Salcburk – město kultury a gastronomie

Čtvrté nejlidnatější město Rakouska bylo založeno koncem sedmého století. Vévodí mu pevnost Hohensalzburg, největší zcela zachovalý hrad ve střední Evropě a od jedenáctého století sídlo arcibiskupů. Na ni zamíří kroky většiny návštěvníků.

Ti sportovnější si neodpustí krátký výšlap, pohodlnější vezmou zavděk lanovkou. Při prohlídce pevnosti zkušení průvodci zájemcům přiblíží, jak se na hradě žilo ve středověku. Součástí prohlídky je návštěva kuchyně, komnat arcibiskupa i hladomorny. Z hradeb se pak dají pořídit pěkné fotografie celého města.

To až do počátku 17. století vypadalo jako typické středověké město s křivolakými uličkami. Poté však získalo novou tvář díky arcibiskupovi Wolfu Dietrichovi von Raitenau. Ten nechal přes protesty měšťanů některé budovy v centru zbourat a návrh nové zástavby svěřil italskému architektovi Vincenzu Scamozzimu. Vznikla tak na svou dobu velkorysá náměstí a město začalo volně dýchat.

Dalším místem, kam při návštěvě Salcburku musíme zavítat, je Obilná ulička. Ta vyniká několika zvláštnostmi a místní ji rádi označují za nejkrásnější nákupní ulici celého Rakouska.

Domy v ní zdobí cechovní znaky pocházející z dob, kdy ještě většina lidí neuměla číst ani psát. Zákazníky tak k mistrům jednotlivých řemesel naváděly obrázky – nůžky označovaly krejčího, klíč zámečníka a tak dále. Někteří nájemci obchodů tuto praxi udržují dodnes, v domě s historickým znakem nůžek například sídlí butik světoznámé značky. Ulička má ještě jednu kuriózní osobitost – po celé délce ji nepřetíná ani jedna příčná ulice. Do rovnoběžných tříd se dá projít jen přes dvory jednotlivých domů.

Nejvíc se ovšem Obilná ulička chlubí domem číslo 9 – tam se totiž narodil velikán světové hudby Wolfgang Amadeus Mozart. Jeho rodina tu žila do roku 1773, kdy se přestěhovala o pár ulic dál na druhý břeh řeky, a z obou domů jsou nyní muzea skladatelova díla. Mozartovým dědictvím je i proslulost Salcburku coby města kultury. Od roku 1920 se tu každé léto pořádá slavný hudební festival a živou hudbu mohou lidé slyšet na místních náměstích prakticky po celý rok.

Trochu z ruky je letohrádek Hellbrunn na kraji města, který počátkem sedmnáctého století nechal vybudovat arcibiskup Markus Sittikus. Kdo ale nelituje pár minut strávených v autě, ten nebude litovat.

Hlavní atrakcí honosné rezidence s rozlehlým parkem jsou Vodní hrátky. Komplex fontán rafinovaně ukrytých v parku umožňoval arcibiskupovi chystat hostům se škodolibou radostí mokrá překvapení. Důmyslný mechanismus uváděl vodotrysky do chodu v tu nejnevhodnější chvíli, kdy okolo zrovna procházel někdo z nic netušících návštěvníků.

Vrcholem je mramorový jídelní stůl a židle, z nichž začne na povel stříkat voda. Celá tabule je ovšem postavena tak, aby místo hostitele – arcibiskupa – zůstalo suché.

Návštěvníky samozřejmě láká i místní gastronomie. Jejím nejznámějším zástupcem jsou Mozartovy koule, které někdy v životě ochutnal snad každý.

Pralinku se srdcem z pistáciového marcipánu obaleným jemným nugátem a hořkou čokoládou vynalezl koncem devatenáctého století salcburský cukrář Paul Fürst. Dnes jsou Mozartovy koule podle původní receptury k dostání v několika cukrárnách Fürst ve městě. Jedna vyjde o dost dráž, než napodobeniny prodávané v supermarketech – stojí něco přes jedno euro – ale originál je originál. Koule se navíc vyrábějí ručně bez použití konzervačních látek a nejsou určené k delšímu skladování, firma je proto do zahraničí vyváží omezeně.

Další specialitou jsou Salzburger Nockerln – nákyp z bílkového těsta s minimem mouky zapečený v troubě a servírovaný s ovocným pyré. Z moučníků stojí za zmínku i císařský trhanec nebo pro nás známé buchtičky s vanilkovým krémem. Milovníci masa zase ocení guláš z místní zvěřiny s brusinkovou marmeládou.

Doporučit lze také návštěvu místních pivnic, kde si pochutnáte na lahodném moku a tradičních specialitách, jako je pečené koleno, žebírka nebo sekaná. Salcburk je ale plný útulných restaurací, kaváren a cukráren, labužníci tam proto budou zaručeně ve svém živlu.

Po výletu za kulturou a poklidných procházkách po Salcburku může přijít vhod trocha vzrušení. Co takhle vyzkoušet provazochodectví v osmimetrové výšce nebo lov divokých zvířat?

To vše najdete v osmdesát kilometrů vzdáleném Saalfeldenu. Pravda, že v lehce stravitelnější formě – při lezení budete celou dobu připoutáni dvěma lany a zvěř bude vycpaná. I tak si ale milovníci adrenalinové zábavy přijdou na své.

Slabším povahám se srdce rozbuší již při šplhání na dřevěný stožár. Při pohledu z plošiny do propasti pod sebou pak člověk znovu a znovu křečovitě tahá za záchranné lano ve snaze přesvědčit se, zda karabinka opravdu drží.

Nic nepomůže skutečnost, že rozesmátý instruktor se po opičí dráze pohybuje s grácií cirkusového artisty. Jeho svěřenci mezitím vrávoravě balancují na kladině nebo provazovém můstku a jako klíšťata se chytají jakékoliv dostupné opory. O nic lepší to není ani při následném slaňování zpět na zem.

O poznání klidnější zábavu nabízí lukostřelba. Po hodinovém tréninku u terčů přejdete ke střelbě na divočáky, jeleny nebo zajíce. Soutěživí jedinci mohou dokonce uspořádat turnaj. Jen pozor při natahování luku – koho švihne tětiva, ten bude mít na paži ošklivou modřinu.