Článek
Sardinie je po Sicílii druhý největší ostrov Středomoří. Také se jí někdy říká Karibik Středomoří, protože má dlouhé, bílé, klidné pláže s průzračnou tyrkysovou vodou a spoustou zajímavé vegetace. Kdo sem zavítá, rád se vrací. Uprostřed nádherné přírody se totiž také rodí výborní kuchaři, cukráři a vinaři.
Na Sardinii není turistický ruch zatím masovou záležitostí. Vše prý začalo zhruba před padesáti lety. Tehdy šejk Aga Chán Karim IV. v bouři přistál na Sardinii a tenhle kout země se mu tak zalíbil, že nakoupil pozemky a začal stavět.
Padesát kilometrů nejkrásnějšího pobřeží Sardinie, kterému se dnes říká Smaragdové, zaplavily nejluxusnější hotely a letoviska. Cena za noc v přepychovém hotelu se tu může vyšplhat až na 20 000 eur, ale pokud vám ke spokojenosti stačí průměrný (což ve skutečnosti znamená velice slušný) hotel, zaplatíte za týden tisíc eur.
Na Smaragdovém pobřeží si pořídili vily nejznámější herci, arabští šejkové a jezdí se sem rekreovat i nejbohatší muž Itálie, bývalý premiér Berlusconi.
Jenže Sardinie, to není jen Costa Smeralda, tedy Smaragdové pobřeží na severu tohoto italského ostrova, ale i mnoho dalších míst, která stojí za to vidět.
Alghero se probouzí
Alghero je 40tisícové město ležící na severozápadě Sardinie. Když jsme sem přiletěli na samém konci října, rtuť teploměru ukazovala 31 stupňů ve stínu a ještě v listopadu tu bylo 24. Moře mělo 20 stupňů.
Město má nádherné dlouhé pláže, které jdou ruku v ruce se skalnatým pobřežím. Trochu mne překvapilo, že na jedné z pláží jsem viděl neuklizené chaluhy. Když jsem se zeptal starosty města Marca Teddeho proč je neuklízejí, řekl s úsměvem: "V zimě je zde silné vlnobití, které by mohlo odnést písek z pláží. Proto v zimě chaluhy na plážích necháváme. Je to taková přirozená ochrana. Odklidíme je až před sezónou."
Písečné pláže jsou široké až 30 metrů a dlouhé stovky metrů. Vstup do moře je pozvolný, stačíte 15 až 20 metrů, a ač je zde písek, který někdy vodu kalí, je průzračná. Právě kolem Alghera jsou pláže s tyrkysovou vodou, které Karibik silně připomínají. Jedna z nich, Pelosa, která leží asi 4 km od městečka Stintino na výběžku Capo Falcone (Sokolí výběžek), prý patří k pěti nejkrásnějším plážím světa.
Město Alghero žije z turistického ruchu, a přesto v něm naleznete harmonii a klid, působící jako balzám na stres a civilizační únavu. Nejvíce návštěvníků sem přijíždí z Británie.
Hradby a zvony
Alghero má svoji neopakovatelnou atmosféru. Promenáda kolem moře je dlouhá několik kilometrů a lemují ji hradby z původního opevnění města s velkými střílnami. Město si muselo v minulosti zažít své a střílny proti vetřelcům jsou dnes turistickou atrakcí. Ač ostrov patří Itálii, ve městě se spíš mluví katalánsky. Vzdálenost přes moře ke španělské Barceloně, která je centrem Katalánie, je zhruba 300 kilometrů.
Město bylo až do 19. století hradbami pevně svázáno. Jak ale obyvatel přibývalo, potřebovalo prostor. A tak hradby do vnitrozemí zbouralo. Dnes se zde kloubí staré domy s úzkými uličkami, připomínající pražskou Malou Stranu s moderními komplexy.
Na Sardinii a v Algheru zvlášť platí, že hotely musí být stejně vysoké jako domy v okolí a přísně stanovena je i vzdálenost od moře. Pokud se staví z místních materiálů, má investor slevu.
V Algheru nepotřebujete auto. Centrum je malé, ale v úzkých uličkách můžete i zabloudit. Protože je Sardinie ostrov, stavební slohy sem přicházely zhruba s jedním stoletím zpoždění. Není výjimkou, že některé historické budovy mají v sobě prvky od gotiky až po novoklasicismus. Kupodivu není to nevkusná směsice.
Ve starobylé katedrále, která je jednou z chloub města, jsme vystoupili na věž se zvonicí. Schodiště bylo úzké a strmé, ne širší než 50 centimetrů. Samozřejmě točité.
Na zvonech zanechali své dílo holubi i zub času v podobě mírné koroze. Přesto je jejich zvuk dunivý. Údery byly v rychlém sledu, a tak zněly jako akord.
A ještě jedna zajímavost - zvonice nemá čtyři okna, jak je běžné, ale osm, podle směru větru. Tedy nejen západ, sever, východ, jih, ale vždy to, co je mezi nimi, například severozápad. Podle toho se ve městě určoval směr vanoucího větru. Ač jsme hádali, odkud vítr vane, neuhodl to nikdo z nás. Průvodce však s naprostou přesností ano.
Něžná jsou i malinkatá náměstí ve starém městě. Většinou jde o důsledek bombardování za druhé světové války. Kde bomby zničily domy, vznikl prostor, na němž už nové postaveny nebyly. A tak má Alghero malá náměstí, kam si dnes můžete sednout a dát si třeba sklenku vína.
Hory, moře, víno, sýr
Sardinie je ve vnitrozemí hornatá. V horách najdete vesnice, kde se téměř zastavil čas. Kolem chatrčí se pasou ovce, kterých prý je na ostrově asi tři milióny. Veškeré práce se dělají ručně, jako před staletími. I tahle místa ale pokrok postupně pohlcuje. Místní lidé vás nijak neobtěžují. Jsou malí, ale hrdí. Když je o něco požádáte, rádi vyhoví.
Pokud si z ostrova chcete něco přivézt, pak ovčí i kozí sýr, vynikající víno nebo národní nápoj mirto, který se prodává v ručně vyrobených lahvích různých tvarů, často obalených korkem. Typickým suvenýrem je stříbrný či zlatý šperk s polodrahokamem či korálem, nebo Fede Sarda, což je sardinský ručně vyrobený prsten.
Ač je na Sardinii nedostatek vody, nemusíte se nijak obávat, že v hotelu nebo apartmánu vám z kohoutku ani neukápne. A stejně tak na pláži se můžete osprchovat.
Severozápad Sardinie je pro turisty objevované místo. Žádná továrna turistického ruchu, ale příjemné zážitky, klid, pohoda, krásné západy slunce do azurového moře. Člověk se až diví, jak kýčovité pohledy dokáže příroda nabídnout.
Rady a doporučení
JAK SE NA SARDINII DOSTANETE: Sardinie je ostrov ve Středozemním moři. Dostanete se na něj jen letecky nebo po moři. Ostrov je od roku 1948 autonomní oblastí Itálie, má rozlohu 24 000 kilometrů čtverečních a je velký zhruba jako Morava. Od severu k jihu je dlouhý 267 kilometrů a od západu k východu 120 kilometrů. Jeho nejvyšší horou je Punta la Marmora, která dosahuje výšky 1834 metrů nad mořem, což je o více než 200 metrů výš než česká Sněžka. Lodí se dostanete na ostrov například z italského Janova.
AUTA I KOLA: V Algheru si v přístavu můžete půjčit motorový člun, loď s kapitánem, ale i auto nebo kolo. Auto stojí na den podle jeho typu od 60 eur (fiat 600) do 140 eur (Citroen C8). Většina půjčoven si opíše vaši kreditní kartu, aby měla jistotu, že v případě havárie spoluúčast, která tu je zhruba deset procent, zaplatíte. Kolo stojí na den zhruba pět eur.
PODNEBÍ Sardinie má mírné klima s občasnými dešti. Od června do září zde ale prší jen minimálně. Průměrná teplota přes léto je 28 stupňů, extrémní teploty šplhají přes 40. V říjnu a v listopadu je tu v průměru 23 respektive 20, v prosinci až březnu zhruba 15 stupňů a od dubna do května 23 stupňů. Koupat se dá s výjimkou pár týdnů po celý rok.
WWW STRÁNKY: Návštěvníky z Česka vozí na ostrov hlavně cestovní kancelář Sardegna Travel, kterou najdete v Praze ve Slovenské ulici číslo 1, telefon 222 320 120 a 126, e-mail: info@sardegnatravel.cz www.sardegnatravel.cz, www.sopka.cz, www.mzv.cz, www.seznam.cz - po zadání hesla Sardinie se vám objeví desítky dalších adres
Tipy
Silvestr na břehu moře
Přípravy oslav nového roku v Algheru komentuje radní pro cestovní ruch Antonio Costantino: "Nový rok vítají v našem městě už deset let tisíce návštěvníků jak z ostrova, tak z Itálie či ze zahraničí, protože je to opravdu nevšední zážitek." Průměrná teplota je tu na Silvestra 15 st., přes den je víc. Na náměstích v centru města bude bohatý zábavný program, spousta hudebních, uměleckých a divadelních představení.
Cestovní kancelář Sardegna Travel chystá do Alghera na přelom roku zájezd. Jeho součástí bude vítání nového roku. Při dobrém počasí se prý dá i koupat v moři.
Tajemné a důmyslné nuragy Sardinie má jednu velkou raritu, kterou jinde na zeměkouli neuvidíte. Jsou to pevnostní masívní stavby do tvaru kužele z hrubě opracovaných balvanů, tzv. nuragy. Stáří tři a půl tisíce let. Jsou pozůstatkem nuragské civilizace, která zmizela po roce 238 před n. l., když ostrov ovládli Římané.
Na ostrově se dochovalo asi sedm tisíc nuragů. Jde o komplex velkého archeologického významu, který dodnes nebyl stoprocentně objasněn.
Pozoruhodné je, že jsou postaveny bez jakékoli malty nebo jiného pojiva. Mají vždy kruhový základ a Nuragové je stavěli do homole. Dole byly kameny největší a postupně nahoru menší. I ten nejmenší však vážil několik metráků. Jak je dostávali nahoru, do výšky deseti i víc metrů, aby v pomyslné střeše usadili kámen poslední a homoli uzavřeli, se vedou jen dohady.
Nuragy v Palmaveře, což je kousek od Alghera, dají tušit velké osídlení. Průvodce dokonce tvrdí, že v této vesnici mohlo žít až 800 obyvatel, protože každá stavba pojala zhruba 25 lidí.
Uvnitř nuragů byla místnost s výklenky. Ty zřejmě sloužily k odpočinku. Když se dnes uzounkými otvory se sklopenou hlavou protahujete dovnitř, musíte se zamyslet nad důmyslností tehdejších stavbařů, protože do nuragů neprší, a přitom je v nich pořád dostatek čerstvého vzduchu.
Stavby vydržely přímořské podnebí, které dokáže svou slaností narušit kdejaký kámen, natož pískovec, z něhož jsou nuragy z velké části postaveny. Není tedy divu, že jsou velkou atrakcí Sardinie.