Článek
A právě tou začínáme. Už jsme ji z dálky zahlédli při výstupu na Chopok, teď se procházíme po jejím břehu. Vznikla v letech 1969 až 1975 přehrazením Váhu a zatopila 13 obcí. S některými stavbami zaniklých vsí se ovšem přesto brzy setkáme – ale nepředbíhejme.
Cesta pokračuje do Liptovského Mikuláše
Další naše kroky totiž vedou kousek za východní břeh, do Liptovského Mikuláše. Město ze severu strážené vrchy Vysokých Tater a z jihu pro změnu kopci nízkotatranskými působí velice sympatickým dojmem.
Milovníky památek potěší setkání s gotickým kostelem sv. Mikuláše ze 14. století či s pomníkem básníka Janka Kráľe. Ostatně – Liptovský Mikuláš je spojen s řadou osobností skutečně neopominutelného významu. Za všechny jmenujme alespoň zdejšího rodáka Eduarda Slavoljuba Penkalu, vynálezce plnícího pera.
Pohlednice Liptovský MikulášAutor: Miroslav Šára
Cesta nás vede severovýchodním směrem – na úpatí Západních Tater leží obec Pribylina, od 70. let 20. století lákající rozsáhlým skanzenem. Zde sice žádní stálí obyvatelé nežijí, přesto si toto místo duchem nijak nezadá s již navštíveným Vlkolíncem.
Dost možná je to tím, že stavby pocházejí z nedalekého okolí – jsou prý nejcennějšími stavebními památkami z 13 obcí, které zatopila voda Liptovské Mary. Do oka zde okamžitě padne zámek z Parížovců či kostel Panny Marie ze vsi Liptovská Mara. Ale staveb jsou zde desítky a komu to nestačí, vydá se na procházku směrem do lesů a po kilometru chůze se ocitne v povážském železničním muzeu parních lokomotiv.
Pohlednice PribylinaAutor: Miroslav Šára
Na výsostném území Vysokých Tater jsme se zastavili u Podbánského. Za zády máme majestátní Kriváň a před sebou Nízké Tatry jak na dlani. Dobrou vyhlídku v těchto místech jako vedlejší produkt svého běsnění vytvořila ničivá vichřice – 19. listopadu 2004 tu vykácela ohromné množství stromů.
Jsme na cestě do Štrbského Plesa, ale dříve než do obce, která byla založena v roce 1872, dojedeme, učiníme malou odbočku na procházku do kouzelné Tiché doliny.
A pak již je na programu prohlídka nejvýše položeného střediska cestovního ruchu na Slovensku (1350 m n. m.) a stejnojmenného jezera. Štrbské pleso má rozlohu 20 hektarů a je druhé největší ve Vysokých Tatrách (o čtvrt hektaru víc má Velké Hincovo pleso). Oko ovšem potěší i zdejší menší vodní plochy, bystřiny – a pochopitelně výhledy na okolní horské štíty.
Pohlednice Tichá DolinaAutor: Miroslav Šára
Na majestátní skalnaté vrchy se teď půjdeme podívat z trochu větší blízkosti, ze Štrbského Plesa vstupujeme do Mlynické doliny, kterou podle Mlynického potoka budeme čtyři kilometry stoupat. Až se dostaneme o zhruba 450 metrů výš, staneme u posledního cíle tatranských cest, u vodopádu Skok.
Ve Vysokých Tatrách je třetí nejvyšší, vody Mlynického potoka tu padají z hrany skály do pětadvacetimetrové hloubky. Navíc se tu otvírá nádherný výhled jižním směrem, v dálce jsou dobře patrné i vrchy Nízkých Tater. Podél vodopádu vede kamenitá stezka, na několika místech vylepšená řetězy, kterou lze vystoupat nad vodopád k nevelkému Plesu nad Skokom. Že je odtud pak ještě lepší výhled, je asi zbytečné dodávat.
Jsme na konci tatranské cesty a přesto – po pravdě řečeno – stále skoro na počátku. Do obou tatranských pohoří jsme totiž víceméně jen nahlédli, takže je stále důvod se do této krásné lokality vracet.
Pohlednice vodopád SkokAutor: Miroslav Šára
PŘÍŠTĚ zamíříme do kopců podstatně nižších, přesto neméně přitažlivých. S kamerou se vydáme na jižní Moravu, na Pálavu. Vystoupáme na Děvín i Stolovou horu, prohlédneme si Mikulov a pochopitelně nemineme lednicko-valtický areál. |