Poté, co odtud v 18. století poslední mniši odešli, se vlády nad klášterem zmocnila příroda. Je až s podivem, že drsné klimatické podmínky nedokázaly tento románský skvost zcela zničit. Celý areál obehnaný mohutnými zdmi s cimbuřím, čtyřbokou obrannou věží a dekorativní zvonicí s arkádami byl pečlivě zrestaurován a i jako zřícenina působí velkolepě.

Na dohled od kláštera, slabou čtvrthodinku pěšky, poutá pozornost předrománský kostel svaté Heleny. Býval součástí osady Santa Creu de Rodes, jak to ostatně dokládají pozůstatky obvodových zdí středověkých domů. Právě odtud brali mniši pracovní síly, a když zanikl klášter, vesničané, kteří přišli o jistý zdroj obživy, své domovy také opustili.

Sant Salvador Saverdera je se svými 670 metry nejvyšší horou oblasti. Na samém vršku byl ve 13. století vybudován strážní hrad Sant Salvador. Zůstaly z něj jen ruiny, které jsou dnes jediným hmotným svědectvím dokládajícím někdejší strategický význam pevnosti. Když se od kláštera po strmé stezce vyšplháte až nahoru (zvládnete to za necelou půlhodinu), budete mít celý Cap de Creus s jeho nádhernými sceneriemi jako na dlani.