Sedm zajímavostí, které v Rize musíte stihnout za víkend

Pokud se dá doporučit nějaké místo, které vás uvede do místní reality, je to tržiště Central Market, na které si vyčleňte ideálně aspoň dvě hodiny času. Tržiště je rozděleno do pěti obřích Zeppelin hangárů, kterých na světě stojí již jen devět. Prodejci se samozřejmě nachází i mezi nimi.

Za hodně neskutečné ceny tak můžete koupit nejen turistické cetky, ale třeba i čerstvě řezané květiny, sazenice, ale hlavně jídlo. To je to, za čím turisté na tržiště jezdí. Za pouhé euro si můžete koupit tři čerstvé chutné koláče, které vás zcela zasytí. Točí se tu ale také pivo, prodává nasolená vepřová panenka, uzená kuřata nebo pelmeně na váhu. To vše prokládají stánky s homeopatiky či kysaným zelím. Každému, co jeho jest.

Širší centrum města není velké a dva dny poctivého chození by vám měly stačit k tomu, abyste měli slušný přehled o tom, z jakého úhlu byste si tak chtěli město vyfotit. Samotných možností ale zas až tak mnoho není. Osobně jsem objevil během třídenní návštěvy přesně tři, které stojí za zmínku.

Jako nejlepší varianta se mi pozdává vyhlídkové podlaží v Lotyšské akademii věd. Výtahem vyjedete do 15. patra, pak vyjdete ještě dvě a máte pěkný 360stupňový výhled na město za pět eur (asi 129 korun). Na devět eur (zhruba 232 korun) vás vyjde vstupenka na vyhlídkovou věž v Kostelu sv. Petra. Jste o něco blíž centru, ale úhel na focení je paradoxně horší a turistů je tam násobně více. Alternativou je pak Skyline Bar ve 26. podlaží jednoho z hotelů, kde chtějí za vstup pět eur (asi 129 korun). Tam bude vašim snímkům dominovat vedle stojící Chrám Kristova narození.

Lotyši mají poměrně zajímavou pivní kulturu a v Rize najdete obrovské množství nejrůznějších hospůdek, kde čepují nejen obligátní hlavní značky, ale také nějaké ty speciály z menších pivovarů. Pokud chcete být jako místní, tak večer zaskočte do podniku Folkklubs ALA pagrabs, kde se potkávají místní studenti se zvídavými turisty. V obřím podzemním prostoru hraje skoro každý večer živá hudba, servírují tam velké porce tradičních jídel a výběr z lotyšských piv a ciderů je více než solidní.

Do podzemí vás zavede i podnik pivovaru Labietis, kde najdete na čepu hned 12 piv a moře dalších v lahvích. A tlačit se tam budete obvykle o něco méně než ve výše zmíněném populárním klubu. Ať už se ale rozhodnete pozdvihnout žejdlík v jakékoliv zdejší putyce, pravdou je, že dříve nebo později ochutnáte panáka nápoje zvaného Black Balsam. Těžko popisovat chuť této speciality, ale představte si hořkosladké kapky proti kašli. Tradiční příchuť málokdo zvládne pozřít, ochucené varianty jsou takříkajíc „menší zlo“, své fanoušky však mají.

Špetka temného turismu ještě nikdy nikomu neuškodila. A v případě budovy bývalého sídla KGB to už o mnoho temnější být asi ani nemůže. Rohová budova stojící jen kousek od centra oplývá vskutku velmi tísnivou atmosférou. Do budovy můžete nahlédnout zdarma a v hlavní místnosti si můžete přečíst příběhy mnoha jednotlivých vězňů či také zjistit, za jaké maličkosti jste mohli skončit v nelidských podmínkách.

Jsou to však zhruba hodinové prohlídky stojící deset eur (asi 258 korun), které vás zavedou do nitra samotné budovy. Dostanete se do jednotlivých cel či místnosti, kde probíhaly výslechy. A když už si budete na dvoře ve vnitrobloku myslet, že jste viděli asi všechno, otevřou se vrata garáže. Těžko hledat pro vedlejší popravčí místnost praktičtější umístění...

Toto je jediný bod, který by se dal asi poměrně lehce zpochybnit tím, že jde o past na turisty. Jde. Ale je to pěkná past. Za hodinový pronájem loďky na městském kanálu vinoucím se centrem zaplatíte nepřiměřených 15 eur (asi 390 korun), za šlapadlo pak ještě o pět více. Výhodou je ale to, že se rozhodně nebudete na vodě s nikým mačkat. Ve skromném stánku totiž pronajímají všehovšudy jen asi pět loděk. A jedno funkční šlapadlo.

Nemusíte být zrovna fanoušky nějakého street artu, aby vás zaujalo pět let staré grafiiti, které drží titul největšího graffiti v celém Pobaltí. To vzniklo díky usilovné práci dvou známých místních pouličních umělců, kterými jsou Rudens Stencil a Kiwie. Na své dílo spotřebovali prý přes 1500 barevných sprejů. Do navigace si zadejte název Pērkons Saule Daugava.

A to nejbizarnější nakonec. Muzeum historie medicíny Paulse Stradiņše je úkaz sám o sobě. Za nějakých 2,5 eura (asi 65 korun) je tam toho k vidění opravdu hodně, pokud vás tato oblast jen vzdáleně zajímá. A nemusíte být nutně ani medici. Co na tom, že naprostá většina expozic vypadá, jako kdyby právě vypadla z historického snímku z poloviny 70. let minulého století? O nějaké ty zajímavosti totiž není nouze a jen kvůli nim se vyplatí do tohoto muzea zajít.

Zastaralý respirační přístroj či séra a vakcíny z 20. let 20. století jsou jen slabým odvarem hlavního exponátu. Experimenty sovětského vědce Vladimira Demikhova jsou kontroverzní i více než dvě dekády po jeho smrti. Demikhov totiž v rámci svých experimentů stvořil i mnoho „dvouhlavých psů“, když voperovával hlavy menších psů do těl větších plemen a zkoumal funkci oběhových systémů. Navzdory tomu, že už tehdy byly jeho experimenty označovány jako neetické, jeho poznatky výrazně pomohly k prvním úspěšným operacím plic a srdce u člověka.