Snazší úniková cesta měla cílovou stanici smrt. Na lanovku v Kaprunu se nevzpomíná jen díky lyžování

Jedna z nejhorších katastrof svého druhu v moderních evropských dějinách se stala v lanovce, kterou se dopravovali milovníci lyžování ke sjezdovkám ležícím výše na svazích hory Kitzsteinhorn.

Stejně tomu bylo i ono sobotní listopadové ráno na začátku lyžařské sezony, kdy do kabiny pro 180 lidí směřující do horského střediska nastoupilo 161 cestujících. Byli mezi nimi zejména domácí Rakušané a Němci, ale nechyběli ani turisté z několika dalších zemí včetně jedné Češky.

Uplynulo jen několik momentů od výjezdu lanovky a několik pasažérů hned zaznamenalo kouř, jenž vycházel ze zadního, v té době prázdného stanoviště řidiče v poslední kabince. Mezitím už ale vůz vystoupal po ocelové rampě k ústí tunelu a vjel do nitra hory, která se stala pro naprostou většinu pasažérů smrtelnou pastí.

Dráždivý dým v lanovce (připomínající tu vedoucí na Petřín) se stával stále nesnesitelnějším, ale cestující neměli k dispozici žádné spojení s řidičem. Lanovka byla automatická. Po chvíli se lanovka v tunelu nečekaně zastavila, čehož využila malá skupinka pasažérů k útěku skrz rozbitá okna. Ovládací systém byl požárem vyřazen z provozu a teprve po chvíli se podařilo východy alespoň nouzově odjistit.

Lidé, kteří ještě nepozbyli vědomí, mohli konečně vyběhnout na přilehlé servisní schodiště. Útěkem z hořícího vozu však to nejhorší drama teprve začalo. Většina turistů se v panice vydala po úzkých schodech nahoru, aniž si uvědomila, že příkře stoupající tunel zafunguje při požáru jako komín. Cestujícím se nechtělo probíhat dolů kolem kabiny, která již byla v plamenech. Dusivý kouř nedal nikomu z nich šanci. Stejně jako průvodčímu a jedinému turistovi ve voze, který zrovna sjížděl tunelem do údolí.

O infernu panujícím v podzemí svědčí, že proud horkých spalin vyrazil v horní stanici lanovky všechna okna a zabil tři osoby v přilehlém obchodě. Počet obětí nehody vystoupal na 155, převažovali Němci (92 mrtvých) a Rakušané (37). Deset obětí pocházelo z Japonska, osm z USA, čtyři ze Slovinska, dva z Nizozemska a jeden z Británie. Zemřela i česká instruktorka lyžování.

Při následném vyšetřování tragédie výrazně pomohly výpovědi 12 lidí z lanovky, kteří si zachránili život tím, že před požárem utíkali směrem k dolnímu ústí tunelu. Její bezprostřední příčinou byla podle znalců porucha horkovzdušného topení, které bylo dodatečně namontováno v zadní kabině řidiče. Spotřebič, který vůbec nebyl určen k použití v dopravních prostředcích, se přehřál a zapálil olej z hydraulického systému. Od toho pak oheň přeskočil na zbytek vozu.

Nebylo to však jen toto selhání, které rozhodlo o tak velkém množství obětí. Tunel dlouhý 3300 metrů, vyražený začátkem 70. let minulého století v horském masivu, neumožňoval bezpečnou evakuaci tolika cestujících. S masovou evakuací ale nepočítala ani konstrukce vozů nasazených do provozu po modernizaci lanovky v roce 1993. Jejich dveře a okna nešly otevřít zevnitř a některé materiály, z nichž byla kabina vyrobena, byly hořlavé.

Kvůli požáru stanulo před soudem 16 osob z řad konstruktérů vozu a provozovatelů lanovky. V únoru 2004 ale salcburský soud všechny osvobodil s tím, že vina je příliš rozptýlena, než aby bylo možné odsoudit konkrétní lidi. Překvapivý verdikt potvrdil posléze i odvolací soud. Bez výsledku skončily i pozdější snahy o obnovení procesu. Jediným dílčím úspěchem bylo odškodnění pro pozůstalé v celkové výši 13,9 milionu eur (dnes 367 milionů korun).

Kaprunská pozemní lanovka nebyla už po tragédii obnovena, její roli dopravovat lyžaře a turisty od parkoviště ke sjezdovkám převzala nová kabinková lanovka, postavená v roce 2001. Do roku 2014 však zůstala na místě konstrukce s kolejí, po které se lanovka dostávala od spodní konečné stanice do tunelu. Kromě výseku v lesním porostu dnes připomíná kaprunskou tragédii ještě památník, otevřený na památku obětí neštěstí v listopadu roku 2004.