S kamerou po stopách Rudolfa II. do Brandýsa a Staré Boleslavi

Právě ve Staré Boleslavi, která s Brandýsem nad Labem od roku 1960 tvoří souměstí a zároveň i obec s nejdelším názvem v Česku, toto putování zahájíme. Ocitli jsme se tak ve městě, které je spojeno s počátky českého státu, tudíž na místě, kde se návštěvník takřka na každém kroku potkává s historií a jejími architektonickými produkty.

Při této výpravě se nám do objektivu kamery dostanou zejména zdejší významné sakrální stavby. K těm zcela jednoznačně patří kostel Nanebevzetí Panny Marie a kostel sv. Václava.

Ten první je spojen s kultem Paladia země české. Ve starém Řecku nazývali Palladiem dřevěnou sošku bohyně Pallas Athény, která symbolicky zajišťovala ochranu města. Později se začal tento výraz používat k označení obrazů, reliéfů nebo soch, které měly ochrannou funkci.

Ochranným obrazem ­české země a českého národa je měděný reliéf Panny Marie s Kristem právě ze Staré Boleslavi. Druhý svatostánek je znám ve spojení s mučednickou smrtí patrona české země, knížete Václava.

Staroboleslavská návštěva kromě těchto základních dominant (historicky významných i výrazně fotogenických) nabízí i další možná zajímavá setkání: především románský kostel sv. Klimenta a staroboleslavskou bránu.

Nyní definitivně zrealizujeme ono hopsa hejsa a přemístíme se na levý labský břeh do Brandýsa nad Labem. Přímo nad řekou ční stavba zdejším pamětihodnosti číslo jedna, jíž je renesanční zámek. Vystoupali jsme k němu přímo od Labe po lávce dokončené jako součást tzv. Labské promenády letos v závěru dubna.

Zámek byl postaven v letech 1547 až 1552 na místě původního gotického hradu a stal se oblíbeným letním sídlem habsburských panovníků. Kromě již jmenovaného Rudolfa II. (jezdil sem v letech 1579 až 1599 a právě tehdy byl zámek vyzdoben sgrafity a vznikla zámecká zahrada) tu rádi pobývali také císaři Ferdinand I., Maxmilián II. a poslední habsburský císař Karel. Pobyt Karla I. připomínají v několika místnostech jeho portréty, ale k tomu se teprve dostaneme.

Předtím se ještě trochu porozhlédneme po blízkém okolí zámku. Za zastávku v Brandýse určitě stojí nepřehlédnutelná stavba kostela Obrácení sv. Pavla, který byl postaven roku 1542 (původně se jednalo o sbor jednoty bratrské). Barokně byl přestavěn roku 1754. V sousedství v lokalitě zvané Vyšší hrádek stojí raně gotický kostelík sv. Petra.

Abychom se brandýskými architektonickými reprezentanty nepřesytili, zamíříme k Labi na Ostrůvek – nabízí několik příjemných zákoutí i pohledů na tuzemskou největší řeku.

V předchozích odstavcích jsme již víceméně naznačili, jaké bude následovat pokračování. Jsme zpátky na zámku, na řadě jsou jeho interiéry.

Hodně řádků by bylo nutné popsat, kdybychom chtěli o všem, co je v brandýském zámku, od roku 1996 zpřístupněném veřejnosti, dnes k vidění. Tak alespoň ve stručnosti.

Od poloviny 19. století zámek patřil rodině Toskánských Habsburků. Syn posledního toskánského velkovévody Leopolda II. arcivévoda Ludvík Salvátor, ve své době významný vědec, v brandýském zámku soustředil obsáhlé sbírky ze svých cest. Cesta zámkem vede i pracovnou zmíněného arcivévody-vědce.

O Karlovi I. Habsburském už tu zmínka padla. Nyní uzrál čas, aby se znovu objevil na scéně. Karlův pobyt připomíná několik místností a v nich řada portrétů a bust. Na trase návštěvníci nahlédnou do pokoje, kde Karel se svou ženou Zitou Bourbonsko-Parmskou měli ložnici.

Další prostory zaujmou vojenskými uniformami a vzápětí i zbrojním arzenálem, což je logické, protože jsme vkročili do tak zvaní zbrojní chodby. Kdo je založení poetičtějšího, určitě se zaraduje po vkročení do zámecké obrazárny. Zcela logicky zde spatří obrazy (na nich i několik podob zámku, zejména jeho hlavní věže), ale k vidění je tu i původní hodinový stroj z věže. „A stále funkční,“ neopomene zdůraznit zámecký správce Josef Zígler.

Rytířský sál a Habsburská kaple jsou dalšími z řady reprezentativních prostor na trase. Velice atraktivně působí i nahlédnutí do Rudolfinky, čili chodby, která spojovala zámek se zámeckou (Panskou) zahradou. Vznikla v čase panování Rudolfa II. „Její dřevěné krovy jsou původní,“ upozornil správce.

Stejně původní je i zdivo – nikoliv zámku, ale hradu, který tu stál dřív (postaven byl někdy kolem roku 1300). Vidět je na několika místech zejména severního křídla.