Hlavní obsah

Šílená jízda Islandem: Trojice Čechů projela ostrov na furtošlapech

Novinky, Klára Fischleinová

Tři mladí dobrodruzi - Kryštof Hlůže, Kryštof Melka a Jakub Voverka - jsou nadšenci do cyklistiky a dnes už i do cestování. Loni v létě se vypravili na Island, kde jako dopravní prostředek měli jen kola s jedním fixním převodem. Z cesty si kromě zážitků přivezli také hodiny videí, ze kterých vznikl krátký dokument Fix the Iceland. Kryštof Hlůže v rozhovoru vyprávěl mimo jiné o místech, která mu vyrazila dech.

Ukázka dokumentu Fix the IslandVideo: Kryštof Hlůže, Kryštof Melka a Jakub Voverka

Článek

Více než třítýdenní cestu jste organizovali dost improvizovaně a narychlo, jak vlastně vznikl nápad projet na kolech nevyzpytatelnou přírodu Islandu?

Nápad vznikl poté, co se odtamtud kamarád Jakub Voverka vrátil z rodinné dovolené. Jeho vyprávění mi dlouho leželo v hlavě a jednou večer nás napadlo se tam vrátit. Už ne na rodinnou dovolenou, ale jako expedice, která se ponese v duchu sebepřekonávání a dobrodružství. Proto jsme také zvolili kola s jedním fixním převodem. Na fixkách se v současnosti jezdí výhradně ve městech.

Zastavme se na chvíli u vašich kol — někdy se jim říká také „furtošlap”.

Jeli jsme na upravených cyklokrosových kolech s jediným fixním převodem. Člověk tedy musí neustále šlapat. Šlapáním je ovlivňováno víceméně vše, včetně brždění.

Foto: Kryštof Hlůže

Krajina se na Islandu rychle mění. Zeleň v okolí sopky Hekly připomíná aljašskou přírodu z filmu Útěk do divočiny. O kousek dál už není po zeleni ani památky.

Jak jste vyřešili zavazadla? Co všechno jste si s sebou brali?

Výběr vybavení, jeho váhu a umístění do zavazadel jsme řešili do posledního detailu. Na jednu stranu jsme měli jen ty nejnutnější a nejlehčí věci potřebné k přežití v přírodě, na stranu druhou jsme vezli kameru, fotoaparát, nabíječky, dynama a podobně. Co se týče jídla, měli jsme s sebou především sušené maso, kuskus, sušenou kaši, ale i exotičtější věci, jako je prášek z kudzu nebo sušené švestky umeboši.

Zjistili jste na místě, že třeba táhnete něco úplně zbytečně, nebo vám naopak cosi potřebného chybí?

Věci, které jsme si přivezli z Prahy, jsme použili snad všechny. Spíš jsme nějaké vybavení museli dokupovat až v Reykjavíku, například bomby k vařiči nebo rybářský prut. Během cesty nám naštěstí nic nechybělo.

Foto: Kryštof Hlůže

Venku teplota sotva osm stupňů, silný vítr - je ale nutné pokračovat dál. Řeky naštěstí nejsou příliš rozvodněné, ledová voda však znecitliví nohy na další asi dvě hodiny.

Kudy na Islandu vedla vaše trasa a kdo ji plánoval?

Plánovali jsme ji všichni dohromady. Kolem dokola celého Islandu vede asfaltka, my jsme zvolili terénní cestu napříč vnitrozemím. Skrz neobydlenou poušť, sopečná pole, přes ledovcové řeky a jezera. Všichni nám tam říkali, že jsme asi první šílenci, kteří tudy na fixkách projeli.

Které místo vás nejvíce oslovilo a proč?

To se asi u každého z nás liší, já bych zmínil dvě místa. První je mohutný vodopád Dettifoss, u kterého si uvědomíte malost člověka a všudypřítomnost přírody. A druhé, pro nás nejzásadnější, místo byl cíl naší výpravy — neveliký maják Fontur. Ten se nachází přesně na opačné straně ostrova, než leží Reykjavík. Je to malebné místo na konci úzkého cípu ostrova, odříznuté od jakékoliv civilizace, umístěné na vysokých útesech s nepopsatelnou energií a atmosférou.

Foto: Kryštof Hlůže

Maják Fontur

Dostali jste se za ten téměř měsíc do nějaké opravdu prekérní situace?

Do několika. Začalo to už v Praze na letišti, když jsme měli nadváhu asi 40 kilogramů. Další problém přišel záhy v Reykjavíku — nepřiletěla s námi naše zavazadla a museli jsme na ně tři dny čekat. Na cestě to pak bylo především nemilosrdné počasí.

Jaký zážitek byl pro vás nejhorší?

Asi prudký protivítr spojený se silným deštěm. Když se v takové situaci ocitnete uprostřed pouště bez jediného závětří, není vám do smíchu.

Co byste udělali jinak, kdybyste znovu vyráželi na tutéž výpravu?

Asi bychom začali s přípravou mnohem dříve, ale většinu věcí bychom určitě neměnili. Právě spontánnost byla do jisté míry velkou předností téhle výpravy.

Foto: Kryštof Hlůže

Nejhorší počasí zastihlo trojici v blízkosti základny Nyidalur. Déšť spojený se silným vítrem promáčel stan skrznaskrz. Další den vítr pomohl ve vysoušení.

Během cesty jste natáčeli dokument. Kolik materiálu jste si přivezli?

Úplně přesně to nevím, ale určitě to bylo několik hodin.

Dokument má 11 minut, proč není delší?

Chtěli jsme takový koncentrát, u kterého člověk neztratí pozornost. Na celovečerák si ještě počkáme, ale příště bychom rádi vytvořili obsáhlejší dokument.

Takže plánujete další dobrodružné cesty a dokumenty...

Určitě! Island pro nás byl jedním z cílů a velkým začátkem. Další výprava je sice zatím jen v oblacích, ale jsme si jistí, že se něco objeví.

Foto: Kryštof Hlůže

Jestliže krajina na Islandu mění velmi rychle svůj charakter, u počasí to platí dvojnásob.

Aktuální dokument jste zatím představili pouze na Design Supermarketu v Praze, jaké s ním máte další plány?

Teď ho připravujeme k zaslání na české a zahraniční festivaly. Nově jsme ho v souvislosti s tímto rozhovorem zpřístupnili také online na našich webových stránkách.

Minulý rok jste založili Hyena bike lab, kde mimo jiné renovujete kola a pořádáte různé akce. Co plánujete v rámci cyklistických aktivit na letošek?

Připravujeme několik akcí provázaných se vším, co děláme. Tedy se stavbou a renovací kol i s vývojem vlastních věcí pro cyklistiku. Chystáme pravidelné středeční vyjížďky z piazzety Národního divadla nebo také dráhové závody na velodromu i v přírodě.

Související témata:

Výběr článků

Načítám