Slovenská Žilina: Za Jánošíkem a upírem Nosferatu

Žilinský kraj leží v severozápadní části Slovenska poblíž hranice s ČR a Polskem. Hornatá oblast patří do Západních Karpat a velkou část regionu pokrývají pohoří včetně Malé Fatry. Na jejím úpatí - konkrétně v Terchové, která je turistickým centrem malofatranského národního parku a rodištěm Juraje Jánošíka - začíná náš prodloužený víkend.

Slavného rodáka připomíná nepřehlédnutelný, téměř osm metrů vysoký památník, který v roce 1988 k příležitosti 300. výročí narození legendárního zbojníka zhotovil sochař Ján Kulich. Kolem památníku vede cyklostezka, která dále míří k Jánošíkovu rodnému domu, a právě tam se vydáváme na první krátký (cyklo)výlet.

Zdejší terén zaručeně nadchne velmi zdatné cyklisty, kteří si libují v prudkých kopcích. V naší výpravě nikdo takový není, a proto si v jedné z mnoha půjčoven vybíráme elektrokola, v jejichž sedlech trasu s převýšením přes 200 metrů zdoláváme s minimálním vypětím sil.

Osada Jánošíkovci (740 m n. m.) je jakýsi skanzen čítající zhruba desítku stavení na okraji lesa s výhledem do půvabné horské krajiny. Jak se dozvídáme na místě, původní stavení, kde Juraj spatřil světlo světa, již nestojí a nahrazuje ho symbolický dům s malou expozicí věnovanou legendě lidového hrdiny.

Dále pokračujeme do blízkého střediska zimních sportů Vrátna dolina, odkud pochází nejlepší slovenská lyžařka posledních let Veronika Velez-Zuzulová. Strmé svahy lemují lanovky a na obzoru se tyčí k nebi vrcholy Velký Rozsutec (1610 m n. m.) a Malý Rozsutec (1343 m n. m.), jehož západní stěna je navzdory zákazu lezení oblíbeným cílem horolezců.

Zpět do Terchové se vracíme údolím podél řeky Trnávky, a když odevzdáme kola, jdeme okoštovat produkci horského pivovaru Terchová s přilehlou restaurací. Kromě půltuctu vlastních piv - bezkonkurenčně nejlahodnější je medová 12° - zde servírují také pivovici s obsahem alkoholu 52 %. Na zdraví!

Nazítří míříme do nedalekého Martina, resp. kopců nad tímto městem, kde je naším cílem via ferrata Horské záchranné služby (HZS). Jediná ferrata na Malé Fatře, vybudovaná v roce 2013, vede do míst pod skiareálem Martinské hole, je vhodná pro děti od deseti let a otevřená je od dubna do listopadu.

Ke startu musíme vyšlápnout pět kilometrů po červené značce kaňonem podél Pivovarského potoka, jehož název připomíná, že zde - již od 19. století - stával pivovar Martiner (dnes už není v provozu, pivo této značky stále existuje pod křídly nadnárodního koncernu, ale vaří se jinde).

Úvodní část via ferraty není příliš náročná, v místech pod velkým vodopádem se rozděluje na snazší variantu obtížnosti B a těžší s několika úseky C. Volíme druhou možnost a pokračujeme po trase, která vede po skalních stěnách a lesních svazích střídavě po levém a pravém břehu divokého vodního toku s množstvím tůní a vodopádů.

Hlavní atrakcí výstupu drsným terénem jsou dva visuté mosty zavěšené asi 10 metrů nad strží. Zdolání samotné via ferraty trvá asi hodinu a půl, ale společně s pětikilometrovým přístupem celá legrace zabere přes tři hodiny a v cíli máme v nohách 770 výškových metrů.

Nahoře na Martinských holích přejdeme přes sjezdovku Kalužná a hned v prvním podniku se odměníme skvělým retro pivem Zlatý Bažant 73, jež odkazuje na stejný „model“ z roku 1973. Po vydatném opožděném obědě si pro návrat do Martina půjčujeme terénní koloběžky vybavené zvonečkem (slouží na pěší turisty i medvědy, upozorňují v půjčovně) a vydáváme se na dobrodružný, 7,3 km dlouhý sjezd. Cesta vede převážně lesem, avšak nechybí celá řada vyhlídek, odkud můžeme obdivovat zvlněnou krajinu bez jediného plochého místa.

Další den vyrážíme na Kubínskou hoľu. Hlavní lanovka zdejšího skiareálu se 14 km sjezdovek na jižním svahu horského valu Oravské Magury je v posledních letech v provozu i mimo lyžařskou sezonu.

Je zde bikepark se dvěma trasami - tzv. flowtrail (5,5 km) pro rodiny a 2,8 km dlouhý sjezd, na kterém se jelo mistrovství Slovenska (ve sjezdu na horských kolech). Okolo se vine množství asfaltových i štěrkových cyklostezek a půjčovny kromě klasických a elektrických kol nabízejí také horské tříkolky a koloběžky. Nic z toho se bohužel do našeho nabitého programu nevejde, ale absolvujeme ještě více adrenalinovou a zároveň méně časově náročnou atrakci - zipline nad sjezdovkou.

Vyjedeme lanovkou do nadmořské výšky 1060 metrů a přesouváme se na startovací rampu. Tam se navlékneme do závěsného sedáku, který se přicvakne ke kladce na ocelovém laně. Když se obsluha přesvědčí, že je vše důkladně připevněno a utaženo, sedák - překvapivě pohodlný jako křeslo - se dává do pohybu.

Zpočátku jedeme zvolna mezi vrcholky stromů, postupně se rychlost zvyšuje a vyjíždíme nad volný terén. V nejvyšším bodě jsme 29 metrů nad zemí a svištíme stále rychleji až k jedinému sloupu v polovině celkem 1234 metrů dlouhé trati.

Za ním jízda opět zrychluje, než po chvíli přistaneme poblíž spodní stanice lanovky, přibližně o 350 výškových metrů pod bodem startu. Adrenalinový let nad sjezdovkou je nezapomenutelným zážitkem. Jen pozor při pořizování fotodokumentace - fotit či natáčet lze pouze foťákem se šňůrou kolem krku, používání telefonů, které by mohly vypadnout z ruky, je zakázáno.

Poslední zastávkou našeho putování po Žilinském kraji je Oravský hrad. Závěrečný úsek cesty do podhradí absolvujeme stylově - na pltích po řece Oravě. Bytelné pltě pro 12 pasažérů jsou maximálně věrné kopie původních vorů, které se používaly již od 11. století na přepravu dřeva k Černému moři.

Asi pětikilometrová plavba začíná v obci Horná Lehota a její součástí je výklad dvojice vorařů/průvodců o historii zdejšího regionu a vorařství. Na bezpečném úseku si můžeme neforemné plavidlo o hmotnosti 1100 kg zkusit sami ovládat a přesvědčit se, že to není nic snadného.

Po necelé hodině se před námi otevírá výhled na impozantní Oravský hrad, který se tyčí na mohutné skále ve výšce 120 metrů přímo nad vodou. Mimořádně působivá památka zdálky připomíná majestátní orlí hnízdo a právem patří mezi nejznámější slovenské dominanty.

Rozlehlý a členitý komplex, který tvoří Dolní, Střední a nejstarší Horní hrad zvaný Citadela, vznikal postupně v období už od 13. do 17. století a dohromady má neskutečných 155 místností a sálů. Výhledy z komnat nad řekou jsou dokonalé, na východě se prostírá Malá Fatra, na západě Vysoké Tatry.

Magický hrad si oblíbili filmaři, jak přibližuje expozice Mediatéka v nejvýše situovaném sále. Prvním z nich byl již počátkem dvacátých let minulého století slavný režisér F. W. Murnau, který zde točil horor Upír Nosferatu (1922). K tomuto snímku se váže příběh herce Maxe Schrecka, který se do své role hraběte Orloka vžil tak, že se údajně přestal mýt, stále chodil v kostýmu a spal na hradě v rakvi.

Později se v těchto místech natáčela řada dalších filmů, především pohádky - například Král Drozdí brada (1984), Princezna a chuďas (1997), Král sokolů (2000) nebo Láska na vlásku (2014). Pokud stejně jako naše výprava z několika variant prohlídky zvolíte velký okruh, připravte se na vyčerpávajících 754 schodů.