Článek
Socha je unikátní svou historickou a uměleckou hodnotou, ale také příběhem, opředeným tajemstvím. Zprávy o ní se poprvé objevují až od poloviny 19. století, do té doby jako by neexistovala, a posledních třicet let byla kvůli obavám z krádeže ukrývána na utajených místech.
„Je to jedna z mála takto pěkně dochovaných gotických madon a v severních Čechách a v Podkrkonoší nemá obdoby,“ řekl Právu ředitel semilského muzea Miroslav Šnaiberk. „Nic staršího, žádná stavba ani památka, tady na Semilsku není. Je to vrchol zdejšího středověkého umění a je to zázrak, že ji můžeme vystavovat, když se až dosud skrývala po různých soukromých i církevních tajných místech,“ doplnil Šnaiberk.
Ví se o ní málo
Z jednoho kusu lipového dřeva sochu vytesal neznámý autor. Stalo se tak určitě před rokem 1400, což potvrdilo radiokarbonové zkoumání díla. Dle ústního podání byla socha původně umístěna v dřevěném kostele v Loukově a po jeho zrušení přemístěna do Dolní Sytové, kde setrvala až do 20. století. Obě lokality jsou dnes částmi obce Háje nad Jizerou.
Socha se na Semilsku zřejmě nikdy nestala předmětem významnější náboženské úcty či kultu. Po celá staletí totiž o ní neexistují žádné písemné zprávy. „Opravdu o ní téměř nic nevíme. V inventárních knihách zdejších farností jsme nic neobjevili. Existuje tu jen určitá ústní tradice,“ upřesnil Miroslav Šnaiberk.
Kvůli nejasnostem a záhadám spojeným s madonou chce semilské muzeum uspořádat odborné sympozium, na které pozve významné tuzemské historiky, kunsthistoriky i archiváře. „Bude to pokus odkrýt tajemství, kde se Sytovská madona vzala a jaký byl její osud,“ přiznal ředitel muzea.
Semilské muzeum rovněž usiluje o to, aby se Sytovská madona stala symbolem a turistickým lákadlem celého regionu společně s Bozkovskými dolomitovými jeskyněmi a Riegrovou stezkou podél řeky Jizery. „Tento bozkovsko-semilský trojúhelník chceme už v únoru prezentovat na veletrhu cestovního ruchu,“ potvrdil Právu Šnaiberk.
Může se vám hodit na Firmy.cz: