S kamerou na cestách: Slovensko - Nízké Tatry

V úvodní části putování budou naším cílem zejména Nízké Tatry. Lanovka nás nese vzhůru do kopců, ze stanice Záhradky míříme na vrchol Chopku. Jelikož lanovka nejede až úplně nahoru (po mezipřistání nás starší typ stroje doveze na Koňský Grúň v nadmořské výšce 1828 metrů), budou nám pak zbývat ještě zhruba dva kilometry pěšky s převýšením 196 metrů. Tím pádem nebudeme připraveni o cenný pocit, že jsme druhý nejvyšší vrchol Nízkých Tater (2024 m) zdolali takřka vlastními silami.

Hned u konečné stanice lanovky jsme uchváceni skvělými výhledy na spoustu okolních vrchů, na Liptovskou Maru (malé moře mezi dvěma Vysokými a Nízkými Tatrami vzniklé přehrazením Váhu), ale i na kompletní Vysoké Tatry. Cesta ke Kamenné chatě v nadmořské výšce 2000 metrů se tak velice příjemně protáhne.

Pak rázem stojíme u turistického rozcestníku, dřevěnou stavbu před sebou a za ní ohromnou kupu kamení. Což je Chopok přímo osobně. Společně s dalšími turisty stoupáme pochopitelně až úplně nahoru, k balvanu, nad nímž už je jen nebe. Pohled na Ďumbier (směrem východním), na Dereše (ve směru na západ) i na vše, co jsme již stačili dosud zahlédnout, je odsud skutečně mimořádný. Zvláště když počasí spolupracuje.

A to ještě máme před sebou pěší sestup se spoustou dalších přitažlivých míst pro záběry statických i pohyblivých obrázků. Cíl této etapy je u Vrbického plesa v nadmořské výšce 1113 metrů. Se svou třičtvrtěhektarovou rozlohou je největším jezerem v Nízkých Tatrách.

S kamerou na cestách - Slovensko - Chopok a Vrbické plesoAutor: Miroslav Šára

Chce to změnu. Bohužel si to řeklo i počasí a pár hodin bude vše bičovat docela prudkým deštěm. Sestup do nitra Demänovské ledové jeskyně je proto řešením, i když prostory této čtyřpatrové národní přírodní památky si nezaslouží být zaměňovány za útočiště před lijákem.

Turisty tu čeká 650 metrů dlouhá trasa ohromnými jeskynními sály. Podívanou umocňuje i hudební doprovod – odkudsi zní píseň (zpívá Enya), zpěv se valí podzemními prostory, návštěvníci si připadají jak v Tolkienově Morii a sestupují stále hlouběji.

Úplně nejníž se výzdoba radikálně změní. Přírodní podlahy jeskynních sálů pokrývá led, ze stejného materiálu tu visí krápníky a ční masívní sloupy. Právě tyto prostory daly místu jméno.

A pak už zbývá vystoupat po schodech vzhůru a vydat se dál. Ostatně, přestalo pršet.

S kamerou na cestách - Slovensko - Demänovská jeskyněAutor: Miroslav Šára

Největší dřevěná církevní stavba střední Evropy se prý nachází v obci Svätý Kríž nedaleko Demänové. Ať už je to jakkoliv, zdejší evangelický kostel z konce 18. století je vskutku mohutný. „Dovnitř se vejde pět tisíc lidí,“ tvrdí žena, která právě vykládá skupině studentů o historii svatostánku.

Od kostela naše cesta míří kousek na západ, teritoriálně ovšem už na území národní parku Velká Fatra. Obec Vlkolínec (6 km jižně od Ružomberoku), zapsanou na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, nelze nenavštívit. Se svými 73 stavbami lidové architektury umístěnými ve svahu na úpatí vrchu Sidorov je skutečnou perlou. Během sezóny je tu proto vždy mnohem víc lidí než těch 35, kteří jsou stálými obyvateli Vlkolínce.

Nejen exteriéry obce, jíž v samém centru vévodí krásná dřevěná zvonice z roku 1770, jsou svého druhu otevřenou náručí. Jí jsou i interiéry dřevěných staveb. „Kupte si ovčí sýr,“ nabádá nás uvnitř jednoho domku starší žena. „Nad vesnicí se všude pasou ovečky. Je to dobrý sýr, výborný. Kupují ho i Francouzi, a to jsou nějací gurmáni.“ Přesvědčit nás jí ani nedá moc práce. Ostatně, její hodnocení výrobku ani trochu nepřehánělo.

Stoupáme nad obec. Šťavnaté, sytě zelené louky, oblé kopce kolem dokola, pod námi věž kostela, před námi traktor mizící postupně za kopcem a kupodivu nepůsobící ani trochu rušivě. Vlkolínec je docela kouzelné místo. Nicméně je načase se s ním rozloučit.

S kamerou na cestách - Slovensko - Svätý Kríž a VlkolínecAutor: MIroslav Šára