Siena je gotický klenot. Za hradbami města uprostřed Toskánska se zastavil čas

I když některé paláce dělí stovky let, každý, i ty z časů renesance a ještě novější, nese prvky gotického slohu. Nevybočují tak z celkového koloritu města, za jehož hradbami jako by se zastavil čas.

Město vzniklo už za Etrusků, asi 900 let před naším letopočtem. Pověst však praví, že Sienu založil Senius, syn Remův, který se svým bratrem Romulem prohrál souboj o založení Říma; města, které bude věčné a ponese Romulovo jméno. Poražené dvojče muselo odejít.

Ve 12. století se Siena stala významným centrem obchodu s bavlnou a olivovým olejem. Její rozkvět v polovině 14. století přibrzdila morová rána. Ta zahubila dvě třetiny ze šedesáti tisíc obyvatel, kteří tehdy ve městě žili. Její význam znovu vzrostl v roce 1472 po založení banky Monte dei Paschi, nejstaršího bankovního domu na světě, který stále patří mezi čtyři největší v Itálii. Půjčovala papežům, evropským vládcům i šlechticům a obchodníkům.

Prvním a zároveň nejtěžším úkolem při příjezdu do Sieny je najít místo na některém z parkovišť kolem hradeb. Siena jako první na světě zakázala už v roce 1966 vjezd autům do města, aby tak chránila památky i turisty. Z dvanácti bran jich je průjezdných jen několik, ale dostat se dovnitř bez speciálního povolení je nemožné.

I když z parkoviště se na hradby a město budete dívat v záklonu, neděste se strmého výstupu. Z každého vede nahoru velkokapacitní výtah nebo eskalátor. A pak už vás čeká převážně rovina v kouzelných uličkách.

Piazza del Campo, hlavní sienské náměstí, připomíná svým tvarem lasturu. Od krásné kašny Fonte Gaia od Jacopa della Quercii, znázorňující dobrou a špatnou vládu, se mírně svažuje k místní cihlové radnici Palazzo Pubblico z přelomu 13. a 14. století, s věží Torre del Mangia vysokou 102 metry. Jedná se o nejvyšší stavbu svého druhu v Itálii, pocházející z první poloviny 14. století.

Náměstí vydlážděné cihlami je mozaikou rozděleno do devíti částí jako připomínka vlády Rady devíti, za níž město prosperovalo a dosáhlo věhlasu.

Každý rok, 2. července a 16. srpna, se na Piazza del Campo koná slavný závod Palio. Po obvodu náměstí na dráze vysypané hlínou bojuje deset odvážných jezdců na neosedlaných koních. Tito převážně amatérští žokejové reprezentují deset ze sedmnácti autonomních městských čtvrtí, zvaných contrade.

Automaticky je do závodu zařazeno sedm jezdců ze čtvrtí, které minule neměly v závodě zástupce, a tři jsou přilosovány. Tak tomu je od středověku. Koně jsou okováni speciálními, „protismykovými“ podkovami. Slavnosti předchází historický alegorický průvod zvaný Corteo Storico.

Při závodech dochází ke střetům, kromě držení uzdy soupeřova koně je povoleno prakticky vše, včetně mlácení soupeře bičíkem. Vzhledem k pádům a těžkým zraněním byl počet startujících snížen ze sedmnácti na deset. I tak k úrazům dochází. Vyhrát ale může i kůň bez jezdce.

Drama na tři kola trvá okolo devadesáti sekund, ale výsledek se řeší do příštího závodu. Obyvatelé vítězné čtvrti mají všude navrch, kvůli výsledku se kolikrát rozhádaly celé rodiny, nejednou prý spory skončily rozvodem, nebo dokonce krvavou bitkou… Nevraživost sparťanů a slávistů je proti tomu dětským škádlením.

Závody sleduje přímo na místě kolem padesáti tisíc diváků. Tlačí se uprostřed náměstí nebo vně dráhy. Když mezi ně spadne jezdec, má vlastně štěstí, že neskončil na tvrdé dlažbě pod kopyty soupeřů.

Trpět žízní nebo hlady v něm nebudete, jsou tu desítky stylových restaurací a kaváren. Via Pellegrini vás zavede z náměstí Del Campo na Piazza Duomo, na němž stojí jeden z nejpozoruhodnějších gotických chrámů v Itálii. Stavěli ho déle než sto let, práce byly přerušeny i kvůli morové epidemii v polovině 14. století. Průčelí dómu je považováno za jedno z nejkrásnějších na Apeninském poloostrově.

Chrám je obložen převážně černým a bílým mramorem, použit byl ale i červený a zelený. Mramorová je i podlaha složená z 56 obrazců připomínajících mytologické a biblické postavy.

Ke skvostům patří také hlavní oltář od Baldassarra Peruzziho, kazatelna z dílny rodu Pisanů a socha svatého Jana Křtitele od Donatella. V podzemí je pak zajímavé baptisterium a naproti muzeum s dalšími uměleckými unikáty. Součástí komplexu je také Knihovna papeže Pia II., jejíž prostory zdobí Pinturicchiovy fresky.

Slavná sienská malířská škola, která byla jeden čas i součástí místní univerzity, zrodila mnoho skvělých malířů, například Duccia di Buoninsegnu, autora slavného oltářního obrazu Trůnící madona, který je k vidění v sienském Museu dell'Opera Metropolitana. Vystudovaly ji i slavné malířské sourozenecké dvojice Pietro a Ambrogio Lorenzettiové nebo Simone a Donato Martiniové.

Krásných sakrálních staveb je v Sieně několik, patří k nim i románsko-gotický kostel San Francisco. Jeho pozoruhodností jsou hostie - oplatky, které věřící dostávají při svatém přijímání.

Z kostela byly odcizeny a poté nalezeny v malém kostelíku kousek odtud. Kněží rozhodli, že už je nepoužijí, protože ležely v prachu, a uložili je do liturgické nádoby ciboria. Ta byla už mnohokrát otevřena a oplatky jsou neporušené. Na to, že ke krádeži a poté k nalezení došlo v roce 1730, se jedná o zázrak. Minimálně pekařský.

Nejslavnější rodačkou ze Sieny je svatá Kateřina Sienská (1347 až 1380), patronka Evropy a Itálie, jejíž rodný dům Casa di Santa Caterina určitě stojí za prohlídku, už kvůli nádherným freskám v kapli a osobním předmětům této učitelky církve. Najdete ho v ulici, která nese její jméno. Jako jeptiška působila v nedalekém kostele San Domenica. Kateřina byla vrstevnicí Karla IV. a společně se zasazovali o návrat papeže Řehoře XI. z Avignonu do Říma.

Procházka uličkami staré Sieny vás zavede například k dochovaným městským branám, z nichž každá je něčím unikátní. Z původních dvanácti jich zbylo jedenáct.

V každé ulici uvidíte pozoruhodné domy a paláce, k nejkrásnějším patří Salimbeni, sídlo nejstarší banky na světě, nádherné jsou i paláce Tolomei, Piccolomini, Chigi-Saracini, Capitano del Popolo, jedna z budov místní univerzity a Buonsignori, v němž je umístěna galerie s díly žáků sienské malířské školy. Za prohlídku stojí také víc než tisíc let stará fontána Fonte Branda, postavená z cihel.

Na dohled od starého města se rozkládají mohutné hradby pevnosti Fortezza di Santa Barbara, zvané též Fortezza Medicea, kterou ale místní nemají moc rádi. V roce 1560 ji nechal postavit toskánský vévoda Cosimo I. Medicejský, příslušník slavného florentského rodu, čímž chtěl zvýraznit nadvládu Medicejských a Florencie nad Sienou.

Každý z domů má svůj příběh a něčím zaujme. Prohlídka sienského starého města, v němž se snad opravdu zastavil čas, určitě stojí za to.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Zájezdy do Itálie