Skotsko, zapomenutá perla keltského království

Míst spojených silně s historií země je ve Skotsku a v samotném hrabství Fife mnoho. Ale jen pobřežní Arbroath v sobě uchovává ono těžko definovatelné kouzlo spojení historie a současnosti, moře a pevniny.

Bývalé piktské království Fife tvoří na východě Skotska zajímavou a uzavřenou oblast, kopírující pobřeží Severního moře od ústí řek Forth a Tay až do vzdálenosti zhruba 80 km na západ. Zahrnuje jak historická centra Skotska včetně jeho prvních metropolí Dunferline a Perthu, tak hory a údolí Trossachs včetně jezera Loch Lomond, notoricky známého jako brána Vysočiny.

To, co je pro Skoty v Arbroathu bezesporu nejcennější, jsou majestátní zbytky tamní katedrály. Ta se mezi nimi těší velké úctě. Právě zde byla totiž 6. dubna 1320 skupinou skotských šlechticů podepsána Deklarace, ve které žádali papeže, aby zrušil exkomunikování Roberta Bruce a uznal ho za krále nezávislého Skotska. Text Deklarace je dodnes mementem pro všechny, kteří by raději než svobodu snášeli podřízenost silnějšímu sousedovi. My, Češi, o tom ledacos víme.

To, co je pro Skoty v Arbroathu bezesporu nejcennější, jsou majestátní zbytky tamní katedrály. Ta se mezi nimi těší velké úctě. Právě zde byla totiž 6. dubna 1320 skupinou skotských šlechticů podepsána Deklarace, ve které žádali papeže, aby zrušil exkomunikování Roberta Bruce a uznal ho za krále nezávislého Skotska. Text Deklarace je dodnes mementem pro všechny, kteří by raději než svobodu snášeli podřízenost silnějšímu sousedovi. My, Češi, o tom ledacos víme.

Na své si však v Arbroathu přijdou nejenom milovníci historie. Zdejší kulinářská specialita „arbroath smokie“, treska uzená na dubových polenech, povařená v mléce a podávaná s máslem, je jedním z vrcholů skotské kuchyně.

Pro suchozemce je ale na Arbroathu opět nejvíce zajímavé to, že leží na břehu Severního moře a jeho krásné písečné pláže zasahují prakticky do samotného centra města. Na jižním konci města se pak tyčí štíhlá věž regentského majáku. Jeho světlo varovalo lodi před nedalekými útesy už od roku 1813.

Dnes se v majáku, známém jako Signal house, nachází jedno z nejlepších skotských muzeí. Za jeho sice rozlohou malou, ale velmi zajímavou a interaktivní expozici byl Arbroath vyznamenán v minulých letech několika cenami. „Snažíme se návštěvníkům ukázat, jak těžký život tady u moře ještě nedávno lidé měli,“ svěřila se mi v prodejně suvenýrů (do muzea je vstup zdarma) typicky zrzavá Skotka.

Opatství v Arbroath. foto: Profimedia

„Kromě klasických exponátů a audiovizuálních pomůcek dbáme také na zachování typické vůně starého majáku, která se tady pravidelně obnovuje,“ dodala. Své keltské kořeny potvrdila i tím, že se s námi – když si všimla našich odznaků českoskotského přátelství – rozloučila gaelsky: „Marsinleath!“

Jestliže je pobřeží East Neuk někdy považováno za šperk hrabství Fife, tak vesnička a přístav Crail je bezesporu nejcennější perlou tohoto šperku. Útulná osada, posazená na mírném svahu, končícím u skalnatého pobřeží, přitahuje poslední dobou stále více malířů, kteří si zdejší uvolněnou atmosféru opravdu užívají.

Uličkami vydlážděnými staletými kamennými kostkami scházíme k přístavu, který je tak malý, že připomíná spíše jeho model. Je právě poledne a odliv dosahuje maxima. Přístav je proto prázdný až na pár starých lodí, ležících těžce na boku na dně, pokrytém typicky mořsky „vonícími“ chaluhami.

Na vysokých zdech mola z betonu, které právě díky vrcholícímu odlivu vypadají docela surrealisticky, sedí pod slunečníky několik dam ve věku, kdy už je neslušné ptát se na jejich kondici, a jedna jako druhá skicují atmosféru přístavu.

Kolem krajních přístavních domků, natřených tak zářivě bílou barvou, až v ostrém skotském slunci bolí oči, se vine úzká pobřežní stezka. Chvílemi přeskakuje přes pobřežní skalky, místy se vine v po pás vysokém kapradí a ostružiní.

Po dvou hodinách cesty dorážíme do další malebné rybářské vesnice, Pittenweemu. Právě odtud, z podobně malebného přístavu, jako je ten v Crailu, vyrážejí na moře lodě zdejší vyhlášené „humrové“ flotily.

Ochutnáváme tady uzenou tresku, zapíjíme to silným skotským pivem a pokračujeme dál. Cesta po pobřeží, od osady k osadě, může být tak dlouhá, kolik času si na ni uděláte. Stále je co objevovat a nad čím v údivu stát.

Do oblasti East Neuk mnoho přespolních nezavítá. Možná právě tato odlehlost byla před půlstoletím důvodem, proč tady Britové, kousek od St Andrews, v očekávání atomové války vybudovali obrovský protiatomový bunkr.

Nejhezčí část pobřeží, kde se střídají skalnaté útesy a písečné pláže s prastarými rybářskými vesničkami, se táhne zhruba od Lower Larga v zálivu Firth of Forth po St Andrews. Lower Largo je ospalá díra, která vešla do povědomí lidstva jen díky tomu, že se zde roku 1676 narodil skotský námořník Alexander Selkirk. Právě na motivy jeho osudu totiž napsal Daniel Defoe knížku Robinson Crusoe.

Pozůstatky mohutného hradu v St. Andrews.foto: Právo/Petr Blahuš

Na druhé straně pobřežní linie Východního Neuku (v keltském jazyce znamená roh nebo cíp) leží nedaleko letecké základny RAF v Leuchars starobylé město St Andrews, přezdívané někdy také jako skotský Oxford nebo hlavní město golfu.

Nejlepší dobou pro návštěvu St. Andrews s foťákem nebo kamerou je asi podvečer. Slunce ozařuje ulice a staré kupecké domy šikmými paprsky. Středem historického města vedou skoro rovnoběžně tři ulice, které se sbíhají u zbytků katedrály sv. Ondřeje, patrona země a města, a obrovského hřbitova vedle ní.

Katedrála byla kdysi hlavním svatostánkem celého Skotska. Za ní je už jen malý přístav v ústí říčky na pobřeží Severního moře, nad nímž trůní působivé zbytky hradu, starého přes 800 let.