Sochy jako Memento: Do Budapešti za pomníky komunismu

Na nápadu, jak „kulturně a elegantně zobrazit citlivé téma“, panovala tehdy vzácná shoda, přestože se čerstvě po změně režimu daly očekávat protichůdné názory. Návštěva Memento parku, který patří k nejpopulárnějším turistickým cílům v Budapešti, má lidem „neutrálně“, bez odsouzení a zostouzení, připomenout atmosféru tehdejší doby a dát jim možnost vytvořit si k ní vlastní postoj.

Ještě před samotným vstupem do areálu spatříte ve výklencích cihlové zdi čtyřmetrového bronzového Vladimira Iljiče Lenina z roku 1965 a kubistické sousoší Karla Marxe a Bedřicha Engelse z roku 1971. V tomto stylu jediné sousoší svého druhu na světě. Více než čtyřmetrové dílo dříve stávalo hned vedle hlavní budovy sídla maďarské komunistické strany.

Původně mělo být sousoší vyrobeno ze svařených ocelových listů, ale tehdejší kurátoři kulturní politiky to zamítli jako příliš radikální. Chtěli, aby pomník s tak hodnotným obsahem byl vytvořen z adekvátního materiálu. Kompromisem se stala žula z Mauthausenu. U vstupního okénka muzea si lze zakoupit suvenýry v podobě hrníčků, magnetek či plakátů s dobovými, vesměs propagandistickými motivy.

Ze starého rádia se tu ozývají písně, které jsou sice v maďarštině, ale svou formou připomínají budovatelské kusy známé i u nás. Opodál stojí světle modrý trabant jako unikátní produkt NDR, do něhož je možné nastoupit. Pak už se před vámi otevírá prostor expozice, která má formu tří ležatých osmiček, uprostřed s kruhovým „náměstíčkem“ osázeným rudými květinami ve tvaru pěticípé hvězdy.

První část je věnovaná sovětským vojákům, kteří Maďary osvobodili od fašistů. Šestimetrová bronzová socha vojáka Rudé armády nesoucího prapor pochází z roku 1947 a původně byla součástí památníku Osvobození na vrchu Gellért nad Dunajem poblíž centra Budapešti. Během maďarského povstání v říjnu až listopadu 1956, krvavější obdoby československých událostí v roce 1968, byla socha sovětského vojáka stržena, ale o dva roky později nahrazena přesnou kopií.

Bronzový pomník maďarsko-sovětského přátelství z roku 1956 znázorňuje dvě postavy. Jednou z nich je maďarský dělník nabízející oběma rukama přátelství sovětskému osvoboditeli, který je poněkud zdrženlivější a napřahuje pouze pravici. Na vápencovém pomníku sovětských hrdinů je zachycen rudoarmějec s vysoko zdviženou zbraní. Původně na něm byla umístěna i rudá pěticípá hvězda, která však byla stržena.

Po konci druhé světové války nastaly nové časy. K soše Lenina umístěné u hlavního vchodu do budapešťských hutí se váže následující příběh. V dubnu 1958 tehdejší první tajemník ústředního výboru KSSS Nikita Sergejevič Chruščov navštívil Budapešť. Když mu ukazovali největší příklad tamního těžkého průmyslu, poznamenal, že by u něho měla stát nějaká socha, která by dělníkům připomínala moc komunistické ideologie a zároveň je povzbuzovala na cestě do práce.

Toto nedopatření se rychle napravilo a už 7. listopadu téhož roku při oslavách 41. výročí VŘSR byla vztyčena první veřejná socha Lenina v hlavním městě. Jenže po necelých deseti letech se v ní objevila díra. Bylo zřejmé, že použití nekvalitních materiálů se vymstilo. Experti z metalurgické fabriky museli chybu napravit a v březnu 1970 v naprostém utajení sochu vyměnili za jinou.

Výraznou instalaci z bronzu, chromu a mědi představuje pomník Bély Kuna, který stál v roce 1919 v čele několik měsíců trvající socialistické Maďarské republiky rad. Sousoší, na němž jako lídr promlouvá k lidu a ukazuje mu cestu, bylo vztyčeno v roce 1986 ke stému výročí jeho narození.

Zleva doprava se uskupení kolem lídra radikalizuje, až se na konci - podle průvodce Memento parkem - mění v revoluční vojáky připravené k útoku. Při pádu komunismu členové opozice dali Kunovi na hlavu šaškovskou čepici se zvonečky.

Už za totality si lidé utahovali z monumentu věnovaného Maďarské republice rad, který v expozici patří mezi nejpůsobivější. Socha muže, který v určitém úhlu působil dojmem, že utíká mezi stromy, byla v roce 1969 vztyčena v jednom z budapešťských parků. Začalo se jí říkat šatnář, protože postava vypadala, jako by za někým běžela a křičela: „Pane, zapomněl jste svou šálu!“

Ideály socialismu ovšem hned tak neopustíme. Memoriál dělnického hnutí tvoří míč reprezentující tu správnou a dokonalou ideologii. Dlaně, které tento „křehký poklad“ chrání, jsou zároveň natolik otevřené, aby ho mohl každý vidět a měl k němu přístup. Nezapomnělo se ani na maďarské komunisty bránící ideály ve španělské občanské válce. Bronzový pomník se třemi salutujícími dobrovolníky pochází z roku 1968.

Další pozoruhodnou instalací je monument mučedníků kontrarevoluce z roku 1960. Stával naproti hlavního sídla maďarských komunistů, tam, kde při povstání v roce 1956 byly vybudovány příkopy během jejího obležení. Pětimetrová bronzová postava neobvyklých proporcí, která se nedá sociálně ani politicky zařadit, padá na kolena, ale současně míří vzhůru.

Události revoluce z podzimu 1956 z pohledu komunistů jsou zachyceny na mramorové zdi, jejíž výzdoba připomíná komiks. Dny bojů jsou vyobrazeny dírami od kulek na zdech domů, plameny, hořícími knihami, hněvivou pěstí a rukou, která se natahuje v marné snaze najít pomoc. Následuje symbolické vyobrazení sebeobětování - hlava mučedníka, který se noří do nicoty, ale zároveň je glorifikován.

V centru kompozice je nevelké volné místo určené pro kladení věnců a připomínání těch, kteří zahynuli v boji. Na následujícím panelu začíná další kapitola - úsvit nového dne. Objevují se vojáci lidu, kteří pod prapory komunistické myšlenky mají ruce pozvednuté k přísaze. „Příběh“ je zakončen symboly nového pořádku - hřídelí, klasem pšenice a domy, které se staví. Nad vším svítí symbol komunistického ideálu - pěticípá hvězda.