Salcburk snad ani není v Rakousku

Hlavní slovo měla místní správa, v jejímž čele stál kníže biskup. Takové uspořádání (podobně jako v nedalekém severoitalském Tridentsku) mělo zásadní vliv na rozvoj Salcburku a území, které mu patřilo.

Parky se spoustou květin, dnes již odkvetlých, ale stále zelených, křivolaké uličky se střídají se vzdušným prostranstvím náměstí, řeka Salzach, která dotváří šarm města. A také spousta kostelů, které Salcburku vynesly přezdívku Řím severu.

Nejsou to ale jen ty kostely, které odkazují na jižní sousedy. Také paláce a měšťanské domy nesou na fasádách stopy lehké ruky italských architektů. Kdyby ho člověk srovnával s rakouskou metropolí, Salcburk v ničem nepřipomíná poněkud temný a masívní vídeňský Hofburg, ale mnohem blíže má ke vzdušnému a lehkému Schönbrunnu, dílu italského architekta Nicoly Pacassiho.

Když staří Římané přešli při svých výbojích na sever Alpy, odfrkli si a založili na břehu dnešní řeky Salzach osadu Iuvavum. V ní se později usadili raně křesťanští biskupové a už v roce 755 se objevil název Salzburg. O necelých 20 let později byl vysvěcen kostel tam, kde dnes stojí Dóm sv. Ruperta, salcburská katedrála. Její dnešní podoba je z 16. století a je prý prvním dokladem příchodu raného baroka na území severně od Alp.

Na levém břehu řeky se rozkládá na nevelké ploše to podstatné, kvůli čemu do Salcburku návštěvníci zejména přijíždějí. Rozlehlé náměstí Residenzplatz s kašnou a na něm kromě katedrály nový arcibiskupský palác a stará arcibiskupská rezidence. V obou jsou dnes muzea.

Starou rezidenci tvoří rozlehlý komplex o 180 místnostech a třech nádvořích, jsou k vidění reprezentační místnosti někdejších vládců Solnohradska a je tam i pozoruhodná galerie s obrazy především ze 16. až 18. století a s díly rakouských malířů 19. století. Do nové rezidence na protilehlé straně Residenzplatz se přestěhovalo v roce 2007 Salcburské muzeum.

Součástí nové rezidence je věž, v níž od roku 1702 visí 35 zvonů, odlitých v belgických Antverpách. Solnohradským nějakou dobu trvalo, než je naladili, a prý se jim to stejně úplně přesně nezdařilo. I tak však už od roku 1704 zní třikrát denně z věže překrásná zvonkohra, jejíž repertoár tvoří na čtyři desítky melodií, které se pravidelně mění.

Hudba je jedním z hlavních lákadel Salcburku. Jejím zosobněním je Wolfgang Amadeus Mozart. Ten v rodném městě sice nestrávil mnoho času, ale přesto je s ním neodmyslitelně spojen.

Nejbližší významnou akcí jsou říjnové Kulturní dny, které sestávají z divadelních a baletních představení, koncertů, pouličního divadla. To vše se bude odbývat v salcburské katedrále, Velkém festivalovém domě, v Mozarteu a v zámku Mirabell.

Jinak se během roku koná mj. Mozartův festival, velikonoční a svatodušní festival, Jazz City, adventní zpěvy. Každoročním vrcholem hudební sezóny je letní Salcburský festival, spojený zejména se jménem dirigenta Herberta von Karajana, dalšího salcburského rodáka.

Leč na skok zpět k Mozartovi. V Getreidegasse č. p. 9 se Mozart v roce 1756 narodil a dnes je tam muzeum. Na pravém břehu je zase muzeum v domě, kde později rodina bydlela, a Mozartova socha je na náměstí v centru starého města, nesoucím jeho jméno. Mozart sám je ostatně dalším projevem nerakouské jinakosti Salcburku. Měl rád Itálii a tamní umělce a také jméno Theophilus si polatinštil na Amadeus.

Je samozřejmé, že člověk při návštěvě Salcburku nestráví všechen čas v muzeích a na koncertech. K velkým zážitkům patří i toulky uličkami starého města. To je snadno zvládnutelné i pěšky. Nejrušnější je Getreidegasse, Mozartplatz, uličky kolem katedrály a obou arcibiskupských rezidencí. Znalci však varují: levý břeh je převážně na pokoukání — architektura, kostely, muzea, trhy. Všechno, co na levém břehu koupíte, je k mání i na tom pravém, ale mnohem levněji.

Dokládají to například trhy. Ty jsou ve starém městě dva a za vidění stojí zejména ten na Universitätsplatz. Koná se každý den už od poloviny 19. století a k mání je tam ovoce, zelenina, sýry, uzeniny, pečivo a alkoholické nápoje, hlavně ovocné pálenky a také suvenýry. Všechno zboží, zejména potraviny, by měly být krajové speciality.

Chcete-li pořídit větší nákup, běžte na ten druhý. Je levnější, nabízí méně suvenýrů a více autentickou atmosféru trhu, protože tam chodí hlavně místní. Je na pravém břehu, za zámkem Mirabell na stejnojmenném náměstí.

Pokud dostanete hlad nebo chuť na půllitr piva, spojte příjemné s užitečným, přejděte po Staatsbrücke na pravý břeh a tam buď hned vpravo ve Steingasse, nebo rovně na Linzer Gasse určitě najdete hospodu, která je až o třetinu levnější než ty na levém břehu. Po obědě jistě přijde vhod procházka v blízkém proslulém parku Mirabell.