S kamerou na cestách: Za sochami a krásnými vyhlídkami na úpatí českých velehor

Vezměme to hezky popořadě a začněme na úvod již zmíněnými díly sochařskými. K vidění jich bude spousta, celý park. Stačí dorazit do města hořických trubiček a nad Hořice vzápětí vystoupat.

Pod vrchem Gothard příchozí vítají ve volné přírodě díla, jež jsou součástí Mezinárodní galérie moderního sochařství. Jedná se o plastiky umělců, kteří v rámci sochařských sympózií pracovali v lomu u Hořic. Součástí pozoruhodného areálu je rovněž Galérie plastik.

Kromě soch a pěkných výhledů na město tu návštěvníkově pozornosti zcela určitě neujde Riegrův obelisk, čili dvanáct metrů vysoký pískovcový monolit.

Ale to již jsme vystoupali ne nejvyšší místo vrchu Gothard (353 metrů nadmořské výšky), kde stojí stejnojmenný hřbitovní kostel z konce 18. století. Zatímco svatostánek obklopuje starý hřbitov, v těsném sousedství stojí hřbitov nový. Nepřehlédnutelný je zejména vstup na nový hřbitov – tvoří jej novorenesanční portál z tesaného pískovce, monumentální, téměř patnáct metrů vysoké dílo.

Pokud se nad Hořice vydáte, zjistíte, že pozoruhodných sochařských artefaktů, stejně tak i vyhlídek na město i blízké okolí, tu naleznete víc. A určitě vás příjemně naladí i samo město pod Gothardem, které již zdáli zve věžemi barokního kostela Narození Panny Marie.

Opustili jsme vrch Gothard a míříme na jiný, o více než tři sta metrů vyšší. Zvičina (671 m. n. m.) je nejvyšším vrchem v Podkrkonoší, což ovšem zdaleka není jediný důvod, proč její vrcholovou kótu dobýt.

Na Zvičině turisty potěší Raisova chata, která není jen místem možného občerstvení, ale i objektem vybaveným rozhlednou. Části výhledu sice brání vzrostlé stromy, ale zásadní nedostatek to není. Zbývající zorné pole to vynahradí.

Navíc stačí popojít pár kroků od chaty a člověk má před sebou zbývající vyhlídku, o niž se ho stromy pokoušely okrást. Vidět je skutečně hodně daleko, až na hřebeny Krkonoš. Při této výpravě s kamerou sice dokonalejšímu výhledu bránil mlžný opar, ale i tak stál pohled ze Zvičiny za to.

Na jejím vrchu stojí barokní kostel sv. Václava, který byl v roce 1706 postaven na místě původně dřevěného kostelíka Jana Husa.

Třetím místem tohoto putování bude Pecka. Na počátku 14. století vyrostl na místě původní tvrze hrad a právě ten je objektem, který sem láká turisty zejména. Aby ne, hovoří se o něm jako o perle Podkrkonoší.

Sídlo vlastnila řada poměrně známých majitel – mj. Albrecht z Valdštejna (ten jen jeden rok), před ním Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Právě z Pecky byl v únoru roku 1621 odvezen do vězení a v červnu téhož roku na Staroměstském náměstí v Praze popraven.

Druhou jmenovanou osobnost připomíná hradní expozice. Ta se dále zaměřuje na dějiny objektu, ale i na život venkovských lidí v Podkrkonoší. Interiéry hradu, který veřejnosti své brány otevřel v roce 1968, zvou návštěvníky také do sklepení a mučírny.

Což ovšem není pochopitelně nabídka celá. Z hradní vyhlídky lze dohlédnout mj. na obec Pecku dole pod hradem, ale také na vzdálenější cíle – Zvičinu i centrální masív Krkonoš se Sněžkou a Černou horou.

Posledně jmenovaný výhled se naskýtá rovněž z Krkonošské vyhlídky, místa, jež je od Pecky vzdáleno dva kilometry jižním směrem. Vede tam modře značená turistická stezka.