S kamerou od zámku tří císařů až na vrchol Brdského Olympu

Údolí Zbirožského potoka nabízí celou řadu jedinečných míst. Jedno z nejznámějších se nachází zhruba dva kilometry jihozápadně od obce Skryje a deset kilometrů severně od Zbiroha. Potok nejprve teče poměrně klidně v přítmí lesa, aby náhle narazil na překážku. Je jí skalní průrva, místy až 150 metrů hluboká.

Potok ji překonává malým vodopádem a vzápětí se rozlévá a vytváří nevelkou vodní plochu zvanou Skryjské jezírko. Vodní tok zde překonává lávka.

Nejen tímto romantickým místem disponuje Zbirožský potok. Vypravíme se na další dvě stejně malebná, obě pojmenovaná po mlýnech. První se nachází v údolí pod obcí Ostrovec, u potoka tu stojí roubená stavba z konce 18. století známá jako Ostrovecký mlýn. Zhruba v kilometrové vzdálenosti turistická značka avizuje mlýn Jankovský. 

V tuto chvíli vstupujeme do brány, za níž začíná areál zbirožského zámku, který patří mezi turisticky mladé objekty – veřejnosti své brány poprvé otevřel v roce 2005.

Jinak to pochopitelně žádný mladík není. Jak bývá v našich končinách pravidlem, hrad na tomto místě vznikl v polovině 13. století. V době panování Rudolfa II. se proměnil v zámek. Následující renesanční a barokní úpravy už dnes nejsou příliš patrné, protože v letech 1869 až 1873 zámek prošel novorenesanční přestavbou, která definitivně určila jeho podobu.

Zatím jsme se letmo zmínili o jediném císaři, nicméně o Zbirohu se říká (a ve vstupních partiích i píše), že je to zámek tří císařů. Kromě Rudolfa II. objekt totiž vlastnili Karel IV. a Zikmund Lucemburský.

Dříve, než zámek a okolní park plný stromů opustíme, ještě si řekněme, jak vlastně vzniklo jméno Zbiroh. Legenda praví, že Zbyněk Zajíc z Valdeka se svou družinou zabloudil během lovu a byl nucen přenocovat na vyvýšeném místě v hlubokých lesích. Ráno s překvapením zjistil, že jsou kolem nich spousty jeleních parohů. Nechal je posbírat a právě ze sběru parohů prý vniklo jméno Zbiroh. A jako bonus bylo navíc nalezeno místo, na němž byl postaven hrad.

Další naše cesta nyní vede k brdským vrchům, konkrétně k Plešivci. Ale dříve než vystoupáme do jeho vrcholových partií, na skok se zastavíme v podhůří u obce Praskolesy. Také zde se totiž nachází jedna hora s pěknou vyhlídkou na krajinu na pomezí Brd a Křivoklátska. Tato hora se jmenuje Otmíčská.

Jedná se o maloplošné chráněné území na jihozápadních svazích vrchu dosahujícího nadmořské výšky 401 metrů u obce Otmíče. Na pěti hektarech je tu chráněn ekosystém skalní stepi, řada teplomilných druhů rostlin a rovněž významný geologický odkryv. Z vrcholu kopce nad opuštěným diabasovým lomem je vynikající výhled zejména západním a jihozápadním směrem. Dohlédnout lze mj. na vzpomínaný Plešivec, kam se vydáme za chvíli, i na obec Praskolesy, kam míříme okamžitě.

Za zastávku Praskolesy totiž rozhodně stojí. Úhledné obci, o níž první zmínky pocházejí již z roku 1216, vévodí na vyvýšeném místě kostel sv. Mikuláše (jeho stavba kvůli třicetileté válce se protáhla téměř na celé století – začala v roce 1620 položením základního kamene, úplně hotovo ovšem bylo až v roce 1710).

Obec – nahlédneme-li ho historických análů – byla do určité míry spojena se jménem císaře Karla IV. Panovník totiž ves Praskolesy daroval Karlštejnské kapitule a ves navěky osvobodil od všech daní a dávek. Ono navěky trvalo do roku 1919.

Cesta míří do finále, na řadě je Plešivec, vrch dosahující nadmořské výšky 654 metrů. Kopec je to lecčím výjimečný – ostatně velmi výstižně to napsal Jan Čáka ve své knize Toulání po Brdech.

Většina brdských vrcholů si je podobná; vystupují z táhlých hřbetů, kde jedna hora navazuje na druhou. Jen Plešivec je hrdý samotář, který vybočil z této řady. Hoře dal jméno její protáhlý hřbet, pro který měla čeština výraz plechý. Tento hřbet se postavil kolmo k ostatním hřebenům Brd a tím, že je vysunut k severu do hostomické kotliny, se stal viditelným a dobře rozeznatelným i ze širokého okolí...

Plešivec disponuje několika vyhlídkovými místy. Z jednoho kousek pod vrcholem je nerušený výhled směrem k vrchu Písek (690 m. n. m.), nejkvalitnější rozhled ovšem nabízí na okraji vrcholové plošiny tzv. Čertova kazatelna. Dojem umocňuje rozsáhlé kamenné moře, které se odtud spadá do hlubiny údolí Litavky.

Území Plešivce, které v dobách dávných hostilo pravěké hradiště, navíc nabízí setkání s Plešiveckým (někdy se uvádí Smaragdovým) jezírkem a obrovitým Viklanem. Okolí balvanu lidová tvořivost proměnila v malý les kamenných mužiků.