Článek
Kdo by v tom dnešním uspěchaném a hektickém světě nechtěl být na chvilku sám? Vydat se na cestu napříč Saharou znamená odejít do království samoty, písku, horka a nedozírného prostoru. Teprve tam dokážete na čas rozvázat všechny vazby s civilizací a užít si klidu.
Pro české cestovatele je v současné době nejjednodušší prohlédnout si Saharu v jižní části Tuniska. Zdejší prostor tvoří tři hlavní typy pouště – kamenitá hamada, oblázková serír a hlavně písečný erg. Ten je také nejmalebnější a nejfotogeničtější. Právě na něm najdete působivé duny, které lze obdivovat hlavně v okolí městeček Zaafrane, Kebili a Ksar Ghilane.
Že bydlet přímo v pustině by mohlo být nebezpečné? Máte-li k dispozici dost vody a přiměřené zásoby jídla, nemáte se na Sahaře čeho bát.
Sahara už po léta přitahuje i znamenité filmaře. Točily zde své filmy takové režisérské osobnosti jako Bernardo Bertolucci nebo David Lean. Slavný americký režisér a producent George Lucas natáčel v tuniské části Sahary hned dva filmy – v roce 1976 úplně první, startovní snímek ze série Hvězdné války.
Sahara už po léta přitahuje i znamenité filmaře. Točily zde své filmy takové režisérské osobnosti jako Bernardo Bertolucci nebo David Lean.
O více než dvacet let později se sem vrátil znovu, aby na exotických pouštních lokalitách pracoval na filmu Star Wars: Epizoda I. – Skrytá hrozba. Pro tento svůj celkem nedávný snímek z proslulé série využil mimo jiné možnost natáčet ve velkolepém bludišti uliček v Ksar Haddadě, kde vzniklo mnoho záběrů a scén z obydlí otroků.
Život v poušti
Že nevíte, co je to ksar? Původně jde o opevněnou berberskou vesnici, jejíž velmi důležitou součástí jsou nejen obydlí, ale i sýpky a sklady, do nichž se ukládalo obilí a olivy. V jižním Tunisku, hlavně kolem města Tataouine, najdete více než dvě desítky různě dochovaných ksarů. Jsou to vlastně působivé historické památky, z nichž nejmalebnější jsou dvě – právě ten Lucasův Ksar Haddada a ještě Ksar Ouled Soltane.
Zatímco Ksar Haddada svými spletitými a úzkými uličkami připomíná evropské středověké město, Ksar Ouled Soltane je jiný. Dominují mu dva obrovské dvory. Do každého z těchto dvorů jsou v několika patrech nad sebou vchody do více než tří set nevelkých místností, kterým zde říkají gorfy. Je v nich, díky silným kamenným stěnám, příjemný chládek, a to i v době, kdy na okolní poušti bývá přes poledne i 45 stupňů Celsia.
V nevelkých místnostech je díky silným kamenným stěnám, příjemný chládek, a to i v době, kdy na okolní poušti bývá přes poledne i 45 stupňů Celsia.
Tato impozantní stavba dodnes slouží svému původnímu účelu. V mezidobí mezi pravidelným putováním se svými stády po pouštních pastvinách žijí v tomto ksaru příslušníci kmene Ouled Šehída. Ksar Ouled Soltane vznikal postupně – starší dvůr pochází z 15. století, ten druhý, novější, byl dokončen v roce 1881. Navštívit tento ksar je poměrně snadné – nachází se totiž sotva dvacet kilometrů od města Tataouine, v němž se můžete celkem pohodlně ubytovat, a to s komfortem na nejlepší evropské úrovni.
Mezi dunami
Výhodnými výchozími body pro výpravy do pouště jsou města jako Tozeur, Douze a již zmiňovaný Tataouine. Všechna tato tři města mají hodně ubytovacích kapacit. Chcete-li si ale vychutnat tento romanticky divoký kraj doopravdy, se vším všudy, vydejte se na Saharu z kempu Mehari, který leží přímo mezi dunami, nějakých šest sedm kilometrů daleko od městečka Zaafrane.
Berberské dívky se od mládí pod vedením starších žen učí vyšívat.
Zde totiž můžete přenocovat v typických pouštních beduínských stanech, zde vás ohromí doslova hmatatelná blízkost nedozírné pouště i vzácné nahlédnutí do způsobu života berberských kmenů. Před usnutím uslyšíte za plátěnou stěnou stanu poryvy pouštního vánku, který v noci milosrdně ochlazuje rozpálený písek. Můžete tady nerušeně pozorovat i západ slunce nad dunami – což je opravdu mimořádný zážitek pro každou jen trochu romantickou duši.
Romantika
Že bydlet přímo v pustině by mohlo být nebezpečné? Máte-li k dispozici dost vody a přiměřené zásoby jídla, nemáte se na Sahaře čeho bát. Divokých zvířat se tu mnoho nevyskytuje, osamělé malé skupinky velbloudů, které cestou nejspíš uvidíte z auta, obvykle někomu patří. Těch skutečně divokých tu moc není. Někde se vám na vrcholku duny na pár mžiků ukáže gazela, občas zahlédnete ještěrku nebo hbitě utíkajícího škorpiona.
Tuareg na trhu v městě Douz.
Pobyt v poušti si vychutnejte. Zůstaňte pár hodin na okraji Sahary sami. Najednou pocítíte, jako by tam čas plynul pomaleji, písek se ve vánku pomalu přemisťuje… a pak v dálce uvidíte karavanu. Možná je to přelud, možná jsou velbloudi i lidé skuteční. Kdo ví? Je málo míst na zemi, kde dokážete zapomenout na starosti i na čas. Vlastně – Sahara je možná dnes už jen jediným takovým prostorem…
I uprostřed pouště občas narazíte na studnu. Bývá obklopena chatami domorodých kmenů, někdy je kolem ní postaven kemp.
Mějte na paměti
Nejlepší bývá jet na Saharu od října do listopadu a od února do dubna, kdy horko není tak výrazné. Nedoporučujeme červenec a srpen.
Vezměte si s sebou kvalitní krémy na opalování a sluneční brýle. V některých místech na Sahaře nepršelo třeba sedm osm let, takže nepočítejte s tím, že by se slunce ocitlo za mraky. To je skoro vyloučené.
Je důležité necestovat hluboko do pouště sami. Vydáte-li se na více než půldenní výlet, v kempu nebo v hotelu oznamte na recepci svou plánovanou trasu a řekněte recepčnímu, kdy se zhruba hodláte vrátit.