S kamerou za antickou i středověkou tváří Rhodosu a do Údolí motýlů

Právě oním vysoko posazeným poutním místem naše druhé putování řeckým Rhodosem zahájíme. Místo se nachází poblíž letoviska Kolymbia, zhruba 25 kilometrů jižně od hlavního města. Na výrazném vrchu u pobřeží, 300 metrů nad mořskou hladinou, stojí bývalý klášter Tsambika. Na vrchol vede široká cesta v závěru vystřídaná schodištěm.

Nejčastěji po ní prý chodí ženy, které sem přicházejí prosit bohorodičku, aby měly šťastné manželství a zdravé děti. Hlavním termínem pro poutníky je 8. září, pro turisty ovšem celá sezóna. Odměnou za docela strmý výstup je jim totiž nejen setkání se sakrální stavbou a jejími interiéry, ale také velkolepý výhled na moře, pobřeží (Kolymbia na jedné, písečná pláž Tsambika na straně druhé) i vnitrozemí.

Slova vnitrozemí se chvíli přidržíme, protože v následujících okamžicích opustíme východní pobřeží ostrova a vydáme se do míst, kde se kopce víc a víc zdvihají. Slibují tak nejednu další lákavou vyhlídku – my ale vkročíme pod ně, do údolí.

Místu, kam směřujeme, se říká Údolí sedmi pramenů (Epta Piges) a opravdu – čeká nás tu setkání s jezírkem s průzračnou vodou a navíc i bystřinami. Pod tavernou to hučí nejen turisty, ale zejména malými vodopády. Prostě nečekaná oáza v jinak rozpálené krajině.

Místo, kde se lidé scházejí u taverny pod stromy, a jezírko odděluje návrší provrtané tunelem, kterým teče voda. Tunel vznikl kvůli zavlažování, ale zároveň je atrakcí pro místní i příchozí. Projít jím znamená překonat necelých dvě stě metrů v podzemí a že je to událost mimořádně přitažlivá, dokládala skutečnost, že na obou koncích bylo stále dost a dost lidstva.

Po pěti kilometrech cesty dále do vnitrozemí turista narazí na jeden z malebných kostelů, kterých je tu k vidění víc než dost. Tento je zasvěcen svatému Nektariovi (Agios Nektarios). V jeho těsném sousedství začíná úzká, takřka neviditelná cesta (Řekové naše turistické značení příliš v povaze nemají) a ta vede do kopců nad kostel. Na dvě krásné vyhlídky.

Finále dnešní cesty Rhodosem bude v údajně nejkrásnější obci ostrova, ale předtím se vydáme na pochod ještě jedním údolím. A to známým Údolím motýlů (Petaloudes).

Úzkou roklinou se tu řítí malebný potok, turisté stoupají stále výš a výš, fotoaparáty cvakají a všichni jakoby něco hledají. Krásné výhledy na vodní tok proplétající se mezi stromy hledat netřeba, zato zdejšího slavného obyvatele ano.

Oním obyvatelem (obyvateli) je tvor, který dal lokalitě jméno. Jedná se o motýla přástevníka kostivalového, který si tu zamiloval ambroně a tak tu v létě má své manévry... Konečně! Zdálky se zdá, že ta větev je trochu kropenatá, asi slunečními skvrnami, ale zblízka je jasné, že jde o stovky přástevníků. Černé trojúhelníčky se světlými skvrnami. Teď zrovna ukázněně sedí, tak rychle točit, fotit. Protože když se dají do letu, létají zbytečně prudce a hbitě. Nic pro lovce záběrů.

Padesát kilometrů jižně od hlavního města je jedno z hlavním lákadel ostrova. Městečko na malém poloostrově pod kopcem, jemuž vévodí johanitský hrad z 15. století a antický chrám se jmenuje Lindos.

Nejeden návštěvník u malého náměstíčka vsedne na osla, aby se s pomocí zvířete dostal na zmíněné nejvyšší místo. Což je sice pohodlné, přesto ne zcela optimální řešení. Není totiž nadto absolvovat pěkně po svých cestu na vrchol rušnými, úzkými uličkami, mezi bělostnými domy, míjet desítky prodejců, stovky nabídek, utonout v koloritu vůní, zvuků, řečí a dál stoupat výš a výš...

Cestou návštěvník mj. mine nejvýznamnější i nejkrásnější sakrální stavbu, jíž je chrám Matky boží (Kimissis tis Theotokou). Stavba vyrostla ve 14. století, na konci století patnáctého pak prošla zásadní úpravou.

Cesta strmě stoupá vzhůru a celkem brzy jsme v místech s nádhernými výhledy na městečko i pobřeží. A také u vstupu do akropole. Nejprve do očí padne johanitský hrad vystavěný na konci 15. století a dlouhé schodiště, které míří k jeho bráně. Za ní se středověk začíná měnit na antiku.

Nedaleko od brány, na nejvyšším místě stojí chrám Athény Lindie. Stavba pochází z roku 342 před naším letopočtem. Objekt je to sice relativně menší – jeho rozměry jsou 22 krát 8 metrů, nicméně na pohled přesto působí velice majestátně. Nejen proto, že setkání s antikou má v sobě vždy cosi slavnostního, ale i proto, že zde v Lindosu je vše násobeno mimořádnou vyhlídkou. K vidění je i nedaleká zátoka sv. Pavla.

Nejen nahoře na kopci, ale i dole ve městě je možné se potkat s antikou. Kousek pod hradem jsou patrny stupně hlediště řeckého amfiteátru ze 4. století před Kristem.