Sölden: Lyžařské nebe se třemi třítisícovkami

Sölden je už řádu let Mekkou lyžařů, kteří se sem sjíždějí kvůli výborným sněhovým podmínkám a ledovcům. Leží ve výšce 1368 metrů v malebném tyrolském údolí Ötztal, které se proslavilo v roce 1991, kdy tu horolezci objevili nejstaršího místního obyvatele. Ötzi, dokonale zakonzervovaný lovec z doby měděné, se ke svému ledovému spánku uložil před 5500 lety.

Před 2. světovou válkou byl Sölden jen jednou z mnoha podobných alpských vesniček. Po skončení války napadlo místního starostu, že okolní svahy a majestátní pohoří mohou být atraktivní pro návštěvníky z měst. V roce 1948 postavili první lanovku a pak následoval rozvoj turistického průmyslu – z místních farmářů se stali hoteliéři a obec se proměnila ve vyhledávané zimní středisko.

Jeho význam potvrzuje fakt, že právě tady se tradičně zahajuje Světový pohár ve sjezdovém lyžování: úvodní závod sezóny se jezdí poslední říjnový víkend na ledovci Rettenbach. V příštích letech se plánuje spojovací lanovka s blízkým Pitztalem. Až se oba resorty spojí, měl by vzniknout největší ledovcový areál na světě.

Místních 33 lanovek má kapacitu 67 354 lidí za hodinu. Celý resort je tak rozlehlý, že si během typického třídenního pobytu klidně můžete dát závazek nesjet žádnou sjezdovku dvakrát. Lyžařská oblast leží v nadmořských výškách od 1350 do 3340 metrů a nabízí celkem 144 kilometrů sjezdovek, které jsou obecně velmi široké (průměrně 30 metrů). Tvoří ji čtyři hlavní centra: Giggijoch, Gaislachkogl a dva ledovce – Rettenbach a Tiefenbach.

Místním unikátem je speciální trasa Big 3 Rally, na které objedete všechny tři třítisícovky. Rally začíná na spodní stanici lanovky Giggijoch, z její horní zastávky pokračujete na ledovec Rettenbach, kde je první vrcholek, Schwarze Schneide (3340 metrů). Dále vede na ledovec Tiefenbachkogl (3250 metrů). Odtamtud následuje dlouhý sjezd do údolí na lanovku Gaislachkogl. Ta jede přímo na třetí třítisícový vrcholek, který je stejnojmenný Gaislachkogl (3058 metrů).

Na trase, která je přehledně označená zelenými cedulkami s logem Big 3, zdoláte převýšení 10 tisíc metrů a urazíte přes 50 kilometrů. Cestou se zastavte na některé z vyhlídek: na Tiefenbachkoglu je visutá rampa z kovu a skla, po které kráčíte do volného prostoru desítky metrů nad strmým svahem a odkud je vidět druhá nejvyšší hora Rakouska Wildspitze (3774 metrů).

Na místě oblíbené panoramatické vyhlídky z Gaislachkoglu byla v prosinci otevřena unikátní restaurace Ice Q (3048 metrů). Designový skvost, jehož stěny tvoří prakticky jen sklo, je dílem architektonického studia Obermoser. Futuristická stavba působí křehkým dojmem, jako by se vznášela ve vzduchu. Bezbariérová gourmet restaurace uvnitř nabízí kulinářské speciality a vybraná vína z alpského regionu.

Ráno je dobré si trochu přivstat. Obě hlavní lanovky z údolí, Giggijochbahn a Gaislachkogl, totiž jezdí už od 8. hod., přestože většina zdrojů uvádí jako začátek provozu vleků až 9 hod. Tento údaj se ale týká lanovek v horní části areálu. Pokud dorazíte brzy, nejen že se vyhnete frontám, které se zde po deváté nevyhnutelně tvoří, ale navíc si užijete první jízdu na nedotčených „manšestrových“ sjezdovkách.

Na Giggijochu si ráno pro zahřátí sjeďte sjezdovky č. 15 a 13. Jsou rovné a široké. Později je v těchto místech, která tvoří jakousi křižovatku, hodně lidí, a tak zkuste červenou 11, jsou na ní velké terénní vlny.

Až vás Giggijoch omrzí, je čas vydat se na ledovce. Po cestě u jedné ze spojovacích lanovek vyzkoušejte tajný tip na černou sjezdovku č. 25. Je na trase, kudy lidé jen projíždějí, a tak se tam málokdo zastaví. Totéž platí o restauraci Schwarzkogl pod sjezdovkou.

Na Rettenbachu si určitě vyzkoušejte černou sjezdovku č. 31, kde se jezdí Světový pohár. Ale pozor, je skutečně ostrá – průměrný sklon činí 35 procent, na nejprudším místě 61 procent. Skvělá je také č. 34 vedoucí podél vysoké skály.

Celý den je ve stínu, i odpoledne tak zůstává sníh tvrdý. Její další výhodou je minimum lidí – jezdí zde totiž starý vlek s kotvou, což hodně lyžařů odradí. Celý Rettenbach je během první části sezóny převážně ve stínu, slunce na něj začíná svítit až v jarních měsících. Z jeho vrcholu přejedete lyžařským tunelem provrtaným v délce 170 metrů ve skále na vedlejší ledovec Tiefenbach. Ten je nejvyšším místem oblasti, kam se dostanete na lyžích.

Leží na jižním svahu a za dobrého počasí tam tedy stále svítí sluníčko. Obecně je Tiefenbach, odkud jsou vidět Dolomity, vhodný spíš pro začátečníky. Jsou zde hlavně modré sjezdovky. Poslední částí resortu je Gaislachkogl. Z jeho vrcholu musíte jet úzkou sjezdovkou č. 1, na ni pak ale navazují vynikající červené č. 4 a 5. Sjezdovka č. 10 je osvětlená pro večerní lyžování a podél č. 8 vede sáňkařská dráha.

Kvůli rozmanitému terénu mimo upravené sjezdovky vyhledávají zdejší svahy také vyznavači freestyle, off-piste lyžování a skialpinismu. Samozřejmě nechybí ani specializovaný park pro snowboardisty s U-rampami a překážkami. V různých nadmořských výškách pak najdete tratě pro běžkaře.

Užitečným společníkem je interaktivní mobilní aplikace iSölden. Nabízí předpověď počasí, aktuální sněhové podmínky a informace o sjezdovkách a vlecích, živé webkamery a mapu, která díky GPS modulu (i bez datového roamingu) ukáže vaší polohu.

Zkušený horal ví, že lyžovat se nemá až na doraz – je třeba si schovat energii i na společenské vyžití. V nevelkém městečku je takřka stovka barů, restaurací, diskoték a dalších podniků, které dotvářejí atmosféru aktivní dovolené, na které si asi moc neodpočinete, ale prožijete ji na 200 procent.

Na konci údolí, 12 kilometrů za Söldenem, leží další prvotřídní lyžařský resort. Jmenuje se Obergurgl-Hochgurgl. Vznikl před 15 lety vybudováním spojovací lanovky mezi dvěma středisky a dnes nabízí 110 kilometrů sjezdovek a 24 vleků. Zůstává trochu ve stínu slavnějšího souseda. Díky tomu si dokázal uchovat malebnost alpské vesničky s typickým kostelíčkem a nízkou zástavbou.

Hned za humny je hranice. Pokud byste se vypravili na výlet do Itálie, připravte si 13 eur, což je částka, která se platí za průjezd po soukromé silnici. Není to málo, ale ušetříte si tak zhruba 150 kilometrů dlouhou okliku.

Lyžařská oblast leží ve výškách 1800–3080 metrů a sezóna zde trvá od poloviny listopadu až do začátku května. Na zdejších sjezdovkách potkáte minimum lidí. Jen škoda, že zde neplatí söldenský skipas, přestože oba resorty jsou od sebe na dohled.

Obergurgl-Hochgurgl je oficiální evropskou základnou ženského lyžařského týmu USA. Reprezentantky hledejte na červené sjezdovce č. 20, kde trénují. Jezdí na ní bohužel jen vlek s kotvou, ale už od příští sezóny jej nahradí nová sedačková lanovka.

Ze sjezdovek zaujmou například černá 4 a 27 a modrá 26. Skvělou trasu tvoří na sebe navazující sjezdovky 7, 8 a 5. Příjemná je také červená 25, která vede až do údolí a od 18:30 je osvětlená pro večerní lyžování. Podél ní vede sáňkařská dráha – zapůjčení sáněk je s platným skipasem zdarma. V okolí sjezdovky 17 je takzvaný magic forrest, terénní vlnky mezi stromy, kde s oblibou jezdí děti.

Na drink a pěkné výhledy na italské Alpy i Ötztal je ideální restaurace Top Mountain Star pod vrcholem hory Wurmkogl (3082 metrů). Stavba s unikátním designem působí jako z jiné galaxie. Celkově je toto středisko klidnější, má jen pár apres ski podniků. Noční život není zdaleka tak bujarý jako v Söldenu. Obergurgl-Hochgurgl je ideální pro rodiny s dětmi.