Sladká zastávka ve švýcarském Lavinu

Pokud přijedete do Lavinu na víkend, můžete zdejší návštěvu stylově začít v bistru situovaném v nádražní budově přímo na vlakové zastávce. Nečekejte ale špinavou nádražní putyku z „české Horní Dolní“, Švýcarsko je charakteristické čistotou, stylem a lokálními produkty.

Interiér voní dřevem, kterým je vybaven i obložen, a nabízeny jsou jak klasické nápoje, tak i aperitivy či čaje z místních surovin, zdejší sýry a klobásy. Interiér bistra se pravidelně mění ve stylový promítací prostor kina a pořádají se zde i koncerty.

Zabočíte-li u zastávky doleva, dojdete po silnici, jež se svažuje dolů, až ke kostelu z 15. století. Zvenku můžete cestou po kamenných schodech obdivovat sluneční hodiny a typickou špičatou věžičku, vevnitř pak čeká opravdový poklad ve formě fresek.

Nejsvětější trojice zde byla zpodobněna některým z italských mistrů zhruba mezi lety 1490 a 1500. Po roce 1529 byly fresky v důsledku reformace přetřeny nabílo. Byly objeveny až během rekonstrukce kostela započaté v roce 1955, kdy byly stěny a strop citlivě uvedeny do svého původního stavu, jak je můžeme obdivovat dnes.

Za kostelem se silnice stáčí doprava. Pod dřevěným mostem burácí řeka Inn. V důsledku dešťů, které v závěru srpna potrápily většinu Evropy, je její tok netradičně divoký. V domcích rozprostřených na dohled břehu má svůj domov 213 obyvatel. Lavin byl samostatnou obcí do konce roku 2014, k prvnímu lednu následujícího roku začal administrativně spadat pod obec Zernez společně s nedalekým Susch.

Lokalita Lavinu byla osídlena již ve starověku. První psané zmínky o obci s tehdejším názvem Lawinis jsou z 12. až 13. století. Procházím do centra a kochám se zdejší architekturou. Na zdobné fasády v italském stylu je radost pohledět. Roku 1869 vesnici těžce zasáhl požár, při kterém vyhořelo 68 domů. Ty, u nichž to bylo možné, byly přestavěny, většina však musela být zbudována nově.

Pomalu se blížím k centru a míjím menší pobočku místního obchodního řetězce. Téměř každá malá vesnička v regionu má svůj obchod. A protože Švýcaři vskutku preferují lokální potraviny a udržitelnost, v každém takovém malém obchůdku najdete sekci místních produktů z dané vesnice a jejího bezprostředního okolí. Ať už jde o sladkosti, bylinky, mléčné produkty, či rukodělnou výrobu. Pro turisty je to výhodné zvlášť ve chvíli, kdy chcete ochutnat oblíbené laskominy z daného místa a dorazíte v době, když mají přímí výrobci zavřeno.

Vedle obchodu je hřiště, kam pro děti zrovna přijel školní autobus. Letní prázdniny ve Švýcarsku trvají jen do poloviny srpna. Závěr srpna a září jsou tak pro cestu do Švýcarska ideální jak z hlediska nízké vytíženosti sezony, tak stále ještě příznivého počasí.

Pokračuji ulicí k hlavnímu cíli a dorazím právě včas. Zdejší vyhlášená pekárna a cukrárna Giacometti zrovna otevírá. Alberto Giacometti, významný švýcarský umělec, je v oblasti velmi oblíben a v nedaleké obci Sent má i muzeum věnované jeho grafikám v hotelu úzce spjatém s jeho prací.

Mezi speciality místní cukrárny patří ořechový dort, v originále Tuorta da Nusch, vyhlášená pochoutka Dolního Engadinu. Snad v každé vesnici mají svůj vlastní recept. Zde jej najdete ve stříbrném obalu s obrázkem rohu.

Kozorožec je tradičním zvířetem kantonu Graubünden, skví se nejen v jeho znaku a na vlajce, ale často i na místních produktech. A zdejší dort je opravdu poctivě ořechový. Křehoučké těsto skrývá nálož vlašských ořechů, která by nejspíš veverce stačila na několik zimních měsíců, navíc obalených v lahodném karamelu.

Ořechový dort je zaslouženě jedním z nejoblíbenějších suvenýrů a i jeho menší varianta je kvůli množství náplně překvapivě těžká. Dort, skvělý hruškový chlebíček, sušenky s borovicovými semeny a další pekárenské výrobky si můžete vychutnat s lahodnou kávou na terase s výhledem na řeku a hory.

Po skvělé svačince se vydám jen pár desítek metrů nahoru na náměstí. Najdete tu fontánu s pitnou vodou, již střeží právě zmíněný kozorožec. A je zde i restaurace Linard Lavin, kde můžete ochutnat poctivou horskou kuchyni doplněnou o nabídku vín z regionu. V rámci podzimní otevírací doby je v provozu do 20. listopadu a v zimě otevírá své dveře pár dnů před Vánocemi.

Přímo v Lavinu se můžete ubytovat v několika prázdninových bytech, hotely se nacházejí v okolních vesnicích vzdálených jen několik minut jízdy vlakem. Oblast je ideální nejen na turistiku, ale i cyklistiku. Ve vesnici proto nechybí cykloobchod.

Při procházení Lavinu objevuji i dílnu Brunner Handwerk. Tvoří zde ručně jak kytary, tak na přání zákazníků i stylový nábytek. Sympatický majitel Daniel Brunner, syn truhláře, se učil řemeslu jak od otce ve Švýcarsku, tak na dobrodružné kariérní cestě v srdci Střední Ameriky. Po návratu do vlasti zde v roce 2022 založil vlastní firmu, jež prezentuje jeho celoživotní vášeň pro práci se dřevem podle švýcarských hodnot s paraguayským štychem.

Lavin je dalším ideálním místem regionu, odkud podnikat výlety do okolí ať už po svých, či pomocí hromadné dopravy. Všechny zdejší vesnice a města jsou propojeny důmyslným systémem vlaků a autobusů. A když míříte vysoko do kopců, na vlakové zastávce už čeká poštovní autobus, který vás popoveze do hůře dostupných míst.

Vyjma kratších vycházek a treků nabízí Lavin i ambicióznější, 21kilometrovou túru do snad nejkrásnější vesnice regionu, Guardy. Trasa se nachází v nadmořských výškách od 1422 metrů do 2239 metrů a je označena jako středně náročná.

Zde se ale hodí podotknout, že průměrný Švýcar je na tom s fyzičkou o hodně lépe než průměrný Čech. Čiperný švýcarský důchodce obvykle předbíhá Čecha produktivního věku lapajícího po dechu v kopci a s bodrým úsměvem jej zdraví rétorománštinou, tedy jazykem zdejšího regionu. Výhledy při zdejších túrách jsou ale vskutku dechberoucí a rozhodně stojí za trochu námahy a potu.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Zájezdy do Švýcarska, Eurovíkendy