Severoitalská Brescia dostala v historii několikrát na frak

Kam se v Itálii vrtnete, narazíte na zašlou slávu římského impéria. Stejně tomu je i v severoitalské Brescii. Zatímco na jiných místech se pozůstatky velmoci po staletí hrdě tyčí k nebi relativně bez ztráty květinky, zdejší skvosty tolik štěstí neměly. Sesuv půdy z kopce Cidneo kdysi dávno zcela pohřbil chrám kapitolské triády města Brixia, jak se Brescia dříve nazývala.

Svůj zapomenutý poklad země vydala až před dvěma sty lety. Capitolium stávalo v posvátné oblasti města a bývalo nejvýznamnějším ze tří jeho chrámů. Mívalo tři sály a vstupní vestibul zdobilo šest korintských sloupů, což si ostatně na náměstí Piazza del Foro můžete ověřit na vlastní oči.

Objev Capitolia ale nebyl jediným překvapením. Světlo světa spatřilo i obrovské umělecké dědictví. V prostoru mezi dvěma stěnami chrámu se našlo šest pozlacených hlav, které pravděpodobně měly znázorňovat portréty císařů, a také slavná dvoumetrová socha Okřídlené vítězství.

Máte-li pocit, že jste tuto sochu už někdy viděli, ačkoli jste v Brescii nikdy nebyli, nemýlíte se. Její kopii mají v pařížském Louvru. Napodobeninu nechal zhotovit Napoleon III., který byl jejím originálem naprosto uchvácen. Pokud se nechcete spokojit s reprodukcí, zajděte do Museo Patrio. Třeba se také zamilujete nebo vás pohled na ni minimálně zocelí.

Škoda, že bronzová bohyně neochránila město 18. srpna 1769. Jak se říká, pouze dvě věci jsou nekonečné - vesmír a lidská hloupost. Kdyby byla socha co k čemu, otevřela by mysl omezencům a pomohla jim rozpoznat nebezpečí, které měli přímo u nosu. Souvislost mezi elektrickým proudem a bleskem byla už tehdy známá a mnoho měst své domy vybavilo bleskosvody.

Jenže církev po staletí věřila, že hromy a blesky jsou znamením božího hněvu, a hromosvod považovala za kacířskou tyč. Na to, jak odrazit blesky, měla vlastní metodu. Stačilo se modlit a zvonit na zvony.

Jenže kostely bez „povětrnostní mašiny“ představovaly hned dva velké problémy. Se svými věžemi bývaly nejvyšším bodem v krajině, tudíž obzvláště náchylné k požáru od blesku. Avšak ten nejpikantnější fakt teprve přijde. Tehdy bývala praxe uskladňovat střelný prach právě v trezorech svatostánků.

Z téhle rovnice vám nemůže vyjít nic jiného než katastrofa.

Devadesát tun výbušniny v kostele San Nazaro patřící Benátské republice explodovalo a usmrtilo tři tisíce lidí a z mapy vymazalo šestinu města. Vše špatné je k něčemu dobré. Po téhle pohromě zrušila katolická církev své náboženské námitky proti hromosvodům.

Abychom si spravili chuť po všech těch jobovkách, vydejme se za humna města a poznejme trochu více stejnojmennou provincii. Pravé šampaňské si nikdo z nás asi nekupuje každý den, a proto málokdo tuší, že oblast Champagne má pod alpským lemem italské boty velkého konkurenta.

Oblast Franciacorta čítá devatenáct obcí, které charakterizují fascinující kopce pokryté vinicemi. Zdejší vína se vyrábějí ze stejných odrůd a stejnou metodou druhotného kvašení v lahvích jako ta francouzská. Místní vinaři je ale nechávají zrát nejméně o tři měsíce déle než ti kolem Remeše. Pět variant, které Franciacorta DOCG produkuje, jsou Franciacorta, Franciacorta Satén a Franciacorta Rosé, Franciacorta Millesimato a Franciacorta Riserva.

Až budete v Brescii, udělejte si alespoň na jeden den čas a vydejte se po vinné cestě Strada del Franciacorta. Je to devadesát kilometrů čiré krásy, která končí u jezera Iseo. Projdete se po úžasných místech, objevíte butiková vinařství, promluvíte s vinaři a samozřejmě ochutnáte perlivý skvost.

Těžko říct, co je větší tekutý klenot. Jestli místní víno, nebo podalpské Isejské jezero s ostrovem Monte Isola a se šestisetmetrovou

horou, která se tyčí v jeho středu. Právě sem, do jedné z nejkrásnějších malých obcí v zemi, jezdí Italové na výlety. Moc dobře vědí, co dělají. Alespoň na chvíli tu uniknou před civilizačními ruchy.

Auta tady totiž nepotkáte. Povolené jsou zde jen skútry, jízdní kola a servisní vozidla typu popeláři. Ideální je sednout na kolo a projet se starými rybářskými vesničkami kolem olivových sadů. Obvod celého ostrova neměří ani deset kilometrů, takže se nemusíte bát žádných velkých sportovních výkonů.

Každé místo má své tradiční produkty a není tomu jinak ani na tomto malém kousku půdy. V některé z malebných tratorií se ptejte po sušených sardinkách či salámu Monte Isola. Z Brescie se sem dostanete vlakem velmi snadno. V jízdním řádu budete hledat zastávku Sulzano a tady pak už jen skočíte na loď, která vás na ostrov doveze za dvacet minut.