S kamerou na zámek Kozel a zříceninu hradu Lopata

Na úvod se vypravíme do blízkého okolí známého zámku. Nejprve naše kroky míří do lesů, zhruba tři kilometry východně od zámeckého areálu. Cílem je zřícenina hradu Lopata.

Historie objektu nebyla zrovna nejdelší. Založen byl někdy ve 40. letech 14. století pány z Litic a jeho osud se naplnil po roce 1433, kdy byl dobyt a zbořen husity. Ti tak reagovali na skutky tehdejšího majitele, který nejen že bojoval proti nim, ale navíc loupil v širokém okolí.

Do současnosti se z hradu na nápadném buližníkovém suku (soudí se, že podle jeho tvaru se dospělo k pojmenování hradu), už sice mnoho nedochovalo, nicméně kdo se na místě dávných rušných a tragických dějů zastaví, nebude litovat. Lokalita je to nadmíru působivá, stejně jako lesní cesta mezi Lopatou a zámkem Kozel. Na vrcholu skály stojí za povšimnutí panel s vyobrazením, které napovídá, jak asi hrad vypadal.

Abychom se dnešní cestou pohybovali časově chronologicky, Kozel ještě mineme a zastavíme se ve Šťáhlavech. Nacházejí se zhruba dva kilometry na západ od zmíněného zámku a 14 kilometrů jižně od Plzně.

Nápadnou památkou obce v údolí řeky Úslavy je rozhodně kostel sv. Vojtěcha. Původně se jednalo o kapli, v roce 1762 byla rozšířena na chrám a příchozího zaujme na první pohled. V jejím sousedství stojí zámek, který z hlediska této výpravy není možno opominout. Právě zde totiž měli své sídlo Černínové, jimž se ovšem zámek nezdál příliš reprezentativní, a tak si v letech 1784 až 1789 nechali vcelku nedaleko postavit zámek Kozel.

Po manévrech s obchvatem východním a poté západním jsme konečně dospěli do areálu patrně nejnavštěvovanějšího památkového objektu Plzeňského kraje. Jsme u klasicistního loveckého zámku Kozel. Právě jsme po můstku překonali řeku Úhlavu a míříme k nevysokému návrší, na němž zámek od konce 18. století trůní.

Nejprve se porozhlédneme po exteriérech, které zejména v časech, kdy flóra hýří květy, jsou pastvou pro oči. O necelé století později než sám zámek vznikl v jeho okolí rozsáhlý anglický park, na jehož třiceti hektarech plochy je k vidění padesát druhů jehličnanů a více než dvojnásobný počet listnáčů.

Součástí parku je i řada drobných staveb (můstky, altány) a také rybníků – na ten největší s kruhovým ostrůvkem uprostřed je z jednoho altánu opravdu krásná vyhlídka. Tak se tím pohledem ještě potěšme, zámek už volá.

Aby byl dojem ze zámku úplný, je načase vstoupit do jeho interiérů. A po okruhu parkem absolvovat další okruh – tentokrát proti směru hodinových ručiček po bezmála třech desítkách komnat objektu vybudovaného pro Jana Vojtěcha Černína. Coby letní sídlo zámek vystavěl Václav Haberditz. V roce 1816 sídlo změnilo majitele, do roku 1945 je vlastnili Valdštejnové.

Zámek Kozel byl veřejnosti zpřístupněn v roce 1946 a jeho interiéry a expozice by měly navozovat atmosféru bydlení šlechty z přelomu 18. a 19. století. K vidění tu je řada exponátů i z jiných míst. Zmiňme se například o Stadionské knihovně, které sem byla převezena z Koutu na Šumavě.

Většina místností, jimiž návštěvníci procházejí, byla vyzdobena pražským malířem a dekoratérem Antonínem Tuvorou. Ke stálým expozicím patří kromě pokojů také kaple, výstava části památkových sbírek v předzámčí a jízdárna s galerií.